EU razí „střední cestu“k Číně. Je nepoučitelná?
Evropa odolává tlaku USA, nechce kopírovat tvrdý přístup
Evropa nervózně přešlapuje kolem Číny jako panic před svatební nocí. Utněte to, žádné vztahy, dokud se v Pekingu nepolepší, volají radikálové. Jiní – a je jich většina – naopak oddělení se od Číny nepodporují, byť s opatrným omezením závislosti souhlasí.
Evropská unie zřejmě ve vztahu k Číně sází na jakousi vlastní střední cestu, která nebude kopírovat tvrdý přístup USA. Tedy omezení technologické a surovinové závislosti ano, ale výrazné zpřetrhání vazeb rozhodně ne. S tímto zadáním nejspíš včera přijel do Pekingu za tamním vůdcem Si Ťin-pchingem šéf Evropské rady Charles Michel.
Svoji logiku může evropský přístup mít. Například podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) by nárůst obchodních bariér vůči
Číně a dalším „zlobivým“zemím mohl stát globální ekonomiku za rok přes bilion dolarů. Ta je navíc už teď vážně pošramocená pandemií a ruskou invazí na Ukrajinu.
Za angažmá s Čínou bojuje v EU především známý tandem silných vah Německo a Francie, byť vztahy evropského bloku s Pekingem jsou nyní obecně napjaté kvůli jeho úzkým vazbám na Rusko a odmítání odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu. Francouzský prezident Emmanuel Macron vyzývá, aby zodpovědné země odolaly snahám o rozdělení světa na konkurenční bloky. „Byla by to obrovská chyba, a to i pro USA a Čínu,“uvedl v projevu na nedávné asijské cestě.
Podobné výzvy už pronesli německý kancléř Olaf Scholz, který počátkem listopadu Čínu navštívil, i nizozemský premiér Mark Rutte, který si nepřeje, aby se americko-čínská čipová „válka“přelila do Evropy.
Takové hlasy z EU musejí lahodit uchu Si Ťin-pchinga, zvláště poté, co Joe Biden v říjnu zásadně omezil
prodej polovodičů a zařízení na výrobu čipů do Číny ve snaze zbrzdit její ekonomický rozvoj a požádal klíčové spojence, aby se k tomuto přístupu připojili. Právě to vyvolalo obavy z rozkolu ve světové ekonomice, které plně nezaplašila ani snaha Bidena a Si Ťin-pchinga při setkání na Bali poněkud napravit dojem.
Evropané mají své důvody, proč se alespoň nyní v přístupu k Číně nechtějí plně připojit k USA, byť v některých evropských metropolích sílí požadavky na tvrdší kritiku Pekingu v otázce lidských práv. „Vzhledem k tomu, že Německo směřuje k recesi a Evropa čelí kruté zimě bez levné ruské ropy a plynu, není chuť na konfrontaci s Pekingem,“řekl agentuře Bloomberg Noah Barkin, ředitel poradenské firmy Rhodium Group. „Přes veškerou rétoriku o tom, jak se postavit Si Ťin-pchingovi, jak vytvořit společnou evropskou frontu a zmírnit rizika ekonomického angažmá s Čínou, se nic takového za poslední měsíc nestalo,“dodal s tím, že to může vést ke vzniku dalších trhlin v transatlantických vztazích.
Summit Biden-Si sice naznačil, že obě největší světové ekonomiky chápou svoji odpovědnost za překonání rozporů, uvést líbivé projevy do praxe však bude neskonale obtížnější, navíc při vědomí toho, že Čína je opravdu pro Západ čím dál silnější hrozbou.
„Žijeme nyní ve světě, který prochází jedním šokem za druhým – pandemie, válka, inflace, krize životních nákladů,“říká výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová. „Když k tomu přidáme fragmentaci světové ekonomiky, bylo by to (roztržka s Čínou, pozn. red.) jen přilitím benzinu do ohně. Z toho by neměl prospěch nikdo,“dodala. Důvody pro opatrnost jistě existují. Kritici nicméně varují, že i tak je to krátkozraké. Podle nich je lezení Číně do chomoutu trestuhodná naivita, která se EU jednoho dne vymstí stejně jako sázka na levnou ruskou energii.
Názor na to, jak se vypořádat se stále asertivnější Čínou není v EU zdaleka jednotný. Zejména země bývalého sovětského bloku vnímají ekonomický vliv Pekingu na kontinentu s rostoucí podezíravostí. Šéf NATO Jens Stoltenberg to nedávno formuloval jasně: vyzval Západ, aby si dával pozor a nevytvářel nové závislosti na Číně. „Vidím rostoucí čínské snahy o kontrolu západní kritické infrastruktury, dodavatelských řetězců a klíčových průmyslových sektorů. Nemůžeme dát autoritářským režimům žádnou šanci, aby zneužily naši zranitelnost a podkopaly nás,“řekl.
Objevují se i hlasy – v tomto duchu se vyjádřil i sám Michel – že, jedním z evropských motivů je snaha o oddělení Číny od Ruska. To se však většině analytiků jeví jako bohapustá utopie. Čína podle nich hraje své vlastní hry a schopnost Evropanů ji ovlivnit je prakticky nulová. Nic takového se ostatně dnes nedaří ani Spojeným státům.