Titul, co spadl z nebe
Tenistka Petra Kvitová se náhle vrátila do ráže. Získala 29. titul. Oslava se nekonala. Dala si pizzu.
Vzářivě bílé sportovní soupravě a s rozpuštěnými blond vlasy proplouvala volným krokem poloprázdným wimbledonským areálem, který v neděli odpoledne zaléval vlídný sluneční svit.
Zažila tu dvě fantastická tažení za trofejí a taky pár ukrutně trpkých porážek. Letos se s ní původně vůbec nepočítalo jako s favoritkou, poněvadž zápolila se zdravotními neduhy. Vyhrála nejvýš dva mače v řadě. A pak minulý týden odkudsi vytasila své největší zbraně a přivlastnila si pohár na turnaji v Eastbourne, přičemž ve finále zametla s Lotyškou Ostapenkovou 6:3, 6:2.
„Ten titul spadl z nebe,“řekla na jednom z balkonů v All England Clubu, z něhož se nabízí výhled na nádherná zelená jeviště.
Neobjevil se signál, že vám generálka na Wimbledon sedne?
Asi nikdo něco podobného nečekal. A já po dosavadním průběhu sezony už vůbec ne. Měla jsem spoustu zranění. Bylo to nahoru – dolů, spíš teda dolů. Na trávu jsem se připravovala, ale ani mě nenapadlo, že bych urvala pohár.
Vážně vám ani přesun na milovaný povrch nezvedl náladu?
Je pravda, že přípravu jsem si docela užívala. I tréninky měly šťávu, což se mi, upřímně řečeno, v poslední době nestávalo. V Birminghamu jsem prohrála v prvním kole, v Eastbourne nakonec všechno dobře dopadlo. Ale nedělala bych z toho velké závěry. To se občas stane. Neskáču úplně do stropu.
Kdy jste zjistila, že se vrátila dávná pohoda?
Po prvním kole s Donnou Vekičovou jsem si pomyslela: „Páni, to byl po dlouhé době fakt super zápas.“Dala jsem jedenáct es, na něco podobného jsem dlouho čekala.
Servis vám šel jako v dobách největší slávy. Kde jste ho našla?
Nevím, kde se schovával. Ale hodně jsme ho poslední dobou trénovali, když mi to zdraví – hlavně moje ruka – konečně povolilo.
Čišel z vás klid. Cítila jste ho?
Ani nevím, vlastně jsem nad ničím nepřemýšlela a prostě hrála. V důležitých chvílích jsem dokázala zabrat. K servisu se ve finále přidal i return, což jsem proti Jeleně Ostapenkové potřebovala. Občas od ní přiletěly zajímavé pecky, ale mě vlastně tyhle přestřelky baví. Zvlášť když mám pocit, že mi balony letí víc než soupeřce. To je fajn pocit.
Proč jste v proslovu při ceremoniálu používala výraz „my“?
Manažer Marijn Bal a kondičák Ivan Trebatický se mnou byli úplně poprvé při vítězství na turnaji. Přijela taky moje PR manažerka Katie. S Jirkou (trenérem a partnerem Vaňkem) jsme udělali kus práce. Tenis je individuální sport, ale tým okolo mě je hrozně důležitý.
Do Londýna jste jeli autem?
Přesně tak. Po všech povinnostech a masážích jsme sedli do auta a vyrazili. Cesta trvala asi dvě hodiny.
Konala se aspoň malá oslava?
Přijeli jsme asi v osm. Nechali jsme si přivézt pizzu. Snědla jsem ji a šla spát. Nikdy jsem moc nepařila.
V jakém stavu je vaše tělo?
Je trošku unavené, což je asi jasné. Ale jinak je mi dobře. V neděli mám od tenisu volno, přijela jsem do areálu jenom na rozhovory.
Jste ráda, že se s Italkou Paoliniovou utkáte až v úterý?
Docela jo. Zvládla bych i pondělní start, protože nejsem zas tak rozsekaná. Ale den volna mi bodne.
Jaký jste si pronajala domek?
Hezký. Pro mě úplně nový. Tentokrát jsme až na Southfields, protože ve Wimbledon Village jsem nenašla nic, co by mi vyhovovalo. Bydlíme v úzké, typicky anglické řadovce se dvěma patry. Vybavení je docela moderní. Rodinka má děťátko, takže tam je i postýlka a růžový jednorožec, na zahradě trampolína.
Že by inspirace pro vás? Nééé, to ještě ne!
V minulosti tu na vás padala tíha odpovědnosti. Teď zatím působíte uvolněně. Dokážete trému zahnat?
To vám řeknu v úterý. Zatím mi je dobře. Věřím, že by mi úspěch v Eastbourne mohl trošku pomoct, nahrála jsem zápasy, kterých jsem zatím moc neměla. Doufám, že mi
uklidní duši.
Jdete v podstatě z akce do akce, žádné prostoje, což vám dřív vyhovovalo, že?
Jo, to je fakt. Ale zase nesmím tyhle věci říkat moc nahlas, abych si na sebe nenakládala tlak. Víte, jak to je s mou hlavou. Ale jo, doufám, že mi tenhle program spíš pomůže, než ublíží.
Wimbledon se opět koná s diváky, bez roušek. Jak na vás při vstupu zapůsobil?
Na turnaj v normálních podmínkách se moc těším. Přišla jsem před chvilkou a vnímala tu nádheru. Neděle před turnajem je uklidňující, není tu ještě tolik lidí, atmosféra mě nabíjí. Zelená krásně hřeje. Navíc svítí slunce. Paráda.