Kim a omikron, dvě podobné váhy

Jaderný program Severní Koreje se opět dostal na titulní stránky světového tisku. Kim Čong-un nechal totiž vyletět tři novoroční vlaštovky v podobě balistické rakety a krátce nato i dvou hypersonických střel. A sdělovací prostředky jako obvykle zareagovaly palcovými titulky typu: „Svět se děsí KLDR.“Uznávám, že svět momentálně má z čeho být poněkud šoufl, ale v souvislosti se Severní Koreou může zůstat docela klidný. Kim Čong-un je na tom zhruba jako omikron. Oba mají sice skvělé PR, reálně však představují nebezpečí v podstatě minimální. Kim je nepochybně sebestředný, megalomanský totalitní vládce a tyran, není to však primitiv ani blázen, proto na rozdíl od omikronu ve skutečnosti s nikým bojovat nechce.

Je groteskní, jak si západní média vysvětlila jeho nedávné prohlášení, kterým se zavázal k rozvoji armády „vzhledem k nestabilní mezinárodní situaci“. Hochovi z rodiny se slavnou diktátorskou tradicí ale nic jiného než držet si tuto rétoriku ani nezbývá. USA a Jižní Korea už tradičně demonstrují sílu na společném vojenském cvičení obvykle v těsné blízkosti 38. rovnoběžky, kde předvádějí kolosální manévry a simulují boj s KLDR.

Tímto nápaditým způsobem (podobně jako NATO v případě Putina) testují Kimovu nervovou soustavu až do krajnosti a přitom si libují, jak už pouhá přítomnost 200 tisíc amerických vojáků na Korejském poloostrově věci náramně prospívá. Kimovo prohlášení o podpoře armády je proto nutné vnímat především v kontextu jeho permanentního (a brzy už možná paranoidního) strachu coby vůdce země, jež se po rozpadu SSSR ocitla v naprosté geopolitické izolaci.

Často slýcháme názor, že KLDR nemusí být nebezpečná dnes, nicméně je třeba myslet na budoucnost, její jaderný program by prý mohl dosáhnout obřích rozměrů. Po pravdě, nemohl. Kapacita jaderného programu Severní Koreje nepředstavuje ani setinu těch, jimiž disponují mnohé jiné země.

A spíte klidněji, když si přečtete, že se Čína, Indie či Pákistán zavázaly jakousi mírovou smlouvou, že jádro nikdy nezneužijí? A co když v těchto zemích dojde k převratu a změní se režim? Nemá smysl si cokoliv namlouvat. Bezriziková představa světa je pouze jedním z mýtů dnešní doby. Už přemýšlím, na jaký cíl bude asi KLDR útočit příště. Tipoval bych něco většího a známějšího nežli ostrov Guam. Co třeba New York Times?