Mnichovský diktát podepsali Hitler a Šebrle
Mnichovskou dohodu podepsali Hitler, Mussolini a Šebrle, pak Němci přišli a sebrali nám Sudety. Němci byli tehdy dost sv..ě.“
Když jsem se tohle od jedenáctiletého borce po hodině vlastivědy dozvěděl, bylo rozhodnuto. Pak se k tomu přidalo pošmourné odpoledne, mráz bez sněhu a pár hodin volna. Jdeme na tu výstavu. Konečně. Stejně jsem tam ještě nebyl, byť jsem texty o ní zadával kolegům a kolegyním v redakci.
Ta výstava se jmenuje Naši Němci a jde o zhruba půl roku starou stálou expozici týkající se soužití Čechů a Němců na našem území. Jde o drahý a hodně sledovaný projekt Collegia Bohemica v ústeckém muzeu.
Abyste rozuměli, úplně chápu, že víc než mnichovský diktát borce zajímá, kdo nahradí Tomáše Součka v záloze West Ham United, kdo bude hrát na stoperu ligu tady v Teplicích nebo kdo přímo jemu bude konkurovat ve středu zálohy mladších žáků a jakou mu udělají trenéři zimní přípravu. Jsem synův fanda, ale úplně prázdnou „kopačku“, která vidí svět černobíle, z něj taky mít nechci. A taky nechci, aby byl školou otrávený a v ní znuděný. Myslím, že to máte u svých dětí taky tak nějak. Takže výstava trochu doplní výklad.
Ústecká výstava Naši Němci je moderní – na velké ploše (1 600 metrů čtverečních) není zase tolik exponátů (500), je solidně architektonicky vymazlená (Projektil Architekti a Richard Loskot), je multimediální, interaktivní a nápaditá. Místnosti příchozího vedou po tématech – třeba my a Němci ve středověku, reformy Josefa II., soužití ve 20. století, průmyslový rozmach, česko-německá politika, Terezín. Tohle nezní asi moc přitažlivě, ale mezi několika fantastickými středověkými vykopávkami hornických nástrojů a skla (ocení dospělí) dítě třeba otáčí na obrazovce panovnickou korunou, ocitáme se uprostřed davu v barokním procesí k Janu Nepomuckému, na barikádě v revolučním roce 1848, nahlédneme do měšťanského salonu v období biedermeieru, kde na klavír hraje slečna jako prostorový hologram, nebo se ocitneme v hospodě v Lokti nad Ohří u stolu, při němž se po potopení Titaniku hádají o svém původu Žid, Němec a Čech. Tedy Žid, Němec, Čech... Spíše vlastně ti, které tak okolí označuje. Těžko říct, kdo byl kdo v kraji Nowaků, Prohazků a Schichtů.
Velký akcent je věnovaný 19. a 20. století z jednoduchého důvodu, z této doby je nejvíce exponátů. Utkvělo mi jich v paměti víc, ale ocenil jsem hlavně tři: motocykl Čechie vyráběný Albinem Liebischem v Krásné Lípě, obal desky skupiny Beatles Žlutá ponorka, který vytvořil ústecký rodák a pozdější německý ilustrátor Heinz Edelmann, a bundu ústecké rodačky Lilli Hornigové, v níž chodila do práce v poušti v Novém Mexiku, kde se podílela v roce 1944 na vývoji americké atomové bomby.
Aby si výstavu jeden užil, musí občas vzít sluchátko, navolit promluvu a poslouchat, stejně by měl otevírat nenápadné šuplíky s dokumenty a obrázky.
Ale dělali jsme to s chutí, bylo to lákavé. Odcházel jsem pak s pocitem, že dvě hodiny byly dobře strávené, a pořád mi na mysl přicházelo slovo „souvislosti“. Jednu po druhé výstava přidává a vy víte, že život v království, mocnářství a pak za první republiky vesměs nebyl a nemohl být český nebo německý, černobílý, ale prostě společný.
I „kopačka“pak říkal, že si představu o (ne)přátelství mezi Čechy a Němci v historii udělal a že Němci tady u hranic byli po staletí tak přirozeně jako Češi a řadu z nich nejde označit větou, že „přišly ty sv..ě“.
Jo a na konci si ještě můžete zahrát stolní fotbálek s mužstvy v dresech někdejších německých klubů ze Sudet.