Končící Herečka nabídne solidní, ale nevzrušivý večer
Původně pro sedm herců prý byla divadelní hra Herečka, kterou napsal současný dramatik Peter Quilter. Britský tvůrce, který se tento měsíc osobně přijel podívat na premiéru pražské inscenace na Malé scéně divadla Studio DVA, je nicméně znám tím, že se svými texty dál pracuje. Vychází tak vstříc aktuálním potřebám divadel, které jeho hry zkoušejí a uvádějí.
Režisér Martin Vokoun nastudoval Quilterovu pozdější komorní verzi z roku 2013 osekanou na jádro. Před diváky se totiž objeví pouze dvě základní postavy: titulní herečku Lydii Martinovou hraje Ilona Svobodová, jejího bývalého Paula pak Ondřej Volejník.
Stárnoucí hvězda
Quilterova Herečka vypráví o stárnoucí hvězdě, která se odhodlala ke konci kariéry. Chce odcházet dřív, než to bude vysloveně nutné, diváci ji proto zastihnou před derniérou Višňového sadu, kde ztvárňuje výsostnou roli, tedy samotnou majitelku Raněvskou.
V šatně se ale nečekaně zjevuje její bývalý manžel, který využil toho, že Martinová z rozmaru vyhodila svou garderobiérku. Z rutinních příprav na představení se tak stává nečekaná pálkovaná plná smečů i nostalgie.
Quilter se v Herečce věnuje svému klasickému tématu. Jak přiznal v rozhovoru pro MF DNES, vždy ho zajímaly role pro herečky v nejlepších letech. Je jich prý nevděčně málo a on by rád tuto nesrovnalost napravil.
Oba herci slouží textu
Nabídnuté šance se Ilona Svobodová chopila s chutí. Roli cynické stárnoucí herečky podala s jistou dávkou nadhledu. Úkol, který by se dal snadno pojmout jako silná karikatura nesnesitelné hvězdy, předvádí vlastně docela civilně.
Se stejným výrazem přistoupil ke svému Paulovi i Volejník. Oba slouží textu a plně se poddávají Quilterovu citu pro dobře napsaný dialog.
Předvídatelné představení
Nutno nicméně přiznat, že Herečka nepatří mezi dramatikova nejsilnější díla. Ač se tu mluví hodně, skutečných point a glos z divadelního světa divák za celý večer zaslechne jen pár. Zbytek se nese v očekávaných promluvách na téma, co život dal a vzal.
Možná právě pro přílišný důraz na text a potlačení osobitosti se ze zdejšího uvedení Herečky stala sice solidní, ale nikterak vzrušivá činohra. Vina ovšem rozhodně není na straně Svobodové a Volejníka, ti se svým předepsaným rolím snaží dostát poctivě.
Co se Quilterovy tvorby týče, má Studio DVA ve svém repertoáru ještě hříčku Duety s Filipem Blažkem a Monikou Absolonovou. Dva roky staré představení jiskří humorem i entuziasmem.
Kdo si však hodlá v divadle především odpočinout a rád k tomu využije solidní, nepřekvapivé a vlastně dost předvídatelné představení, tomu standardně zpracovaná Herečka poslouží dostatečně.