Premiér, který plul s proudem
Jako druhý muž české správy protektorátu byl ve stínu Emila Háchy. Jako masarykovec se stal v těžké době premiérem. Byl na justičním Olympu jako předseda Ústavního soudu a skončil život ve vězení. Před 130 lety se narodil Jaroslav Krejčí.
Vroce 1952 ve věznici Leopoldov na otázku, jaké měl pohnutky k trestné činnosti, odpověděl: „Byl jsem přesvědčen, že zastávaje funkci předsedy vlády mohu sloužit zájmu národa a že zabráním tomu, aby na mé místo přišel člověk, jehož cílem bylo postavit českou armádu po bok Němců.“Čímž měl na mysli snahu Emanuela Moravce nasadit protektorátní vládní vojsko na frontu. Ve vězení pak o čtyři roky později zemřel.
Nejdéle sloužící předseda protektorátní vlády Jaroslav Hanuš Krejčí se narodil
27. června 1892 v Křemenci na Moravě, v rodině učitele. Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti a roku 1916 ukončil Právnickou fakultu v Praze. Téhož roku se oženil se Zdenkou Dudovou a už za měsíc se jim narodilo jediné dítě, syn Jaroslav. Protože nevěsta nebyla plnoletá, musel se sňatkem souhlasit otec. Vzhledem k těhotenství dcery mu nic jiného nezbývalo.
Krejčí miloval umění a společnost hereček, měl pověst záletníka, což využili udavači. V roce 1944 dostal prezident Hácha anonym, že „pan ministerský předseda vede život jako turecký paša“a že jeho „milostným zápletkám se směje celá Praha“. Manželství však vydrželo. Kromě žen, umění a francouzské literatury se Krejčí věnoval kohoutím zápasům a choval bojové kohouty.
Krejčí právník
Před koncem monarchie nastoupil Krejčí na moravské zemské místodržitelství. Zde do jeho osudu zasáhl pozdější šéf dvou úřednických vlád Jan Černý, který se po vzniku Československa stal šéfem moravského místodržitelství a později moravským zemským prezidentem. Černý si všiml právnických kvalit Krejčího a po svém jmenování premiérem v roce 1920 ho vzal do Prahy na Úřad předsednictva vlády. Navíc se Krejčí stal tajemníkem Ústavního soudu.
Krejčí se věnoval i publikační a akademické činnosti na Právnické fakultě v Brně. V roce 1936 byl jmenován docentem ústavního práva, 1938 mimořádným profesorem a v září 1939 byl navržen na řádného profesora, k čemuž už nedošlo pro uzavření univerzit.
Vrcholem jeho právnické činnosti bylo jmenování předsedou Ústavního soudu prezidentem Benešem roku 1938. Ústavní soud jednal i po okupaci 1939, pak jeho činnost ustala, ale nebyl zrušen. V protektorátu se tak vytvořila zvláštní situace, kdy prezidentem byl bývalý prezident Nejvyššího správního soudu Emil Hácha a premiérem předseda Ústavního soudu Jaroslav Krejčí. Soudcokracie v praxi – už tehdy tedy vznikla tradice politizujících předsedů Ústavního soudu.
Krejčí politik
Krejčí se vždy zajímal o veřejné dění. Za studií se stal stoupencem Masarykovy Realistické strany a psal do jejího deníku Čas. Za první republiky byl národní socialista a člen Českého zemského zastupitelstva. V roce 1938 byl na přání Háchy jmenován ministrem spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Ministrem zůstal do konce války.
Kariérního vrcholu dosáhl za protektorátu. V roce 1940 se stal náměstkem předsedy vlády Aloise Eliáše. Po jeho zatčení řídil vládu, kontrasignoval Eliášovo odvolání z funkce a byl proti demisi vlády i abdikaci prezidenta Háchy. Hlasování ve vládě o demisi skončilo nerozhodně.
V lednu 1942 se stal na základě Heydrichova výběru předsedou vlády, která se nazývala vláda koncentrace sil. Krejčí byl vybrán i proto, že byl ministrem už za Československa, obdobně jako v úřadu pokračoval prezident Hácha. To umožnilo Němcům vydávat obsazení Čech a Moravy za akt se souhlasem československých představitelů. Heydrich jej charakterizoval slovy: „Krejčí je člověk, který vždy přikývne tomu, u koho byl naposled. Když je na něj v tom okamžiku vyvíjen tlak, jde cestou nejmenšího odporu.“
Krejčí přijal Háchovu politickou koncepci spolupráce s Němci pro ochranu zbytku autonomie protektorátu. Dosáhl propuštění řady vězněných. Při jmenování jeho vlády nechal Heydrich propustit vězněné studenty za to, že Hácha a Krejčí souhlasili se jmenováním ministra Moravce, což původně odmítali. Krejčí při jednání o Moravcovi s K. H. Frankem poukázal na to, že Moravec dostal dříve cenu za nejlepší článek proti německé armádě – a nyní o ní píše oslavné články. Na to Frank s úsměvem řekl: „Ale pane doktore, právě v tom je vidět, že pan Moravec uznal svůj omyl a že dle toho jedná.“Do vlády byl jmenován jako ministr hospodářství i říšský Němec Walter Bertsch. To Heydrich označil v hlášení Hitlerovi za ústavní kuriozitu s tím, že donutil vládu jednat v němčině, protože Bertsch neuměl česky.
Hácha Krejčího v politické závěti roku 1943 doporučil za svého nástupce v úřadu prezidenta. Přestože se Háchův zdravotní stav horšil, formálně byl v úřadě. Některé jeho akty za něj Krejčí podepsal, což potvrdil po válce, kdy na otázku předsedy Národního soudu, proč podepisoval dokumenty za Háchu, uvedl: „No, konečně, někdo to musel podepsat.“A na doplňující otázku, zda by podepsal i směnku, odpověděl: „Ne, to by byl podvod.“
Předsedou vlády byl Krejčí do 19. ledna 1945, kdy byl z podnětu K. H. Franka vyměněn za ministra vnitra Richarda Bienerta. Frank tím sledoval možnost domluvy s Američany a Brity, neboť Bienert byl znám jako protirakouský odbojář.
Za války vedl Krejčí neveřejné protiněmecké řeči, což mu bylo vyčteno právě Frankem. On ale neměl z lidí strach, nepoužíval ani ochranku. S Němci se stýkal i po vinárnách a večírcích. Spíš než kolaborace se zde ale projevil Krejčího přístup k životu pod heslem „Užívej dne“. I zastupování prezidenta využil k tomu, aby žádal zvláštní reprezentační příděly alkoholu a potravin.
Krejčí vězeň
Po osvobození byl Krejčí odsouzen Národním soudem na 25 let vězení za to, že za války opatřoval nepříteli prospěch, podporoval fašistické a nacistické hnutí a nařídil ve prospěch Německa nucenou práci. Prokurátor žádal trest smrti. Ale Krejčí nebyl vnímán jako hlavní představitel kolaborace, tím byl Emanuel Moravec.
Před soudem svědčila řada lidí, jimž Krejčí pomohl z německého vězení. Svědčil i syn Jaroslav, který byl zapojen do odboje, což Krejčí věděl a podporoval. Za svou činnost obdržel syn vyznamenání od prezidenta Edvarda Beneše i později od Václava Havla.
Expremiér ve vězení odebíral Rudé právo a měl na cele ústavu z roku 1948 i ústavy jiných lidově demokratických států. Dokonce náčelník věznice v Leopoldově doporučil za dobré chování udělení milosti. Pro zhoršení zdraví byl v roce 1956 převezen do vězeňské nemocnice v Praze. Zde jej navštívily manželka i matka. Syna čekal marně, protože byl zrovna za údajnou protistátní činnost vězněn. Manželka to tajila, aby se zbytečně netrápil, a tvrdila, že syn má hodně práce.
Jaroslav Krejčí zemřel 18. května 1956. Tělo bylo zpopelněno a urnu měla jeho žena až do své smrti doma. Pak byla i s jejím popelem rozptýlena na Vinohradském hřbitově v Praze.