Báječný Laponec Börje, statečný až do smutného konce
Osud se s ním nemazlil. Když bylo Börjemu Salmingovi pět let, táta mu zemřel při nehodě v dole. Švédský hokejový bek vyrostl v hornickém městě Kiruna, v drsné krajině za polárním kruhem. V NHL schytal tisíce ran, utrpěl hrozivá zranění. V minulých měsících ho ničila zákeřná choroba ALS, které ve čtvrtek podlehl.
Až do smutného konce ovšem statečně čelil všem příkořím, na něž narazil. Byť už mu rychle postupující nemoc nedovolovala jíst ani mluvit, přispěl k založení a rozjezdu nadace nesoucí jeho jméno, která podporuje nešťastníky postižené amyotrofickou laterální sklerózou.
Věděl, že jemu nepomůže. Chtěl být i na poslední chvíli prospěšný ostatním, čímž jen opentlil svůj jedinečný odkaz. Kým byl?
Evropským pionýrem v zámořské hokejové džungli. Celebritou i zcela obyčejným „týpkem“, který na ulici klábosil s bezdomovci. Zábavným společníkem i organizátorem neplánovaných večírků.
„Tady Börje, co děláš?“znělo jednoho večera ze sluchátka torontského parťáka Miroslava Fryčera.
„Klimbám u televize, za chvíli půjdu spát,“popsal svou reakci český útočník v knize Můj divoký hokejový život.
„Nepůjdeš! U mě doma je týmový mítink,“pravil Salming. Nedbal na námitky a za dvacet minut si osobně vyzvedl Fryčera, který se pak vrátil domů v sedm ráno.
Přezdívku „King“si zasloužil při bitvách na kluzišti i při pařbách. Nezastavili jej suroví soupeři ani kocoviny. „Po flámu jsem na tréninku makal ještě víc než jindy,“vysvětloval v rozhovoru pro MF DNES. „Nesměl jsem ukázat slabost.“
Vyrýsované tělo měl odolný Laponec obvykle samou modřinu. Padal do střel, což odkoukal od Čecha Jana Suchého. Snesl spoustu hitů i seker. A ty děsivé úrazy!
„Dostal jsem pukem do hrudníku a měl v plicích krev. Pak jsem ji vykašlával, což bolelo docela dost.“
„Lorne Henning mě náhodou trefil čepelí hole do oka. Zarazil mi bulvu dovnitř. Zdálo se mi, že mi hlava vybouchne. Týden si mě nechali v nemocnici. Nic jsem neviděl.“
Příhody, z nichž kdekomu běhá mráz po zádech, vyprávěl nevzrušeně. Výjimkou není ani střet jeho obličeje s bruslí Gerarda Gallanta: „Asi jste se taky někdy řízl nožem, ne? Znáte ten pálivý pocit? Ten se dostavil jako první. Vzápětí mi došlo, že se stalo něco zvláštního. Viděl jsem, jak ze mě stříká krev. Co nejrychleji jsem uháněl z ledu. V nemocnici mě sešili asi 250 stehy. Vypadal jsem jako postava z hororu.“
Manželka ho doma vítala naprosto pochopitelnou poznámkou: „Už bys toho hokeje měl nechat!“
Jenže on opáčil: „Vždyť se zas tak moc nestalo!“A po čtrnácti dnech už se zase hrnul mezi mantinely.
Připomínal pohádkového nebojsu. Strach mu nenahnal ani Dave
Schultz, nejhrozivější bitkař NHL. „Pořvávali na něj Kuře! Zkoušeli s ním prorazit hrazení. Jenže on byl jako Arnold Schwarzenegger v Terminátorovi: Já se vrátím! Nic ho nerozhodilo,“citovala Salmingova někdejšího spoluhráče Lannyho McDonalda stránka The Athletic.
Snad jen s jednou obavou se před čtyřmi lety v Praze svěřil: „Dcera hodně cestuje, reprezentuje v atletice, takže trnu, když někam letí.“
Ještě v létě jí osobně fandil na šampionátu v Mnichově. Před dvěma týdny zaletěl do Toronta, kde sklidil hromový aplaus. Minulý čtvrtek mu tleskali ve stockholmském Globenu. Vnímal lásku lidí z branže i fanoušků. Král Börje je snad nikdy nezklamal.