Náctileté je k divadlu potřeba vést. Jednou z cest, je festival Divadla v Dlouhé s názvem 13+, tvrdí ředitelka Daniela Šálková.
STARÉ MĚSTO Dnešní mladá generace tráví svůj volný čas nejraději před obrazovkami počítačů nebo s chytrými telefony. Do divadla sami od sebe chodí málokdy. Právě zvýšit oblibu divadel mezi současnými teenagery se snaží ředitelka Divadla v Dlouhé Daniela Šálková s festivalem 13+, jehož 13. ročník právě vrcholí.
Co vás přivedlo k myšlence divadelního festivalu pro mladé?
Když jsme v roce 2007 s Festivalem 13+ začínali, nebyli jsme si jisti, zda specializovaný festival pro tuto věkovou kategorii má smysl. Po třinácti letech o tom nepochybujeme a evidentně nejsme sami, kdo si uvědomuje, že hrát pro mladé publikum je nesmírně důležité. Divadlo má jistý kultivační potenciál, a pokud se mu podaří aspoň občas několik mladých lidí zaujmout, oslovit a případně popostrčit k samostatnému a kritickému myšlení a zároveň k toleranci různých názorů, mají z toho užitek všichni.
Jak představení do programu festivalu vybíráte?
Snažíme se vždy, aby vybrané inscenace byly především kvalitní, to znamená připravené s veškerou potřebnou péčí věnovanou textu, výpravě, hudbě, hereckým výkonům.
Aby to byly inscenace, jejichž tvůrci chtějí mladé diváky opravdu oslovit, získat si je a sdělit jim něco podstatného o světě, o umění nebo o nich samých. Chtějí je pobavit, dojmout, někdy třeba i trochu postrašit, v každém případě jim nabídnout zážitek, který je jinde nečeká. Letos na festivalu hrají tři divadla, která se věnují mladému publiku cíleně, a to liberecké Naivní divadlo, ostravské Divadlo Petra Bezruče a plzeňská Alfa. Všechna tato divadla jsou pravidelnými hosty našeho festivalu a za svou tvorbu pro mládež posbírala i řadu odborných ocenění.
Festival má dlouholetou tradici, znamená to, že se opakovaně těší divácké oblibě?
V Praze není žádné divadlo, které by se na věkovou skupinu teenagerů cíleně zaměřovalo. I to je zřejmě důvod, proč je festival pro tuto věkovou kategorii tak oblíbený a hojně navštěvovaný. Ovoce nese také dlouholetá promyšlená dramaturgie. Diváci vědí, že se mohou spolehnout na to, že inscenace budou kvalitní, zábavné a originální. Proto také festival navštěvují i ti, kteří už z teenagerovských let vyrostli.
Loňský ročník proběhl online. Myslíte si, že tento způsob představení je cesta, jak mladé diváky zaujmout? Nebo se takto divadlo dělat nedá?
Největší síla divadla je v živém setkání účinkujících a diváků. Tento zážitek je po sítích nepřenosný. Nechtěli jsme v minulém roce připravit diváky o oblíbený festival, proto jsme zvolili online formu, ale jsme rádi, že letos opět můžeme mladým divákům zprostředkovat zážitek spoluprožívání, který je nenahraditelný.
Jaký vztah mají dnešní mladí lidé k divadlu?
Vzhledem k tomu, že návštěvy divadelních představení už nejsou pravidelnou součástí výuky, záleží hodně na tom, zda mají mladí lidé osvícené rodiče či pedagogy, kteří by jim tento zážitek zprostředkovali. Pokud se potkají se správným představením ve formativním teenagerovském věku, je velmi pravděpodobné, že pocítí potřebu se do divadla vracet. I mezi velmi mladými diváky jsou ti, kteří nevynechají žádnou premiéru, i zarytí fanoušci, kteří se vracejí na své oblíbené inscenace opakovaně.
Vyrostou ze současných teenagerů milovníci divadla?
Mladý člověk, otevřený emocionálním zážitkům, může zjistit, že divadlo může být nenahraditelným zdrojem inspirace, informací i zábavy. Jsme v Dlouhé už 25 let, takže se s těmi, kteří k nám chodili jako děti nebo jako teenageři, setkáváme v hledišti často. Je to velké zadostiučinění a potvrzení toho, že naše práce má smysl.
Jaká je podle vás nejlepší cesta, jak přivést mladé lidi k divadlu?
Diváci ve věku od třinácti let výše se do divadla dostanou nejčastěji se školou nebo v Praze s Klubem mladých diváků, v obou případech záleží na tom, jestli mají pedagoga, který je ochoten nad rámec úvazku a ve svém volném čase organizovat hromadné návštěvy divadla a nejlépe na ně své žáky a studenty předem trochu připravit a posléze s nimi jejich zážitek probrat. Není proto divu, že jedna z výrazných dramaturgických linií divadla pro mladé je spojena s adaptacemi známých literárních děl či klasických dramatických textů. Souvislost se školními osnovami by ale neměla být prvoplánově pragmatická. Divadlo pro mladé je vždy tak trochu osvětová a vzdělávací činnost, ale zároveň je v tomto případě neobyčejně důležitá citová výchova. Právě skrze silný emocionální zážitek lze předat i témata, která by jinak přesahovala životní zkušenosti a schopnosti vnímání diváků. Nabídne-li divadlo mladým divákům takový zážitek, stane se součástí jejich života i v dospělosti.