Vědci na rozcestí: platit, či nebádat?
Drahé energie drtí vědce. Mrazák se vzorky nevypojíte, data nemůžete psát do sešitu, říkají.
Vývoj nových léků, zkoumání vlastností materiálů vhodných pro automobilky či rozvoj laserové techniky. Vědecké prostředí je z pohledu energetiky jedno z nejnáročnějších, zvlášť když jde o vědce experimentální. Kvůli energetické krizi české vědě hrozí kolaps, protože náklady na energie se na pracovištích zvýšily až na dvojnásobek.
Akademie věd ČR vyčíslila, že na energiích příští rok zaplatí o půl miliardy korun více. Kdyby vláda ceny nezastropovala, byl by nárůst miliardový. V aktuálním sněmovním návrhu rozpočtu státní instituce je přitom vyhrazeno zhruba 200 milionů korun na kompenzaci navýšení cen energií. „Dvě stě milionů korun je pro výzkumné ústavy, 800 tisíc korun pro kancelář akademie. Částky jsou to vysoké, ale nám pokryjí pouze 40 procent nárůstu sumy, kterou budeme muset platit za energie,“vypočítává předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová.
V dolnobřežanském výzkumném centru ELI Beamlines, které se zaměřuje na laserovou techniku, náklady na energie představují pětinu všech provozních nákladů centra. Ještě před rokem to přitom bylo osm procent. „Vzhledem k bankrotu společnosti Lumius, se kterou jsme měli obdobně jako řada dalších výzkumných institucí sjednanou smlouvu na dodávku elektrické energie, došlo počátkem letošního roku k více než dvojnásobnému navýšení ceny. Oproti předpokladu na tento rok to při plánované spotřebě 10 tisíc megawatthodin ročně a započtení dodávek v režimu DPI (dodavatel poslední instance, pozn. red.) představuje nárůst asi 40 milionů korun,“vysvětluje ředitel Roman Hvězda.
Žádné nové přístroje
Akademie věd se kvůli energetické krizi chystá šetřit. Zažímalová stáhne kohoutky topení, pošle domů vědce, jejichž obory to umožňují, a pro následující rok nepořídí žádné nové přístroje.
Podle šéfa brněnského vědeckého centra CEITEC Masarykovy univerzity Jiřího Nantla se úspory ve vědě dělají velmi špatně, protože kroky jako omezení vytápění pracovišť velkou úsporu nepřinesou. Vědci si nemohou dovolit vypnout mrazáky, obejít se bez výkonných počítačů či jiných strojů.
„Nejde jen o samotné přístroje a jejich nákup, ale především o uchovávání vzorků a také celosvětově přístupných dat. Tato data musí být někde uložená, ne jen zapsaná v sešitě,“přibližuje Nantl.
O tom, jak nákladná je práce v laboratořích, svědčí i nedávný pokus Technické univerzity v Liberci. Na týden tam nastavili přísná úsporná opatření – důsledné zhasínání, omezené vaření vody na kávu či vypínání počítačů. Podle kvestora univerzity Vladimíra Stacha to přineslo pěti- až sedmiprocentní úspory. „Jen jedno pracoviště omezilo provoz, odložilo experimenty a dosáhli úspory 28 procent,“předkládá Stach. Jenže dlouhodobě jsou takové kroky „sebevražedné“, protože kvalitní vědci mohou odejít za fungujícími laboratořemi do zahraničí.
Vědci nyní očekávají, kolik peněz od státu na příští rok dostanou. Nejistota jim přitom působí problémy s výzkumnými plány i žádostmi o granty. Podle portálu Evropa v datech dává Česko do vědy a výzkumu 0,34 procenta českého HDP, tedy druhý nejvyšší podíl ze zemí Evropské unie. „Pokud nicméně do financování započítáme i jiné zdroje, například soukromý sektor, propadne se Česko na desáté místo,“podotýká analytik Milan Mařík.