Poplatek u lékaře měl smysl

O šancích manžela, negativech prezidentské kampaně i mrtvých v sanitce

Práce lékařky se Monika Hilšerová nevzdala zcela ani během mateřské dovolené a neuvažovala by o tom ani jako první dáma, kdyby její muž Marek Hilšer v prezidentské volbě uspěl. „Myslím, že by můj příklad mohl další ženy dokonce povzbudit. Na pracující čerstvé matky se dívá společnost skrz prsty,“říká.

Před čtyřmi lety jste se nechala slyšet, že muž má další kandidaturu zakázanou. Co se změnilo?

Nic, má ji stále zakázanou, jen mě neposlouchá. Řekl mi, že by se o to chtěl znovu pokusit, a jemu se dá těžko oponovat. Jeho důvody chápu a souhlasím s nimi, takže jsem se s tím nějak smířila. Každý chlap má nějaký svůj sen, někdo chce lítat s letadlem, jiný procestovat svět a můj muž se chce stát prezidentem.

Takže jste nebyla zklamaná, když se v minulých volbách nedostal do druhého kola?

Bylo mi to líto kvůli němu, ale mně osobně se upřímně spíš ulevilo.

Fandíte mu tedy vůbec?

Mám na to přirozeně dva různé pohledy. Ten první je z hlediska rodiny. Máme dvě malé děti a samozřejmě nejsem šťastná, když je Marek málo doma. Pak je tu ale hledisko hodnot. Hodně se mi líbí to, co říká. Podporuji ho i v tom, že chce dát lidem alternativu, nastavit politice zrcadlo a nechce do kampaně investovat moc peněz. Jinak se rozhoduje jen mezi „hlavními“kandidáty, kteří mají peníze a za ty si udělají průzkumy, reklamu, perfektní marketing, postaví se do role favoritů a média jim to potvrzují. Takže proto mu fandím.

Průzkumy mu nyní příliš šancí nedávají, v těch posledních se pohybuje kolem pěti procent. Myslíte, že by měl větší šance, kdyby se průzkumy nedělaly?

Je to otázka. Přijde mi zvláštní, že třeba Petr Pavel měl od začátku hned dvacet procent. A Danuši Nerudovou zase před rokem a půl vůbec nikdo neznal. Je mi daleko sympatičtější, když je cesta nahoru postupná na základě dlouhodobé práce a podařené kampaně. Což přesně dělá i Marek, odpracovává si to v terénu. Celé léto se jezdil potkávat s občany, ve všední dny, po práci i o víkendu. Ale média to ignorovala.

Věříte v lepší výsledek než ve volbách v roce 2018, kdy skončil pátý se 450 tisíci hlasů?

Tentokrát mi přijde silnější konkurence, a to především v marketingu. Vlastně je to hlavně o tom, kdo ho má nejlepší. Jako by všichni ostatní hráli podle pravidel Andreje Babiše, místo aby se ta pravidla snažili změnit.

Jaké má podle vás atributy, aby byl dobrým prezidentem?

Je poctivý, spravedlivý, odvážný a akční, přitom konzistentní ve svých názorech a také empatický. To jsou vlastnosti, které chcete nejen od prezidenta, ale díváte se po nich, i když si vybíráte svého životního partnera, se kterým budete vychovávat děti. Osobně bych si taky přála, aby budoucí prezident neměl pochybnou minulost.

Před lety jste řekla, že si neumíte představit samu sebe v roli první dámy. To se změnilo?

Ne. Hodně by mi to změnilo celý můj dosavadní život – a to si moc neumím představit. Kdyby se to ale stalo, tak bych se přizpůsobila. Mám smysl pro povinnost a dokážu si zorganizovat čas, třeba při mateřské jsem si dodělala doktorát.

Umíte si představit, že byste se přestěhovali do některého z prezidentských sídel?

Ne, to vůbec ne.

Zjistili jsme, že máte strach z létání. Doprovázela byste přesto muže v roli první dámy na zahraničních cestách?

Sice se létání bojím, ale zvládla bych to. I teď letadlem cestuji celkem často a musím svůj strach pokaždé překonat.

Žijete svou prací lékařky. Dokázala byste se jí vzdát?

Ne. I v případě zvolení mého muže bych chtěla pokračovat. Dá se to určitě nějak skloubit. Myslím, že by můj příklad mohl dokonce povzbudit ženy s malými dětmi, které pracují v náročnějších profesích.

Svého povolání jste se nevzdala ani na mateřské s ročním synem. Párkrát do měsíce chodíte vypomáhat do nemocnice. To vás práce tak baví, nebo cítíte i jinou motivaci?

Baví, ale zároveň se v medicíně všechno velmi rychle mění a vyvíjí. Jakmile z toho člověk vypadne, ujíždí mu vlak. Nedovedu si představit, že bych byla se dvěma dětmi pět let mimo a pak se měla vrátit.

První dámy se věnují charitě. Pokud byste se jí stala, chtěla byste podporovat nadační projekty právě v oblasti medicíny?

Ano, ráda. Zajímá mě paliativní péče, které se věnuje i klinika, kde pracuji. Určitě bych nezakládala nové charitativní organizace, ale spíše se spojila s nějakou fungující a využila případně svůj vliv na pomoc s vybíráním peněz a propagováním prospěšných projektů.

Váš manžel v dotazníku redakce iDNES.cz uvedl, že ženy nejsou dost zastoupené v rozhodování. Souhlasíte?

Určitě. Ženy nejsou zastoupeny nejen v politice, ale ani v řídících funkcích veřejných a soukromých subjektů, a je to bohužel nastavením celého systému. Existuje příliš mnoho překážek, se kterými se musí vypořádat. Nejsou dostupné školky, dětské skupiny a možnosti flexibilních úvazků. Vidím to teď u sebe. Není tady pořádná státní podpora pro denní péči o děti od jednoho roku věku. Dokonce i placená zařízení jsou často plná. Zároveň mi přijde, že se na pracující čerstvé matky dívá společnost trochu skrze prsty.

Vystudovala jste nejen medicínu, ale i mezinárodní obchod. Ptá se vás manžel na názor u ekonomických témat?

Hodně mě to zajímá, takže se o tom občas bavíme. Řeknu mu, co si o některých věcech myslím, nebo mu doporučím, co jsem si o tom zajímavého přečetla.

Co si myslíte o balíčku návrhů Národní ekonomické rady vlády (NERV), která navrhuje třeba zavést školné na vysokých školách, zvýšit daně či posunout věk pro odchod do důchodu?

Neznám všechny ty návrhy dopodrobna a debata jen okolo těch, které jste vyzdvihla, je ošemetná. Třeba u školného vidím jako plus, že by si toho lidé více vážili, protože všeho, za co si musí platit, si váží tak nějak víc. Na druhou stranu by to byla nevýhoda pro sociálně slabší skupiny. Někteří lidé by si to prostě nemohli dovolit a museli by zvažovat, jestli se na mnoho let zadlužit. Co mezi návrhy není a já bych uvítala, je znovuzavedení poplatku 30 korun u lékaře. Aspoň co já vím, tak ty peníze šly do rozpočtu nemocnicím na další rozvoj služeb. Zároveň to odradilo lidi, kteří chodili do ordinací zbytečně, takže se zkrátily i čekací doby. Byla to drobná částka, ale přinášela zdravotnictví velký efekt. V tomto se ale s manželem názorově rozcházíme.

V době covidové krize jste kritizovala nepřipravenost vlády. Jak se na tu dobu díváte zpětně?

Byl to jeden velký chaos. Chyběla mi nejen komunikace vůči občanům, ale zejména jasné nastavení postupů ve zdravotnictví. Chápu, že na začátku to byla mimořádná situace, ale trvalo to příliš dlouho.

Vy jste to tehdy zažívala v první linii, jako lékařka jste jezdila se záchrannou službou, že?

Ano, tam to bylo opravdu zlé. Když bylo nejhorší období, tak nemocnice fungovaly na hraně svých limitů a my jsme s pacientem v sanitce jezdili po Praze a snažili se ho „udat“. Před nemocnicemi se stály fronty. Celkem často se stávalo, že nám pacient mezitím bohužel zemřel.

Během pandemie jste také z pozice členky vedení Sekce mladých lékařů České lékařské komory vyzývala, aby se studenti vrátili do školních lavic. Myslíte, že jim pracovní povinnost nařízená státem uškodila?

Naše poselství bylo, že medici nemají zachraňovat nepřipravenost vlády jako bezplatná pracovní síla. Zpětně jsem se o tom se studenty bavila a jejich zkušenosti se rozcházely. Některým to opravdu hodně dalo, častější bohužel byl případ, kdy studenty nechali dělat jen jednotvárnou a podřadnou práci.