Zmizí z fotbalu profláklá jména?
Etická komise řeší policejní spisy pomalu, ale snad důsledně
Není to práce, kterou byste jim měli závidět. Prohrabují se hromadou hnoje a hledají v ní střípky důkazů, které mohou pomoci očistit fotbal od škůdců.
Jde to zatím jen velmi pomalu. Osm členů etické komise Fotbalové asociace už přes měsíc vyhodnocuje spis nazvaný Akce Šváb.
Tresty rozdávají postupně, na etapy, uvážlivě – možná až příliš.
Ale postupně si přece jen odškrtávají jména těch, kteří podle policejních poznatků zhřešili. Včera se na černou listinu dostalo jedno další.
Tomáš Freisler, bývalý ligový obránce se zkušenostmi z Bohemians, měl coby asistent třetiligového Vltavínu před zápasem s Vyšehradem přijmout úplatek od tehdejšího vyšehradského šíbra Rogoze, kolem něhož se celá kauza do značné míry točí. Trest? Zákaz působení ve fotbalovém prostředí na šest let a pokuta 50 tisíc.
Komise už v minulých týdnech rozdala několik flastrů, nejvíc potrestala právě Vyšehrad: ze třetí ligy jej sesunula až do pražského přeboru.
Teď si posvítí třeba na svazového funkcionáře Jana Hořejšího, zatím stále ještě sekretáře řídící komise pro Čechy: také on měl spolu s Rogozem zadávat pokyny rozhodčím, aby pískali ve prospěch Vyšehradu.
V problémech by mohla uvíznout i dvě známější jména, která se před fotbalovým soudem budou zpovídat. Komise včera zahájila řízení s Markem Pilným, rozhodčím, který se proslavil, když se v opilosti motal u lajny coby čtvrtý sudí ligového utkání mezi Příbramí a Slavií. Tentokrát mu hrozí trest za to, že mohl coby asistent ovlivnit duel Vyšehradu ve Velvarech.
Zpovídat se bude i teplický záložník Denis Laňka. Ještě během podzimu stihl naskočit do osmi ligových zápasů, teď je jeho další kariéra v ohrožení: komise jej čerstvě podezírá, že se coby hostující hráč také ve dvou případech zapletl do čachrů kolem vyšehradských zápasů. Je dobře, že fotbal koná.
A je dobře, že se ti, které možná trápí černé svědomí, začínají bát.
Emanuel Marek odřídil ve fotbalové lize přes
90 zápasů, dalších 60 odmával coby asistent, což je v součtu úctyhodné číslo. Znevažují jej ovšem pochybnosti, že byl poslušným vykonavatelem intrik fotbalového mafiána Romana Berbra, ústřední postavy celé aféry. Marek – a není zdaleka sám z pošpiněných – se členství ve fotbalovém hnutí raději sám vzdal. Čeho se zalekl? Nepříjemnost pro něj vyplývá z konce dubna 2018, kdy volal Berbrovi poté, co Ostrava doma na poslední chvíli porazila Spartu 3:2, což se podle všeho všemocnému Berbrovi hodilo. Rozhodčího chválí: „Dobrá práce!“Marek s díky reaguje: „Rudoch nám trochu pláče.“Berbr: „Na indiány s.r, musí si najít jiný kmen.“Marek se loučí: „Taky to tak cítím. Pěkný večer a makám dál!“
Jistě nemusíme vysvětlovat, že rudá je barva Sparty, se kterou Berbr coby místopředseda asociace nikdy nebyl spřízněný. Spojence hledal jinde, především mezi rozhodčími, kde měl prakticky neomezený vliv. Kvůli korupci a defraudaci mu hrozí až 12 let vězení, ovšem my se teď vraťme na fotbalovou půdu, na kterou už ani Berbr nepatří.
Vliv etické komise dál nedosáhne. Když se kdokoli vzdá fotbalového členství, může ho soudit leda civilní soud nebo vlastní svědomí. Rozhodčí Marek, Berbr či Rogoz se rozhodli odejít, stejně jako třeba obránce Martin Uvíra. Odposlechy naznačují, že si nechal od vyšehradského bosse Rogoze zaplatit nejméně 100 tisíc za ovlivnění zápasu.
Ve strukturách FAČR už skončili také další hráč Marek Hovorka, Berbrův dlouholetý funkcionářský naslouchač Miroslav Ozaniak z Opavy nebo rozhodčí Ondřej Ginzel, který se zprvu dušoval, že nic nekalého neprovedl. Ve spisu se však odvíjí jeho příběh o tom, jak servilně sloužil Berbrovým myšlenkám proti „nepřátelským“Teplicím.
Ginzel se na konci prosince nechal slyšet, že s rozhodováním sekl kvůli zdraví, přitom ještě na podzim pískal. Šéf etické komise Jan Eisenriech to s lehkou ironií okomentoval: „Se zármutkem oznamujeme, že se s našimi řadami rozloučili další pánové.“
Těch, kteří s hroší kůží zůstávají ve fotbale dál, je ovšem pořád dost. A tak se může boj, který komise vede, natáhnout na několik měsíců. Tak dlouho může trvat, než pročeše zamořený prales. Všechny škůdce stejně neodhalí, ale aspoň ty, kteří po sobě nechali nejvíc stop, vyhmátnout může. A musí.