Aby dostala důchod pro lidi s malým vzrůstem, musela by měřit o tři centimentry méně.
OSTRAVA S devětatřicetiletou Marií Sikorovou z Ostravy se život nemazlil. Narodila se s velice vzácnou genetickou vadou, kterou trpí sedm lidí z deseti milionů.
Nazývá se Ellis van Creveltův syndrom. Žena se narodila se šesti prsty na rukou, o dvě třetiny kratšími končetinami a dorostla jen do výšky 141 centimetrů. K tomu má artrózu třetího stupně, psychické problémy, deprese a úzkosti.
Ani takové útrapy ale nestačí, aby mladá žena mohla mít plný invalidní důchod. Má invaliditu 2. stupně, což předpokládá, že by mohla částečně pracovat, což ale žena nemůže. Potřebovala by třetí stupeň.
O tři centimetry totiž přerostla tabulky pro výšku liliputánů a zároveň velmi vzácné onemocnění v Česku automaticky pro důchod nejvyššího stupně nestačí.
Podle posudkových lékařů je tak práce schopná, podle zaměstnavatelů nezaměstnatelná. Žena deset let bojuje, aby se pravidla pro posuzování invalidity změnila. Poté, co se o její příběh začala zajímat MF DNES, nový ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka slíbil, že se bude jejím případem zabývat.
„Dva přebytečné prsty na rukou mi v dětství amputovali. Odmalička jsem se snažila integrovat mezi zdravé děti a vše si vydobýt. Vystudovala jsem střední školu, mám maturitu, čtrnáctiletého syna a žiju, jak se dá. Před koronavirem jsem se snažila uplatnit tím, že jsem vyráběla 3D omalovánky pro děti a objížděla školy a vyprávěla o životě s handicapem,“vypráví žena, která je momentálně nezaměstnaná a na úřadu práce. „Každý mě vyslechne, polituje a jde dál. Já bych i ráda pracovala, ale vzhledem k postižení to není možné. Z úřadu práce mě pošlou třeba do firmy, kde je volné místo, a rovnou v podmínkách je napsáno, že uchazeč musí mít řidičský průkaz, což samozřejmě nemám,“popisuje Sikorová. To, proč bojuje o plný invalidní důchod, je jednoduché: žijí s manželem, který je také invalidní důchodce a dohromady musí vystačit měsíčně s dvaceti tisíci korunami. Polovinu z toho dají jen za nájem. Nebýt toho, že její čtrnáctiletý syn, kterému zemřel biologický tatínek ve třech letech, pobírá sirotčí důchod, vůbec si neumí představit, jak by vyžili.
A co víc, jen invalidní důchod třetího stupně se v plné míře započítává do následného výpočtu starobního důchodu.
Posudkový lékař ostravské správy sociálního zabezpečení Radek Paus Sýkora, který ji i v posledním rozhodnutí z konce listopadu přiznal invalidní důchod druhého stupně, ve svém posudku popisuje, že ženin zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Vyjmenovává všechna onemocnění i postižení, kterými trpí, popisuje další psychické problémy, ale v závěru ji uděluje jen střední stupeň důchodu. „Posuzovaná je schopna po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, jen v podstatě v menším rozsahu a intenzitě,“shrnuje lékař s tím, že její pracovní schopnost je snížena o 60 procent.
Navzdory tomu ortoped Miroslav Weber, který ženu léčí od roku 2009, do svého posudku napsal, že v jejím případě jednoznačně zvažoval přiznání plného invalidního důchodu. „Vzhledem k celkovému postižení pohybového aparátu, horních i dolních končetin včetně páteře nepřetěžovat soustavnou prací. Ke zvážení je třetí stupeň invalidity pro nemožnost trvalé léčby,“napsal Weber.
Podobný posudek zpracovala psychiatrička Barbora Talová, která upozorňovala úřady, že žena trpí psychickými problémy, byla v minulosti několikrát hospitalizována. „Pro zmírnění symptomů a zkvalitnění jejího života je na místě navýšit její stupeň invalidity na nejvyšší možný, tedy třetí, a umožnit jí vykonávat pouze činnost dobrovolnou,“napsala lékařka Talová.
Marie Sikorová k tomu musí řešit další problém. Podle vyhlídek lékařů do pěti až deseti let skončí na invalidním vozíku. Proto už nyní hledá bezbariérový byt, do kterého by se s rodinou mohla přestěhovat. Bydlí nyní v panelovém domě v pátém patře.
Má sice výtah, ale k jejich bytu vede ještě šest schodů. Ty bude mít v budoucnu problém zvládnout.
„Snažím se nevzdat, ale nikdo si neumí představit, co takový neustálý boj a přesvědčování úřadů a prosení o to, aby mě posudková komise neposuzovala jen podle dokumentů, ale předvolala si mě fyzicky, udělá s psychikou handicapovaného člověka. Chtěla bych mít možnost postavit se před komisi, abych jim mohla ukázat, že se nedokážu ohnout, že sice páteř mám stejně dlouhou jako zdraví lidé, ale končetiny o dvě třetiny kratší. Aby viděli, že nemám motoriku v rukou. Kdybych byla o tři centimetry menší, už bych splňovala tabulky pro liliputány a nárok bych měla,“povzdechne si Sikorová.
Lidé, kteří nezapadají do šablon
MF DNES na její případ upozornila i ministerstvo zdravotnictví a resort práce a sociálních věcí.
„Přiznávání invalidního důchodu a posudkové lékařství je plně v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Kromě toho ještě doporučujeme, aby se paní Sikorová obrátila na Českou asociaci pro vzácná onemocnění a spolek Paleček,“řekl mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Ministr práce Marian Jurečka MF DNES slíbil, že se příběhem postižené Marie Sikorové z Ostravy bude zabývat.
„Slyším o tomto poprvé, nicméně určitě pokud mě paní osloví, budu se tím zabývat, hledat možnost pro pro udělení výjimky a učiním vše pro to, abych jí pomohl,“komentoval případ Jurečka.
Česká asociace pro vzácná onemocnění potvrzuje, že se poměrně často setkává s případy, kdy lidé při žádosti o invalidní důchod narazí.
„Pacienti prostě nezapadají do škatulek, které jsou vytvořeny. Pomoci v tomto mohou jen specializovaní lékaři, kteří musí posudek napsat tak, aby bylo i na správě sociálního zabezpečení jasné, že daný člověk opravdu nemůže pracovat. Celou dobu narážíme na to, že zdravotnictví a sociální systém nejsou propojené a velmi bychom proto uvítali diskusi a změnu pravidel pro posuzování lidí právě s vzácnými nemocemi,“říká místopředsedkyně asociace Kateřina Uhlíková.
Nejmladší parašutista