Klikatá pouť ke stříbrné odměně

Zadkem drhl o led, táta ho koupil za milion, v Rusku ho utlačovali. Zamotaná cesta Pavla Francouze ke Stanley Cupu.

Asi nenajdete moc Čechů, kteří k hokejové slávě museli překonat tolik nástrah. Vždyť i sám Pavel Francouz po pomazlení se Stanley Cupem pro iDNES.tv dojatě líčil: „Když jsem viděl svůj odraz v poháru, byl jsem plný emocí. Hlavou mi proběhla celá má cesta.“

Poznal na ní rodičovskou lásku a oběti, zkostnatělost českého systému, nehezké ruské praktiky, četné operace a chmury.

Poslední kapitola příběhu dvaatřicetiletého brankáře je nádherná.

Colorado v noci na včerejšek zvítězilo v Tampě 2:1 a závěrečnou sérii celé NHL ovládlo 4:2. Na cestě do finále Francouz vychytal Avalanche půlku z dvanácti výher. V sérii s Tampou spíš sledoval uzdraveného kolegu Kuempera, ale ve třetím duelu proti Lightning se dostal i na led, čímž se stal po Dominiku Haškovi teprve druhým českým gólmanem, který si zachytal finále Stanley Cupu.

Milion, nebo konec

Stříbrný poklad chce Francouz ukázat doma v Plzni, kde se poprvé nasoukal do brankářských betonů. „Hezký, pane Francouzi. Ale radši mu je přehoďte, má je opačně,“slyšel napoprvé od trenérů otec Pavel.

Už správně ustrojený synátor se zlepšoval. „Pavel má neuvěřitelnou píli, je to hrozně chytrý kluk, který si šel za svým cílem,“říká dlouholetý plzeňský kouč brankářů Rudolf Pejchar. „Dodnes si vybavím, jak jsem mu vytýkal, že při slajdování štrejchal zadkem o led. Do zákroků si moc sedal, ale odnaučil se to. A stal se z něj skvělý gólman.“

Francouz neprorazil doma v Plzni, tam naopak jeho kariéra málem skončila. Jako teenager nakukoval do nejvyšší soutěže, pak se vývoj nevelkého mládence zadrhl. Klub navíc vsadil na o rok mladšího Marka Mazance.

Neberte to jako přehmat plzeňského vedení. Vždyť Mazanec na jaře 2013 vychytal titul a další sezonu už sbíral starty v NHL. Horší bylo, že Francouz nemohl z mateřského klubu kvůli tabulkovému odstupnému bezplatně odejít. Vykreslilo to spíš zaostalost systému, který se svaz až nyní po vytrvalé kritice snaží upravovat. „Nastala patová situace. Až taťka řekl, že obětuje peníze a koupí mě. Zachránilo mi to kariéru,“přiznal Francouz už dříve MF DNES. Milion a dvě stě tisíc korun se později díky podmínkám ve smlouvě jeho rodičům vrátilo.

On sám mohl chytat za prvoligové Ústí nad Labem, kde potkal další podstatnou postavu ve svém příběhu – Zdeňka Orcta. „Já měl kariéru v podstatě za sebou, on ji po Plzni restartoval. A když jsme se bavili, Pavel se mě strašně bál,“zavzpomíná Orct. Nedivte se. Orct platil za extraligového rutinéra a rekordmana, ale i nerváka, který klidně praští sudího nebo se porafá se spoluhráči. Francouze si však oblíbil. „Jeden z nejpokornějších a nejhodnějších lidí, které jsem v hokeji poznal,“vypíchne současný kouč reprezentačních brankářů.

V Ústí se Orct stal mentorem, který Francouze zklidnil. „Jednu dobu si Pavel škodil tím, že pořád nad hokejem přemýšlel,“přikývne i Pejchar. „Po zápase musí gólman často zapomenout, ale Pavel se vyptával na princip zákroku nebo proč dostal gól.“

Sotva chodil, ale chytat musel

Přenastavená hlava zafungovala. Z Ústí se Francouz přesunul do nedalekého Litvínova, jemuž v roce 2015 zařídil první extraligový titul.

Sám si vysloužil přestup do KHL, jenže v Čeljabinsku se brzy zranil. „Objevily se ohromné tlaky, abych hrál, i když jsem sotva stál. Ujišťovali mě, že mi místo opíchnou injekcí a bude to dobré. Vznikly z toho patálie a až v Česku mi zachraňoval kotník pan profesor Kolář,“vzpomínal Francouz.

K tomu připočítejte další záludnost. Jeho rivalem byl Vasilij Demčenko, jehož do brány tlačil otec Viktor, kouč brankářů Čeljabinsku. Francouz se s tím ovšem vypořádal a před odchodem do zámoří ho na jaře 2018 vyhlásili nejlepším brankářem KHL.

„Pavel nikdy nepřicházel do klubu jako jasná jednička. Vždy musel konkurenci vytlačit. Je to bojovník,“říká Francouzův agent Robert Spálenka. „Navíc od chvíle, co ho zastupuju, mi nikdo nezavolal, že by s ním byl nějaký problém.“

Snad jen zdraví Francouze brzdí. Za poslední dva roky má operovaná obě kolena i kyčle. Před sezonou ho vyřadil zraněný kotník, v ní zase covid nebo zbloudilý puk, který ho smolně zasáhl do hlavy, když jako náhradník seděl na střídačce. Po jakékoli nepříjemnosti se ale dokázal vrátit, vytrvalost se mu vyplatila.

A také proto mohl už jako vítěz Stanley Cupu pronést slova, která byla víc než příhodná: „Je to obrovské zadostiučinění.“