Závislost na lécích z Asie trápí Evropu
Přesunout výrobu paracetamolu, ibuprofenu nebo penicilinu zpátky z Číny a Indie vyžaduje spoustu času i peněz.
Závislost na dovozu léků a jejich účinných složek donedávna většinu Evropanů netrápila, nicméně pandemie vše změnila. Před dvěma lety Evropská komise zveřejnila Farmaceutickou strategii pro Evropu, v roce 2021 pak přišla s aktualizací nové průmyslové strategie 2020.
„Tahle krize ukázala, že máme chorobnou závislost na Číně a Indii, co se týče léčiv. Je to něco, co nás dělá zranitelnými, musíme to zásadně změnit,“uvedla před časem eurokomisařka Věra Jourová. Podle ní je třeba hledat nové dodavatelské řetězce a snažit se posílit výrobu léčiv přímo v Evropě.
„Zatím je ale Evropa spíše ve fázi identifikace problému a hledání řešení. Existují první strategie a iniciativy, ale žádné konkrétní efektivní výstupy se na evropské úrovni prozatím nerealizují,“uvádí Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem, která sdružuje hlavní výrobce a dodavatele generických a biosimilárních léků v Česku (viz Jak se liší generické přípravky od originálních).
Podle asociace farmaceutických firem se v Česku prodává asi devět tisíc druhů léků. Významná část surovin a léčivých látek se dováží ze zemí mimo Evropskou unii. Důvodem je především cena.
„Není výjimkou, že suroviny pro jeden léčivý přípravek pocházejí z různých koutů světa nebo že se v různých fázích postupně vyrábějí v různých zemích. Úzkým hrdlem jsou zejména úvodní fáze výroby, klíčové suroviny a aktivní léčivé látky, jejichž výroba je koncentrována jen do několika málo míst na světě,“vysvětluje Vrubel.
Indie a Čína vyrábějí podle údajů Evropského parlamentu 60 procent světové produkce paracetamolu, 90 procent penicilinu a 50 procent ibuprofenu. „Polovinu léčivých látek používaných v Evropě vyrábí pět či méně výrobních míst na světě. Každá šestá léčivá látka se v EU vůbec nevyrábí,“doplňuje Vrubel.
Evropa nemá pec ani sporák
„Vše se převáží v certifikovaných kontejnerech. Takže například v krystalické formě přijde sterilně zabalená kyselina askorbová (vitamin C – pozn. red.). Podnik si ji převezme a pracovníci následně přesně podle předpisu výroby udělají určitou směs. Smíchají pojiva, přidají kyselinu askorbovou a jiné pomocné látky a vyrobí z toho tabletku,“přibližuje Jiří Michal, bývalý generální ředitel farmaceutické firmy Zentiva.
„V poslední dekádě minulého století se zjistilo, že východní část světa dokáže vyrobit jakékoliv věci daleko levněji než ta západní, takže se začaly stěhovat komíny do Asie. Netýká se to pouze farmaceutického průmyslu, týká se to jakéhokoliv průmyslu. Dneska nenajdete přístroj, který používáte a jehož komponent by nebyl vyroben v Asii,“říká Michal, který v Zentivě působil šestatřicet let.
Kromě ceny hraje roli životní prostředí. „Některé země si zrovna s životním prostředím nelámou hlavu. Čínu v průmyslových oblastech trápí velký smog, při vzdálenosti 50 až 100 metrů je problém dohlédnout na protější budovu,“přidává postřeh Jiří Dohnal z Ústavu aplikované farmacie Farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Bývalý šéf Zentivy však připomíná, že k výrobě účinných látek v Evropě je potřeba mít chemické továrny. „U nás jsme chemickou výrobu úplně zastavili, takže účinné látky není kde vyrábět. To je, jako by chtěl někdo doma péct chleba a neměl ani pec, ani sporák,“říká Jiří Michal.
Pravděpodobně by to navíc zvýšilo cenu léčiv. Krabička paralenu by podle Michala nakonec mohla vyjít třeba i desetkrát dráž. „Fabrika musí v Evropě plnit ekologické a další právní předpisy, což stojí velké peníze. A právě to se dá lehce obejít tím, že si třeba účinnou látku necháme vyrobit v Asii,“uvádí Michal.
Nečekané události jsou strašák
Další otázkou jsou pracovníci. „Každý, i když má chemické vzdělání, by se musel zaškolit. Výroba se musí kontrolovat, jsou tam složitá analytická zařízení, používat je nedovede každý. Zaškolení přitom není záležitost jednoho roku, je to relativně dlouhý proces,“dodává Dohnal.
Výroba léčiv měla v tuzemsku dlouhou tradici. „U nás existovaly Spojené farmaceutické závody, ve kterých pracovaly desítky tisíc zaměstnanců. Aktivity byly mezi závody rozděleny. Některé vyráběly například jen léčivé látky, jiné pevné lékové formy, další parenterální lékové formy a tak dále. Součástí byly výrobní závody i výzkumné ústavy. Většinou bylo vše určeno především pro trh zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci,“uvádí Jiří Dohnal.
Vitamin C se kdysi vyráběl v tehdejším Farmakonu, což byl chemicko-farmaceutický podnik v Olomouci. (Po privatizaci Farmakon funguje jako Farmak – pozn. red.) „V roce 1996 jsme koupili Farmakon od státu. Věřili jsme, že nějakou dobu s vitaminy vydržíme, ale v té době se odehrál souboj mezi velkými výrobci,“přibližuje Jiří Žák, bývalý generální ředitel společnosti.
Mezi konkurenty patřili Číňané, ale také třeba švýcarská společnost Hoffmann-La Roche. Ta měla mimo jiné pobočku v německém Grenzachu.
„V Grenzachu vyráběli čtyři tisíce tun vitaminu C a měli tam 90 lidí. My jsme vyráběli 200 tun a měli jsme taky 90 lidí,“přibližuje Žák. „Číňané postavili řadu výrobních jednotek a cena vitaminu C klesla v roce 1997 přechodně na polovinu,“vysvětluje Žák, proč s výrobou vitaminů v té době skončili.
Odborníci uvádějí, že ohledně výroby účinných farmaceutických látek není nutné mít obavy o kvalitu. „V Číně i v Indii jsou tisíce farmaceutických podniků, ale jen některé z nich splňují podmínky Správné výrobní praxe. A pouze ty mohou dodávat léčivé látky na trh EU nebo USA. Před tím však musí projít náročnými inspekcemi evropských či amerických regulačních autorit a inspekcemi odběratelů. To vše zaručuje jejich standardní kvalitu a bezpečnost,“popisuje Dohnal.
Zároveň připomíná, že každý podnik má s dodavateli uzavřeny obchodní smlouvy. „Při nedodržení se platí sankce. Funguje to jako jakýkoliv jiný obchod,“dodává Dohnal.
Problém by však mohl nastat v případě nečekaných událostí. „Závislost na Číně a Indii v případě dodávek jakýchkoliv komponentů Evropu dohnala k nesamostatnosti,“říká Michal. „Nedej bože, aby se například Čína zbláznila po vzoru Ruské federace a vstoupila na Tchaj-wan a Evropa by udělila sankce vůči Číně. Světová ekonomika to nemůže ustát,“varuje.