Král Šumavy a dámských ložnic
Výtečnou filmařinu, nikoli však naprosté zjevení typu Dukly 61 přináší trilogie Král Šumavy: Fantom temného kraje, která dnes začíná na platformě Voyo.
Bylo nad slunce jasné, že látku známou z Kachyňova Krále Šumavy pootočí nynější zpracování o sto osmdesát stupňů; tedy ideologicky. Z tehdejších režimních reků neboli pohraničníků bránících lidem v odchodu do svobodné zóny se stali vrazi a naopak, z převaděčů označovaných tehdy za nepřátele státu jsou nyní hrdinové.
Poslušní i odbojní
Naštěstí projekt, na jehož scénáři se vedle Tomáše Vávry podílel i režisér David Ondříček, nevidí svět černobíle jako Kachyňův propagandisticky jednoznačný, ovšem filmařsky mistrný snímek. Spektrum velitelů strážců hranic vede od komunistických fanatiků přes více méně chápavé neutrály až po jasné odbojáře – což je například postava v podání neherce Kryštofa Muchy, filmového producenta a výkonného ředitele karlovarského festivalu, která výraz ve stylu Jeana Rocheforta propojí s westernovou stylizací.
Podobné odstínění vykazuje i komunita řadových vojáků, v podstatě ještě chlapců, do níž spadá rebel, ironik, svazák, saxofonista a především veselý kuchař neboli titulní přízrak přerostlý v legendu, skutečný král převaděčů Josef Hasil.
Ty jeho ženské!
A tady vystrkuje růžky problém. Nikoli v hereckém výrazu bezprostředního Oskara Hese, nýbrž v autorském pojetí postavy Josefa Hasila, jak je popsaný v knize Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy.
Ve filmu sice nejde o životopis na způsob posvátného pomníku, nicméně jistou dávku pochopitelného heroismu obsahuje – a v rámci polidštění pracuje s obehranou portrétní berličkou, která by se dala vtělit do shovívavě rozšafného „Ty jeho ženské!“
Distribuční charakteristika „touží především po zábavě, dobrodružství a volnosti, nejméně ho zajímá politika“, sice přidává Hesově postavě na sympatiích, současně však z jedinečného vládce šumavských stezek činí banálního krále tamních dámských ložnic. Hrdinovo pobíhání mezi vdanou milenkou – parohy na domě jejího manžela urazí doslovností – a snoubenkou s věnečky z lučního kvítí má dojemný půvab nezralé dychtivosti včetně zábavně neumělých milostných veršíků, jenže bezstarostná ležérnost okouzlujícího rebela bez příčiny připravuje Hasilův profil o podstatnou část jeho osobnosti – totiž o motivaci. Sledujeme, jak pomáhá, ale nevíme, proč to vlastně dělá: pro peníze, z přesvědčení, ze soucitu, kvůli touze po dobrodružství, nebo, školometsky řečeno, z prvotní mladické nerozvážnosti?
Pravda je, že zploštění klíčového charakteru ve veselého dobroděje dokáže velmi dovedně zastřít realizační podoba Fantoma tmavého kraje. Kamera Davida Hofmanna, jenž se podílel třeba na akčním krimiseriálu Kobra 11, jako by krajinu česko-německo-rakouského pomezí měla v krvi. Ze střelby v bažinách utopených v mlze se rodí skutečně thrillerová, až přízračná nálada. Tohle je opravdu jiná Šumava než ve slunečné idyle Policie Modrava a za nejlepší „herecký“výkon by měl být vyznamenán les.
Bude pokračování?
Ondříček však umí vyzbrojit dusným napětím i nenápadnější okamžiky, třeba vypjatou scénu na vesnické tancovačce, a spiklenecký humor sourozenecké pospolitosti vnese klidně až do kostela.
V druhém dílu se smrtí pohraničníka a s nástupem StB slibně přituhuje, ovšem finále, jež pro účelově efektní kontrast prostřihává svatební přípravy s riskantní akcí, už se blíží modelovému rodokapsu.
Ctitelům slavné scény s Jiřinou Švorcovou z Kachyňova filmu lze naznačit, že ani tady o ženu v rašeliništi nepřijdou, obecně se pak dá slíbit dobře natočená podívaná, líčená však po srsti a bez překvapení. Což do značné míry spadá na vrub zakázkové dramaturgie: jako by si Fantom po vzoru Ivety (Bartošové) nechával zadní vrátka k pokračování, neboť z Hasilova barvitého osudu využil jenom prolog.
65 % Král Šumavy: Fantom temného kraje