Roky strávené s plánovanou dálnicí D35
Po celé dálnici D35, nebo spíše po její plánované trase, jsem poprvé jel v listopadu 1992. D35 je po desetiletí vzývaný dálniční spasitel, který má výrazně odlehčit přetížené dálnici D1. Propojí Hradec Králové s Lipníkem nad Bečvou, přičemž u Lipníka se řidiči mohou napojit na D1 směrem na Ostravu a polské hranice u Bohumína, o pár kilometrů dál u Bělotína na D48 (které ještě kilometry asfaltu chybí) směrem na Frýdek-Místek a Český Těšín, za Hradcem má pokračovat až k Jičínu a u Turnova se napojit na dálnici do Liberce.
V listopadu 1992, kdy jsem jel žigulíkem právě do Liberce z Karviné, to bylo nějakých 28 let poté, kdy se D35 objevila v tehdy ještě československých dálničních plánech. Uplynulo dalších 30 let. Do Liberce jezdím víceméně každý měsíc. Rád bych po tolika letech řekl, že po dálnici D35, ale ono platí, že je to z velké části stále jen po její plánované trase.
Dálnice D35 má i svou vlastní webovou stránku. Píše se na ní: „Z celého tahu D35 je již v provozu několik vzájemně nepropojených částí, konkrétně se jedná o úseky Liberec–Turnov (R10), Sedlice (D11) – Opatovice-Časy, Mohelnice–Olomouc a částečně nedokončený obchvat Olomouce s navazujícím úsekem Olomouc – Lipník nad Bečvou (D1). Nejstarší částí D35 je úsek mezi Mohelnicí a Olomoucí, který byl realizován v rámci tzv. „velkých oprav“, jednotlivé stavby tu byly uváděny do provozu mezi lety 1978–1986.“
Takže ano, D35 existuje, ale kouzelná věta „z celého tahu D35 je již v provozu několik vzájemně nepropojených částí“je všeříkající. Pokud přimhouříte oči nad nedokončenou krkolomností u Křelova za Olomoucí, je D35 hotová z Lipníka do Mohelnice. V Mohelnici se ale D35 na dlouhé kilometry přes Moravskou Třebovou, Litomyšl
a Vysoké Mýto vrací na papír. Na skutečnou, tedy hotovou dálnici se dá momentálně najet za Holicemi a dojet k úseku Časy–Opatovice, napojit se na D11 a dojet za Hradec Králové, na konci prosince pak přibude ještě úsek Časy–Ostrov, který odkloní dopravní zátěž právě od Holic. Zbytek nic.
Což je u silnice, jejíž význam a nutnost se intenzivně vzývá od devadesátých let, tristní.
Takhle – tu trasu mám rád. Možná je to kvůli tomu, že na obou jejích koncích je třicet let osobních příběhů a že mi na zadním sedadle při těch cestách odrostly děti. Ta trasa je ale zajímavá i pro řidiče. Není nudná, mění se na ní několikrát ráz krajiny, vede zajímavými místy. Jenomže je neskutečně přetížená. Sice se už díky několika obchvatům nevleče přes některé obce, takže by se dalo říci, že zrychlila, ale ne, aut na ní přibylo tolik, že ranec minut na ní rozhodně neušetříte. Ty šetří až právě úseky několika různých dálnic, které na trase Karviná–Liberec za ty roky přibyly.
Dálniční webovky dále uvádějí: „Nejmladším provozovaným úsekem D35 je v prosinci 2021 zprovozněná 12,6 km dlouhá stavba D35 Opatovice nad Labem – Časy, která je symbolickým počátkem výstavby klíčového úseku D35 mezi Hradcem Králové a Mohelnicí, od něj má plynule pokračovat výstavba navazujících úseků přes celý Pardubický kraj.“
Po třiceti letech mého ježdění po trase D35 jsme na symbolickém počátku výstavby jejího klíčového úseku. Ale sláva, jsme. Příští rok by se mělo stavět opravdu ve velkém. Kopnout se má hned do pěti úseků, v roce 2024 do dalších šesti. Do roku 2027 by tak dálnici mělo přibýt přes devadesát kilometrů. Mému synovi bude v té době o 15 let více, než bylo v onom listopadu 1992, kdy jsem za ním jel, mně.