Velké sliby, ale činů málo

Německý kancléř Scholz ani po čtvrt roce není schopen říct, co jeho vláda dodá Ukrajině a jak

BERLÍN, KYJEV „Německo se musí konečně rozhodnout, zda bude Ukrajinu jednoznačně podporovat, nebo ne. Od kancléře Olafa Scholze a jeho vlády potřebujeme jasně vědět, co máme čekat a s čím můžeme počítat.“Slova ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pro hlavní zpravodajský pořad německé stanice ZDF popisují vzhledem k Německu stále rostoucí frustraci Ukrajinců bojujících už více než čtvrt roku proti ruské invazi.

Zatímco Spojené státy, Británie nebo také pobaltské státy na žádosti o materiální pomoc a dodávky zbraní reagovaly rychle, Německo se svými dlouhodobě úzkými vazbami na Rusko, kompromisním postupem během čtyř vládních období Angely Merkelové a nynější přešlapující politikou jejího nástupce Olafa Scholze z hlediska Ukrajiny zůstává nejméně spolehlivým partnerem.

„V Severodoněcku se nyní bojuje doslova o každý metr a bez německých těžkých zbraní se nám bohužel nemůže podařit ruské síly přemoci,“dodává ukrajinský velvyslanec v Berlíně Andrej Melnyk o bojích, které označuje za dosud nejtěžší a nejvážnější. Pomoc si slibuje alespoň od plánované Scholzovy návštěvy v Kyjevě.

Pragmatický obrat Zelených

Jsou to paradoxně němečtí Zelení, kteří ač ve svém předvolebním programu slibovali pacifistickou politiku a postupnou demilitarizaci, v posledních měsících z celé vlády postupují nejpragmatičtěji. Zpočátku jejich podceňované politické špičky, tedy nynější ministryně zahraničí Annalena Baerbocková a ministr hospodářství Robert Habeck, aktivně Ukrajinu podporují a usměrňují jednání německé vlády, bez ohledu na původně zásadové ideologické postoje strany.

To, že u německé veřejnosti jejich racionální přístup funguje, dokládají také průzkumy veřejného mínění, které v posledních měsících vycházejí víceméně stejně: Baerbocková a Habeck se v nich pravidelně umisťují na prvních dvou místech nejdůvěryhodnějších politiků, zatímco Scholz o řadu příček níže obsazuje přibližně sedmé místo. Stejně tak Zelení jako strana již předběhli sociální demokraty (SPD) a po opoziční konzervativní unii CDU/CSU, která rovněž prosazuje aktivní přístup směrem k materiální pomoci Ukrajině, jsou těsně na druhém místě.

Zbraně jsou, na povel se čeká

Scholz sice již dva dny po ruské invazi na Ukrajinu v historickém obratu, kterým otočil dosavadní zásady udržované desítky let po druhé světové válce, oznámil, že Německo se aktivněji zapojí do válečného dění, Ukrajinu materiálně podpoří a tamní vládě dodá potřebné zbraně a vybavení. Od té doby, byť s patřičným váháním, zdržením a odklady, vláda ze starších zásob bundeswehru poslala protitankové střely, protiletadlové systémy a rakety země-vzduch, ruční granáty a přes dvacet milionů kusů munice. Část ovšem došla v nepoužitelném a neopravitelném stavu.

Na nejžádanější těžké zbraně, jako jsou děla, protiletadlové a protitankové systémy, stejně jako na nové moderní vybavení, ale přes veškeré sliby zatím stále nedošlo. A to i přesto, že moderní systémy, nejen ty z odložených armádních zásob, vláda prostřednictvím německých zbrojařských firem má.

Naposledy koncem minulého týdne düsseldorfský koncern Rheinmetall oznámil, že prvních šest tanků typu Marder, o něž Ukrajina velmi stojí, je modernizovaných a připravených k převozu. Celkem jich podle koncernu může být k dispozici sto, další necelá stovka pak také tanků typu Leopard I a Leopard II.

Nyní je na německé vládě rozhodnout, kolik jich pošle, kdy a také jak. Není totiž zatím jisté, zda na Ukrajinu případně půjdou právě tato vozidla, nebo zda je dostanou okolní státy výměnou za to, že Ukrajině pošlou své vybavení, často starší sovětské výroby.

Jsou to i svobodní demokraté (FDP), nejmenší z koaličních stran, která se zasazuje o rychlou, přímou a bezodkladnou pomoc Ukrajině. „Německo může a musí konat víc,“říká předseda poslanecké frakce FDP Alexander Graf. „Na Ukrajině už jsou francouzské, britské, italské nebo americké tanky. Jen ty německé stále chybí.“

„Na Ukrajině už jsou britské, italské i americké tanky. Jen ty německé chybí.“

Alexander Graf, šéf poslanců FDP