Proč Čína pečlivě sleduje poker rozehraný Rusy
Řešení krize kolem Ukrajiny Pekingu napoví, jak si stojí s vlastními záměry
Stratégové v Pekingu teď jistě pozorně studují vývoj a dopad dvou krizí v postsovětském prostoru kolem Ukrajiny a Kazachstánu. Zejména Ukrajina pro ně může být hodně poučná. To, jak nakonec kolize Západu s Ruskem dopadne, může Číně hodně napovědět, jak si stojí se svými vlastními územními choutkami.
Pokud by Západ zakolísal a sklonil se před ukrajinskými tahy pokerového hráče Vladimira Putina školeného v KGB, narostla by křídla i Pekingu. Aha, pes, který štěká, nekouše, tak do toho praštíme i my! mohla by se osmělit Čína a vyšlápnout si na Tchaj-wan.
Mezi snahou Moskvy udržet Ukrajinu na své oběžné dráze a podobným úsilím Pekingu vůči Tchaj-wanu existují určité paralely. Ukrajina i Tchaj-wan jsou středně velké státy, jež se ocitly v hledáčku nespokojených obrů, kteří by je k sobě rádi připoutali jednou provždy. Pokoušejí se o to navýsost drsně, navíc v kontextu zvýšeného globálního napětí a stupňující se velmocenské rivality. Součástí obou konfliktů jsou i Spojené státy, byť Ukrajině neposkytly stejné bezpečnostní záruky jako Tchaj-wanu.
Jak Kyjev, tak i Tchaj-pej se jasně orientují směrem na Západ, což ještě stupňuje podrážděnost v Rusku a Číně.
Oba státy se tak nechtěně staly součástí hazardní hry, která může mít zásadní dopady na budoucí mezinárodní vztahy. U obou se už delší čas hovoří o reálné hrozbě války, rozuměj přepadení ze strany nevrlého velkého souseda.
Spojité nádoby
Způsob řešení jednoho může (ale nemusí) ovlivnit to, jak se bude postupovat ve druhém neuralgickém bodě. Proto rozhodnutí ohledně Ukrajiny, k němuž snad společně dospějí Spojené státy a Evropa, bude i významným signálem vyslaným Číně.
Podle politologů vše navíc komplikuje fakt, že příliš důrazné reakce povedou k ještě sevřenějšímu rusko-čínskému šiku. Stmelování Ruska a Číny pragmaticky staví na sdílených zájmech a hodnotách, jež nejsou v souladu s těmi západními, a není nijak vyloučené, že časem bude západní společenství čelit společné rusko-čínské frontě i ve vojenské oblasti.
Jak vidno, už nyní mohou Rusko nebo Čína relativně snadno využít napětí ve sféře zájmu toho druhého k posílení vlastních pozic. Pokud by hypoteticky vypukla válka mezi Ruskem a Ukrajinou, jíž by se sice Západ fyzicky neúčastnil, ale byl by jí silně zaneprázdněn, Čína by mohla využít příležitosti a zasáhnout proti Tchaj-wanu. Totéž si koneckonců můžeme představit i v obráceném gardu.
Co se týče napětí kolem Kazachstánu, tam se situace zdá být přece jen přehlednější. I když...
V západním světě stále panuje přesvědčení, že střední Asie je jedním z regionů, kde do sebe zájmy Ruska a Číny nebezpečně narážejí a jsou zdrojem určité vzájemné nespokojenosti. Do jisté míry tomu tak je i nadále, avšak nedávná rebelie v Kazachstánu ukázala něco jiného – obě mocnosti si tam poměrně efektivně rozdělily role, byť nevíme, zda se tak stalo po vzájemné konzultaci Moskvy a Pekingu.
Efektivní rozdělení rolí
Čínu musely demonstrace v kazachstánských městech dosti vylekat, vždyť čínské společnosti v rozlehlé stepní zemi investovaly desítky miliard dolarů. Na suroviny přebohatý Kazachstán je navíc klíčovým článkem čínské strategické iniciativy Pás a stezka, právě přes něj míří tisíce kontejnerových vlaků s čínským zbožím do Evropy. S jistou nadsázkou se dá říct, že právě tam začal „čínský globální sen“. Čína se s výjimkou verbální podpory v potlačování protivládních protestů v Kazachstánu alespoň navenek nijak neangažovala. Úkol však zvládl její čím dál bližší spojenec Rusko. Tím vlastně z čínského pohledu zabránil znehodnocení čínských investic, pokud by náhodou v zemi získali navrch „teroristé a bandité,“jak vystoupení nespokojených obyvatel ve vzájemném souladu nazvali Moskva, Peking i kazachstánský prezident. Toť ono pragmatické rozdělení rolí.
Ani Rusko pochopitelně nepřijde zkrátka. Zatímco dříve se Kazachstán snažil držet si Moskvu na distanc a její vliv a vliv Číny vyvažoval vztahy se Spojenými státy (i tamní energetické společnosti v Kazachstánu investovaly značné finanční částky), nyní získala Moskva v kazachstánských vládních kruzích vděčného dlužníka. Její vliv tam nepochybně poroste. Rusko a Čína soupeří ve střední Asii „od nepaměti“, v lecčems se neshodnou ani dnes a často po sobě v regionu žárlivě pokukují. „Analytici předpovídají kolaps čínsko-ruských vztahů ve střední Asii už dvacet let,“napsal Sergej Radčenko, odborník na ruskou a čínskou bezpečnostní politiku z Ústavu pro mezinárodní studia university Johnse Hopkinse. „Oba státy však ve skutečnosti tolerují manévrování partnera v oblasti, což posloužilo k posílení jejich vztahu,“dodal. Čína tak zvyšuje svůj vliv prostřednictvím investic a budování infrastruktury, Rusko obstarává bezpečnostní dohled.
Pro Čínu, alespoň prozatím, může být tato dělba práce výhodná. Dosud totiž nemá potřebné kapacity, aby v případě potřeby vojensky ochránila své regionální spojence. „Ruští výsadkáři tak vlastně v Kazachstánu bránili ekonomické zájmy Číny,“uvedl jen s mírnou nadsázkou Alexander Gabujev, expert na Čínu z Carnegie Moscow Center.