Život v jiné realitě
„Nečekal jsem to až tak těžké,“říká trenér Filip Pešán o svém angažmá ve švýcarské lize.
Sklíčeně se opře o plexisklo, když jeho tým zahodí další tutovku. Vyčiní rozhodčímu. Pobaveně gestikuluje, když bek T. J. Brennan mazaně přehodí držení hole na pravou stranu a zařídí gól.
Filip Pešán dál na střídačce emocemi spíš šetří. Vyjádřit je ale dokáže. A jeden výraz mezi nimi v posledních týdnech převažuje. Mračí se.
Často.
A dost.
„Není teď snadné chodit každý ráno do práce, kde na trénincích a poradách dokola omíláme pořád stejné chyby,“přizná. „Pokoušíme se co nejvíc nalívat klukům do hlav optimismus. Pomalu se bojím, že už moc neposlouchají.“
Nedávný kouč hokejové reprezentace od léta vede tým HC Ajoie, který v nejvyšší švýcarské soutěži už drahnou dobu drhne dno.
Je snad až nezbedností osudu, že Pešán rozvíjí trenérskou kariéru v zemi, jejíž výběr před deseti měsíci v olympijském osmifinále předčasně ukončil jeho misi u národního mužstva.
Obtížnější, než se zdálo
„Nezlobte se, rozhovory nyní neposkytuji. Třeba někdy příště,“zareagoval Pešán minulý týden na esemesku, kterou MF DNES žádala o interview v jeho současném švýcarském pracovišti.
Nejspíš ví, že by se debata stočila i k tomu, proč místo ozdravné revoluce odešel ze svazových kanceláří tiše zadními dveřmi. Nechce se ukazovat a dráždit. Asi tuší, že v Česku by zrovna teď nevyhrával hokejové ceny divácké popularity.
K tomu má momentálně vlastní práce a starostí víc než dost.
Ajoie v listopadu ani jednou nevyhrálo. Drtí ho série deseti porážek. Tu dosud poslední, středeční se skóre 2:4, mapovala přímo v Curychu i MF DNES.
To už Pešán rozhovor neodmítne. Před šatnou přátelsky potřese pravicí a dá se na několik minut do řeči.
„Počítal jsem, že bude výzva prosadit se v zahraničí, ale nečekal jsem to až tak těžké.“
„Od prvních zápasů jsme hráli na hranici možností, velké týmy měly naopak pomalejší rozjezd a nechaly si ukrást nějaké body. Teď se blíží Vánoce, favorité nabírají na obrátkách a prokazují kvalitu.“
„Je nepříjemné, když se prohrává. Věděl jsem, do čeho jdu a kolik tým uhrál minulou sezonu bodů.“
Ve svém premiérovém ročníku mezi švýcarskou smetánkou jich Ajoie nastřádalo 26, v covidovém provizoriu se navíc nesestupovalo.
S českým stratégem na střídačce jich má nyní po polovině základní části 20, v aktuálním ročníku už ale nejhorší tým čeká baráž.
Stejný? Drobné rozdíly tu jsou
Není to šok. Sportovní redakce švýcarského serveru Watson v předsezonní analýze předpověděla Pešánovu týmu ve čtrnáctičlenné soutěži předposlední příčku. „Ajoie se zlepšilo. Ale pořád není dost dobré,“shodne se v Curychu dvojice žurnalistů z rozhlasové stanice Radio fréquence Jura, která pravidelně klání klubu z frankofonní části Švýcarska pokrývá. Jeden z nich ale dodá: „Filip možná až moc riskuje v tom, jak řídí tým.“
Pozdvižení vyvolalo, když třeba kouč marně hledající cestu z bryndy nezařadil do sestavy kanadskou ofenzivní modlu Philipa-Michaëla Devose. Výtky přicházejí i na další rošády v útocích.
Když si ale pročtete sociální sítě klubu z městečka Porrentruy, fandové povětšinou nacházejí i pochopení. Nicméně také u nich se frustrace stupňuje.
„Není to komfortní situace, ale není to ani tak, že bych se cítil pod extrémním tlakem a spekulovalo se o vyhazovu,“poví Pešán. „Fanoušci v hale jsou skvělí, ale už i trochu netrpěliví. Na začátku sezony se maličko namlsali.“
Ve 44 letech poprvé v trenérské kariéře vede tým, který je trvale uvězněný v suterénu ligové tabulky. „Snažíme se hrát docela podobný systém jako v Liberci. Trochu ho obměňujeme, ale zjednodušeně po nás trenér chce, aby se hrál hokej a puk se jen neodhazoval,“říká Martin Bakoš – mistr české extraligy a dnes útočník Ajoie.
„Filip je jinak stejný, nezměnil se. Je to kouč, který chce z každého dostat co nejvíc. Možná je rozdíl v komunikaci. V Česku nebo na Slovensku jsme zvyklí na tvrdší vtipy. Tady je kultura trochu jemnější. Někdy musí přemýšlet, aby chlapce neztratil, ale naopak jim pomohl,“dodá Bakoš.
Možná i proto Pešán neopomene pochválit snaživost místních. „Průměrný švýcarský hráč ale nemá tolik důvtipu jako český,“porovnává. „Víc mě však překvapil rozdíl v úrovni špičkových importů a průměrných Švýcarů. Mezi nimi je vidět nebetyčný rozdíl.“
Zahraniční plejeři táhnou Ajoie. Například zmíněný Bakoš se ovšem na jaře při třineckém marši za hattrickem většinou ani nevměstnal do extraligové sestavy, zatímco nyní ve druhém útoku zpravidla odbruslí přes 18 minut za zápas.
„Máme tým, který se už moc měnit nebude, protože na to nejsou peníze,“zmíní Pešán. „Když se podíváme realitě do očí, není lehké soupeřit s týmy, jako byl naposled Curych. A to si myslím, že ještě nevytáhl to nejlepší, co v něm bylo. A bojím se, že výsledkově o moc líp nebude.“
Každý den je výzva
Když po středečním mači sundal péřovku i růžovou kravatu, která ladila s tkaničkami a helmami jeho podřízených, rozhovořil se Pešán lehce i o zázemí švýcarské ligy. „Myslím, že si spousta hráčů v Česku ani neuvědomuje, co má k dispozici. Lidi jsou tady pracovitější, ale kultura prostředí a peníze vynaložené do komfortu hráčů jsou možná dál v Česku než tady.“
Ač dovedou Švýcaři hokejisty na evropské poměry královsky ohodnotit, v realizačních ansámblech mocnějších a zavedenějších klubů nefungují někteří odborníci nastálo, ale jako externisté. „V den zápasu nemáme třeba žádné jídlo, skoro si děláme sami svačinky do autobusu,“glosuje Pešán. „Po mém příchodu se v klubu změnilo hodně věcí. Ale otravujte, když jste poslední.“
I přes švýcarské těžkosti si dál drží pozici jediného hlavního českého kouče v soutěži, která je uznávanější a kvalitnější než extraliga. „Nemyslím si, že mi může pomoct v nějakém kariérním postupu,“řekne. „Rozhodně je to ale jedna z největších životních zkušeností. Každý den dokazujete, že můžete dělat tuhle práci v takhle dobré lize. A doufám, že se s tím peru statečně.“