Blyštivá Nebesa sráží slabounký děj a málo akrobacie
Strhující příběh o lásce, dechberoucí akrobatické triky, působivé taneční výkony a živou rajskou hudbu sliboval nejnovější počin novocirkusového souboru Losers Cirque Company. Lákadel ovšem bylo ještě o něco víc: soubor novinku představil na nové pražské letní scéně, konkrétně v působivých zahradách Anežského kláštera v centru hlavního města.
A lákal především na nezvyklou fúzi žánrů: vedle nového cirkusu totiž sliboval i choreografii v podání prověřené taneční skupiny 420PEOPLE a gospel uskupení Maranatha Gospel Choir.
Pod výsledným „akrobatickým muzikálem“jsou jako autoři podepsáni šéf Losers Petr Horníček jako režisér, šéf 420PEOPLE Václav Kuneš jako choreograf a dramaturg Matěj Randár. Všichni tři stojí i za scénářem, který divákům nabízí příběh o andělovi, který se vzepřel nebeským pravidlům a pro lásku k jednomu smrtelníkovi se rozhodl na nebi zažehnout revoluci.
Kdesi mezi nebem a zemí
Právě dějová stránka je na celém díle tím nejslabším, Nebesa nenabízejí nic originálního, představení je po celý večer silně předvídatelné. Slabší děj ovšem muzikál jako žánr obvykle vynahrazuje bohatou show.
V případě Nebes se za nejlepší část dají jednoznačně považovat čísla v podání tanečníků 420PEOPLE. Trochu rozpaky vzbuzuje občasné pohybové zapojení členů pěveckého
souboru, v těchto fázích totiž působí muzikál až ochotnicky. Někteří zpěváci se v pohybových rolích trochu trápí a nabízí se otázka, zda to bylo nutné. Jejich gospel je přitom vynikající a skvěle koresponduje s vybraným „nebeským“tématem. Trochu zklamání ovšem přináší slibované dechberoucí akrobatické triky. Publikum uvyklé na zavedenou produkci Losers Cirque Company je už za roky úspěšných premiér trochu namlsáno.
A kdo sympatický soubor v Nebesích vidí poprvé, nemůže tušit, čeho všeho je Horníčkův tým schopen. Nebesa totiž v tomto směru narážejí především na omezení způsobená rozměry letní scény, kam se vedle chóru a tanečníků musí vejít ještě kapela s bicími a dalšími nástroji.
Akrobatické výkony se konají převážně na tyči, která po celou dobu představení visí uprostřed scény. Jsou samy o sobě bezchybné, ovšem Losers už dříve předvedli mnohem, mnohem víc.
Po herecké stránce nelze vzhledem k nastaveným parametrům očekávat nějaké výkony, nepomáhá tomu ostatně ani zmíněný slabounký děj. Jediným skutečným hercem na scéně je ostatně Petr Jeništa (alternuje s Jiřím Kornem). Zpívá velice dobře, jeho činoherní promluvy zvící vždy jednu dvě holé věty však vyznívají do prázdna a zůstávají trčet kdesi mezi nebem a zemí.
Muzikál Nebesa tak vzhledem k silné sestavě tvůrců a atraktivnímu spojení žánrů nabídne spíše zklamání. Dolů jej táhne slabounké libreto a přílišná očekávání. Bubenická sóla a blyštivé kostýmy pak zavánějí dokonce až kýčovitostí.
Různorodost žánrů se tak v případě Nebes stala spíše přítěží. Jednotlivé, jakkoli samy o sobě lákavé položky si totiž navzájem překážejí.