Četníci v senátní kampani? Kandidoval jsem jako herec
Když chcete své popularity využít, musíte jí nejdřív nějak dosáhnout, komentuje Tomáš Töpfer výtky, že v senátních bojích využil ohlas Četnických humoresek.
Včele Divadla na Vinohradech stojí Tomáš Töpfer už deset let. A bude zde i nadále, protože oproti divadlům Na zábradlí či Pod Palmovkou na jeho pozici pražský magistrát nevypsal výběrové řízení. Praha totiž chce, aby velkou scénu provedl složitým obdobím kompletní rekonstrukce. Töpfer se ovšem mezitím opět stal senátorem, nyní za brněnský obvod.
Populární herec se příští rok objeví v hlavní roli snímku Muž, který stál v cestě. Politika Františka Kriegela, který v srpnu 1968 nepodepsal Moskevský protokol, považuje za svou největší filmovou roli. V nedávném rozhovoru pro Právo v souvislosti s filmem uvedl, že Dubček, většina jeho delegace i prezident Svoboda byli stejně patrně ruští agenti.
Reflektuje tento pohled i samotný snímek?
Je to tam zmíněno. Nemám to ničím doložené, ale vzhledem k tomu, že Svoboda byl v Rusku a Dubček vyrůstal v Interhelpech, byli to chlapci, kteří zcela pravděpodobně s tehdejší ruskou politikou souviseli. Ve vedení jsme tehdy vždy měli buď ohebné, anebo ochotně spolupracující politiky.
Ale já nechci říkat politiky, to byli prostě s.áči, kteří se zaštiťovali údajným dilematem, aby československý lid zachránili před válkou. Že prý zvažovali blaho a bezpečnost obyvatel, a proto podepsali ten potupný protokol? Já myslím, že je to všechno lež.
Takže z Dubčeka jste tehdy nadšený nebyl.
Tenkrát jsme nevěděli, co se tam dělo. Dneska, v dobách internetu, víte dokonce o pár minut dřív, než se něco stane, že se to stane (smích). Tehdy jsme měli pocit, že v Moskvě vzdorovali okupaci. Proto měli plnou podporu na náměstích. Děvčata jim dávala květiny a Dubčeka líbala jako nějakého spasitele, bojovníka za naše jaro, za demokratizaci něčeho, co se demokratizovat nedalo. Rekonstrukce socialismu, který se rekonstruovat nedal?
Ale tím nechci říkat, že jsem byl tehdy chytřejší než ostatní. To teda ne. Byl jsem příliš mladý. Ale zas tak nadšený jsem z nich v roce 1968 opravdu nebyl. Já si tenkrát po okupaci myslel, že budu partyzán. Bylo mi necelých osmnáct a úplně vážně jsem myslel, že vznikne odboj. Do roka a do dne se přitom všichni zlomili.
Když jsme u Muže, který stál v cestě: autor knižní předlohy i scénáře Ivan Fíla film nakonec nerežíruje a je ve sporu s producentem. Co si o tom myslíte?
Aby mne do toho netahali. Já jsem jenom herec, námezdní síla. Ivan Fíla napsal krásný scénář, a dokonce mi prý roli Kriegela psal na tělo. Potom se rozhádali s producentem, který vyměnil režiséra (snímek natočil Petr Nikolaev – pozn. red.). Nechci se do toho zapojovat. Jsem strašně rád, že v tom hraji, je to největší filmová role, kterou jsem dostal.
Proč?
Je zde opravdu co hrát. Spousta dnešních filmů nemá silný scénář, stačí říct jen nějakou repliku a je hotovo. Kriegelův příběh je ale silný velice. Pracoval jsem zde navíc i se svojí pamětí. Pamatuji totiž časy, kdy u školy Na Smetance stála šestsettrojka. To estébáci čtyřiadvacet hodin hlídali Kriegela. Osobně jsem se s ním nesetkal, ale atmosféru normalizace jsem zažil.
Divadlo na Vinohradech čeká velká rekonstrukce. Čeho se bude týkat?
To je krásná otázka, na kterou se mne už šest let ptají. Rekonstrukce není náš plezír, jde o naprostou nutnost. Divadlo na Vinohradech je totiž už doslova vybydlené. Spousta věcí zde nefunguje, například jevištní technika. Tedy Křižíkem navržená technologie, dnes neopravitelná a životu nebezpečná. Jakmile se zde jednou kopne, zůstane holá celá budova. Je to identický případ jako u Státní opery. Ve Vinohradském
divadle se přitom naposledy malovalo začátkem osmdesátých let. Tahle scéna prostě na rekonstrukci zbyla.
A jak to vidíte reálně?
Mám objednanou takovou mosaznou cedulku na náhrobek: „Zde leží Tomáš Töpfer, který se zasloužil o rekonstrukci vinohradského divadla, která stále ještě probíhá.“Je to neuvěřitelně složité, na vše musíme mít výběrové řízení. Rok jsme třeba čekali na vyjádření památkářů, zda můžeme rozebrat zmíněnou technologii pod jevištěm, kterou přitom nikdo z návštěvníků nikdy neviděl a neuvidí. Dělaly se na to hned dva posudky z ČVUT.
Takže až bude odsouhlasena cena rekonstrukce, začne výběrové řízení na dodavatele. Dovedete si to představit? O zakázku za dvě miliardy se porve pět velkých firem včetně nadnárodních. Druhá a třetí se následně určitě odvolají proti té vítězné. Zatím se ale držíme harmonogramu.
Kritici vám vyčítají, že na Vinohradech působíte dlouho. Zůstáváte právě kvůli rekonstrukci?
Možná tu jsem dlouho, ale moje mise by měla končit právě až rekonstrukcí. Nejsem si jist, zda by někdo chtěl vést toto divadlo právě v mezidobí, kdy se vlastní scéna uzavře a kontinuita se bude udržovat v provizorních podmínkách Kongresového centra. Štafetový kolík bych velice rád předal právě s opraveným divadlem. Pak se určitě najdou lidé, kteří budou chtít v opraveném divadle se stabilizovaným souborem pracovat dál.
Stal jste se nyní opět senátorem. V kampani zaznělo, že využíváte slávy Četnických humoresek, které zrovna dávali v televizi.
To bych nemohl kandidovat nikdy. Loni běžel Život na zámku, letos Četnické humoresky a příští rok půjde třeba Vyprávěj nebo 1. republika. A v kinech nasadí Kriegela. Já jsem si Četnické humoresky u České televize opravdu neobjednal.
Opakují je proto, že jsou úspěšné, a já se na tom úspěchu podílel jen malým dílem. Herci by takto nemohli kandidovat nikdy. Leda by i lékařům zakázali po dobu kampaně léčit, aby nemohli ovlivňovat svoje pacienty.
Z veřejnoprávního rozhlasu mne přitom po dobu kampaně škrtli, přestal jsem uvádět i menšinový pořad Šalom alejchem. Proti tomu neprotestuji. Když se ale ve veřejnoprávní televizi někdy snad v srpnu 2021 rozhodnou, že od ledna nasadí Četnické humoresky? To přece nemůžu nijak ovlivnit. Navíc ve volbách hlasovalo několik tisíc voličů, kvůli tomu přeci nebudou pozastavovat seriál s milionovou sledovaností.
Každopádně jste v kampani věhlas seriálu využil.
Kandidoval jsem za obvod, kde jsme osm let točili. Někteří současní senátoři třeba využili minulou prezidentskou kampaň, aby uspěli v následných senátorských volbách. To nikomu nevadí. Když chcete využít své popularity, tak jí nejdřív nějak musíte dosáhnout. Ostatně i lékař, který v druhém kole kandidoval proti mně, v kampani jezdil se sanitkou a v bílém plášti vyšetřoval lidi. Já mu to ale nevyčítám, já prostě kandidoval jako herec a on jako lékař.
Jak budete stíhat vedení divadla a politiku?
Šest let jsem už v Senátu seděl a u toho řediteloval Fidlovačku. Mám v Senátu kolegy, kteří jsou hejtmani, starostové, lékaři. Starostové starostují a lékaři mají stále svou praxi. Herec je akorát víc vidět. Jak to zvládnu? Hraji už například jen jednou dvakrát měsíčně. Senátoři i poslanci to takto zvládají a je to dobře. Nemůžete se od světa jen tak odtrhnout. Ve Valdštejnském paláci je to přitom docela prima, mají tam čisté záchody, jídelnu a je kde parkovat. Můžete se tam prostě nastěhovat a trávit čas v milé společnosti. Já ale nechci ztratit kontakt s realitou.
Věřím, že z pohledu senátora je to dobře. Ale z pohledu vinohradského ředitele před rekonstrukcí?
I když to třeba nevypadá, jsem celkem pracovitý člověk. Nevadí mi, že do jedné hodiny v noci vyřizuji poštu či si studuji záležitosti k projednání. Já to dělám rád.
Kromě toho ale ještě učíte činohru na DAMU, s tím budete také pokračovat?
To je velké dilema, protože bych studenty nestíhal a nerad bych je šidil. Škola to tedy odnese nejvíc. Nyní učím dvě odpoledne v týdnu a už se mi často děje, že se se studenty musím scházet přímo v divadle v pátek večer. Snažím se jim to nahradit, abychom tento semestr nějak absolvovali. Pak budu muset učení přerušit. Jsou závazky, které jsem uzavřel ještě před volbami, nemáte přece jistotu, že uspějete. A tak to, co jsem slíbil, musím dokončit.
Ovlivnily protesty na škole váš přístup ke studentům?
Pracuji s nimi na jejich nejintimnějších zážitcích. Herectví není jen učení textu, pracujete se svým vědomím, podvědomím, duší, emocí. Jestli jim to vyhovuje, či nevyhovuje, nevím. Se samotnou studentkou bych ale v autě nikdy nejel, to opravdu ne. Ani by mne to nenapadlo, já jsem v tomhle blbej moula. Říká se, že v Americe už musíte mít u zkoušky se studentkou otevřené dveře a ideálně ještě spolusedícího svědka. Doufám, že takhle daleko jsme u nás ještě nedošli.