Vzhůru zpět. Evropa chce spalovat uhlí
Fosilní i jaderné energii
Vypadalo to jako dobrá ukázka, jaká bude energetika zítřka. Koncem dubna, jen krátce po Velikonocích, byl v Německu dokonalý slunečný den. Současně foukal silný vítr. Takže solární i větrné elektrárny pracovaly ze všech sil.
Toho dne Německo vyrobilo 56 gigawattů obnovitelné energie, zhruba tolik, aby obnovitelné zdroje zcela pokryly potřeby největší evropské ekonomiky. Takže důvod slavit?
Bohužel, takových dnů v roce se mnoho nesejde.
Hlad evropské sedmadvacítky po energii tak stále slunce a vítr nepokryjí. Musí se hledat jiné zdroje.
Bruselští činitelé oficiálně nic neslevují z unijních závazků. Vzývají více než dva roky starou Zelenou dohodu pro Evropu, podle které se má Evropa stát do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem světa.
Válka na Ukrajině na tom podle nich nic nemění, je prý naopak šance, jak věci urychlit.
V podobném duchu se tento týden vyjádřili i poslanci europarlamentu. Odmítli označit energii z jádra a plynu za ekologické investice, což by je nakonec mohlo v chystané taxonomii vyřadit ze seznamu náhrad za uhlí či ropu.
„Velké vítězství pro životní prostředí,“komentoval to francouzský europoslanec za Zelené David Cormand.
Opravdu? Europoslanci už nedoprovodili své usnesení užitečnou radou,
odkud tedy potřebnou energii brát. Situace je totiž vážná.
Vlády evropských zemí, které mají na bedrech úkol zajistit dost energie pro podniky i domácnosti v příští zimě, vidí věci docela jinak než optimisté z řad europoslanců.
Výpadek ruské ropy a plynu chtějí vyřešit i tak, že se vrátí, alespoň na čas, ke „špinavým“fosilním zdrojům. Do chvíle, než čistá energie zvládne zásobovat sítě spolehlivě větší porcí energie.
Německo, Itálie, Rakousko či Nizozemsko už naznačily, že se pod hrozbou energetické krize hodlají vrátit ke spalování uhlí.
Nizozemsko s Itálií současně plánují výstavbu dalších jaderných elektráren, energii z jádra podporuje tradičně i Francie.
Vypadá to, jako by se realita a představy bruselských politiků v hodně velké vzdálenosti míjely. Takový
stav může pokračovat do doby, než energetická krize v Evropě pomine.
„Je to bolestivé, ale v této situaci je naprosto nezbytné snížit spotřebu plynu,“vysvětlil německé plány ministr hospodářství Robert Habeck, člen německých Zelených, kteří v minulosti prosazovali odchod od uhelných elektráren. Teď je ale jiná situace.
Němečtí politici nechtějí riskovat
Rusko snížilo v posledních dnech dodávky plynu do Německa o 60 procent a doprovodilo to vysvětlením, že jde o technický problém. Tomu ale němečtí politici nevěří. „Riskujeme, že zásobníky plynu nebudou koncem roku dostatečně naplněné, pak bychom byli politicky vydíratelní,“citovala Habecka agentura Reuters. Nyní jsou německé zásobníky naplněny z 57 procent.
Na energii z jádra už Němci spoléhat nemohou. Tři zbývající aktivní jaderné elektrárny v Německu mají kapacitu 4 gigawatty a mají být odpojeny od sítě do konce letošního roku. Jejich životnost se neprodlouží, protože vláda v Berlíně dospěla k závěru, že technické a bezpečnostní překážky jsou příliš vysoké.
Velkou část energie tak zemi zajišťoval plyn. A před ruskou invazí na konci letošního února Německo dováželo 55 procent plynu z Ruska.
O energii z jádra naopak stojí politici především v Itálii, Francii či Nizozemsku. „Různé studie ukazují, že jaderná energie může být pro nás velkou příležitostí,“napsal před časem Eric Wiebes, bývalý nizozemský ministr hospodářství. Argumentuje tím, že atomové elektrárny patří mezi stabilní zdroje a neprodukují skleníkové plyny.