Genderová férovost: co dál se ženami bez prsou a s penisem

Mezinárodní plavecká federace (FINA) jako první velká sportovní federace na světě vytvořila zvláštní kategorii pro transgender sportovce. Ponechme stranou, do jaké míry je toto rozhodnutí progresivní, aktivistické či nutné. Z hlediska férovosti sportu je ale spravedlivé.

Plavání je odvětvím s výraznou rychlostně vytrvalostní složkou a specifickým vlivem hydromechanických zákonů. Není sporu, že mužské tělo tu má řadu výhod nad ženským: diference ve složení těla, rychlosti, síle, vytrvalosti, ve velikosti postavy a jejích segmentů. Muž, jehož tělo se celé dospívání formovalo jako mužské, se výkonnostně nestane jen tak ženou, i když se tak cítí.

A povšimněme si jednoho detailu, konkrétně u transgenderové plavkyně Lii Thomas. Snahou muže, který se cítí jako žena, bývá i to, aby jako žena vypadal, včetně zvětšení prsou. To je ale z hydrodynamického hlediska v plavání nevýhodné, což Lia ví, a proto svou horní polovinu těla nechává v původní podobě. Salámovou metodou se pak ale dobereme k tomu, že někteří transgender jedinci, ač pocitově ženy, rozhodnou si nechat třeba z praktických důvodů penis. Do jaké kategorie pak budou spadat?

Námitky různých aktivistických spolků, že muž cítící se jako žena má právo startovat v kategorii žen, jsou krátkozraké. Představme si situaci, že v dané disciplíně budou startovat tři transgenderoví jedinci. Biologické ženy pak ztratí šanci sáhnout si na medaili.

Co bude dál? Co když biologické ženy přestanou na protest nastupovat proti transgender ženám? Založí si svou kategorii? A jak se bude nazývat kategorie biologických žen? Tím se ale začínáme dostávat do stejných úvah, v jakých je nyní FINA.

Druhý pohled – trochu konspirativní, ale legitimní: cokoliv se v historii dalo zneužít, dřív nebo později se zneužilo. Vzhledem k tomu, že známe třeba historii dopingu a víme, co vše je ochoten sportovec obětovat pro úspěch, bylo by jen otázkou času, kdy by se soutěže žen začaly zaplevelovat různými „cítím-se-jako-žena“chlapáky.

Rozhodnutí FINA se snaží reflektovat současné pnutí vznikající mezi tradicionalisty a progresivisty a není principiálně špatné. Jsem přesvědčen o tom, že jiné rozhodnutí by vzbudilo velkou míru nevole mezi plavkyněmi samotnými. A pokud se to genderovým aktivistům nelíbí, mají možnost si založit své soutěže podle svého vlastního přesvědčení a vlastních pravidel.