Koalici SPOLU se daří, zato PirSTAN už zemřel. Proč?
Je to nebetyčný a nečekaný rozdíl. Zatímco koalice SPOLU zatím bez hlasitějšího skřípání funguje, spojenectví Pirátů a hnutí STAN už fakticky neexistuje. Příčin je pravděpodobně více.
Ikomentátoři mají své dny. A autor těchto řádků přiznává, že v půlroce před loňskými volbami odhadoval, že zatímco tandem Pirátů a STAN netíží žádné závaží či skrytý šrapnel, stabilita konkurenční koalice SPOLU, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, bude asi vzhledem k zátěži programové nebo historické velmi křehká.
Nechvalme dne před večerem, je čtvrt roku po volbách, ale z dnešního pohledu je zřejmé, že aktuálně je tomu přesně naopak. Koalice SPOLU zvládla volby, sestavování vlády i její první kroky bez viditelnější krize a plánuje spolupráci i do podzimních voleb. Naopak v PirSTAN si oba „spojenci“už jedou na vlastní triko, vzájemně se napadají a v médiích si vyčítají křivdy. A o spolupráci v dalších volbách už nechtějí ani slyšet.
Šedá je teorie...
Proč by stabilita koalice SPOLU měla být teoreticky křehčí než konkurenčního PirSTAN? Protože ji tvoří tři velmi ideologické strany s velkým názorovým rozpětím: trochu nazelenalí konzervativci, křesťanští sociálové a progresivističtí liberálové. V praxi se to projevuje v nemalých programových rozdílech, třeba v pohledu na daně, přijetí eura, klimatickou krizi a mnohé aspekty Green Dealu či hodnotové otázky typu sňatků pro všechny.
Kromě toho občanské demokraty, lidovce a topkaře svazuje zátěž z minulosti, tedy všechny křivdy, které si tyto strany za desetiletí navzájem nastřádaly, od vrcholné politiky až po komunál. Nepodceňujme osobní rovinu politiky a lidskou paměť, těch křivd bylo dost: od Luxova okopávání Klausových kotníků až po minulé vyšachování ODS v bitvě o pražský magistrát.
A fungování SPOLU měl komplikovat i fakt, že Markéta Pekarová Adamová odmítla vstoupit do vlády, což je už od časů Michaela Žantovského coby předsedy ODA mimo Klausův kabinet považováno za tikající bombu dobrého fungování všech koalic a vlád.
Skvrny, které neodstraníte
A podívejme se ke konkurenci. Tandem PirSTAN vytvořili dva partneři, což se zdálo manažersky jednodušší. Oba subjekty, ve vysoké politice relativně nové, se spolu potkaly jen v opozici, takže si neměly šanci navzájem ublížit.
STAN je navíc hnutí ryze neideologické: vzešlo z komunálu a od té doby se nad chodníky, vývoz popelnic a čističky odpadních vod výrazně neposunulo. Piráti jsou sice naopak strana velmi ideologická, která chce změnit celý svět, ale jednak jim STAN v programu leckde ustoupil, jednak se sami Piráti snažili své „ulítlé“nápady korigovat, aby usedlejší starosty moc nevyděsili.
A dokonce i lidská chemie mezi dvěma věkově blízkými „kámoši“, Ivanem Bartošem a Vítem Rakušanem, se zdála fungovat lépe než trochu nuceně prezentované přátelství Petra Fialy, Mariana Jurečky a Markéty Pekarové s pivem v ruce...
Co se to stalo, že dnes Piráti pranýřují výlet Jana Farského do Ameriky? Že vyzývají STAN k rozkrytí jeho financování? Že naopak politici STAN kritizují příliš štědré sinekury pro pirátské trpaslíky? To vše otevřeně, přes média, což se ve „slušných rodinách“nedělá. A proč už o další spolupráci neuvažuje ani jeden z partnerů?
Klíčem je vše, co se stalo ve volbách, před nimi a po nich. Promiskuitní STAN před volbami lavíroval, s kým se spojit, až naštval ODS – a pak už musel přijmout nevyvážené, ba potupné podmínky od Pirátů (třeba nasazení lídrů kandidátek v poměru 10 pirátů a 4 starostové). Série křivd pokračovala, když voliči STAN ve volbách kroužkováním poměr úplně otočili a poslali do Sněmovny 33 starostů a jen 4 piráty. Pak zase STAN cítil jako újmu, že má dát ze svého Pirátům tři ministry. A co teprve, až budou podle koaliční smlouvy v příštích čtyřech letech Piráti za 4 poslance inkasovat od státu 178 milionů korun, zatímco STAN za 33 poslanců jenom 79? To vše jsou skvrny, které už nelze vyčistit bez porušení podstaty látky...
Ve srovnání s tím paradoxně koalice SPOLU plánuje společnou cestu dosud znesvářených stran do podzimních pražských voleb. Sněmovní volby pro ni v poměru sil dopadly zhruba podle předpokladů, takže je bez vnitřních křivd. A programové rozdíly dokázala otupit, byť některé spíše odsunout na později. Petr Fiala má u svých partnerů přirozenou autoritu, vystupuje zdrženlivě a nic v koalici nehrotí. Pro ODS si sice vydupe, co po něm partaj žádá, ale ne způsobem pro jeho partnery devastujícím.
Lze-li z tak krátké doby něco usuzovat, pak se zdá, že programové rozkročení by třeba nemuselo být takovou překážkou fungování koalice či strany. Ostatně různé frakce u britských konzervativců nebo labouristů od sebe mají dál než dnes ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Je tedy šance, že by tato spolupráce mohla přerůst kamsi dál, k nějaké české CDU? To už by ale v tuto chvíli byly jen hodně divoké sny Maxipsa Fíka.