A Bangladéš šílí
Poslední mise, díl pátý. Pěsti drží celá Argentina...
Tak schválně, všimli jste si? Když fotbalová Argentina přestála úvodní trapnou porážku se Saúdskou Arábií a proklouzla na světovém šampionátu v Kataru ze skupiny, doletěla ke kouči Lionelu Scalonimu na tiskovce nečekaná otázka.
Trenére, co říkáte tomu, že celý Bangladéš fandí Argentině?
„Tady vidíte, jaké šílenství umí kdekoli na světě vyvolat náš národní dres,“reagoval Scaloni. „Jsem hrdý na to, že nás lidé v Bangladéši tak podporují, a moc jim děkujeme. Můžu jim slíbit, že hráči do toho dají všechno. Že vypotí i tu poslední kapku potu.“
Bude to stačit? Mistrovství pomalu míří do finiše. Odpoledne se o postup mezi nejlepší čtyři poperou Brazilci s Chorvaty, večer se ukáže, jestli si to do semifinále namíří Argentina. Kdyby se snad po bitvě s Nizozemskem loučila, rozhodně by se to neobešlo bez slz.
Pochopitelně doma, ale překvapivě i v Bangladéši, který v posledních týdnech zcela zachvátila argentinská fotbalová horečka.
Jako by nestačilo, že to vře v ulicích Buenos Aires, kde můžete narazit třeba na nafukovacího Messiho v nadživotní velikosti.
Nebo že i v centru Dauhá, katarské metropole, tančí, křičí a zpívají desetitisíce fanoušků v bleděmodrobíle pruhovaných dresech, kteří vybrali úspory a rozhodli se být přímo u toho.
Až večer Argentinci vyběhnou na trávník monstrózního stadionu Lusail, který připomíná zlatou loď kotvící na okraji pouště, nadšením bude pulzovat také 170milionový Bangladéš. Nejhustěji osídlený stát světa, kde je sportem číslo jedna bezkonkurenčně kriket, dvojkou šachy a trojkou národní týmová hra jménem kabadi.
Katarský šampionát ovšem tyhle pořádky – aspoň na čas – rozboural.
Najednou se všechno točí kolem
fotbalu. Argentinské prapory vlají z oken a balkonů, plápolají i na věžích a sloupech veřejného osvětlení.
Parta okouzlených fanoušků z města Mymensingh ušila během šesti dnů kilometr (!) dlouhou modrobíle pruhovanou vlajku.
Na mnoha místech se můžete svézt rikšou vyvedenou v argentinských barvách i s Messiho podobiznou na boku, jeho obličej září i z malůvek na stěnách domů.
A hlasatel jedné z televizních stanic dokonce čte od začátku turnaje zprávy v jeho dresu.
Až to i Argentincům, které za normálních okolností (a během fotbalového mistrovství světa zvlášť) kriket tolik nezajímá, nedalo, a televize El Destape na oplátku coby poděkování zařadila do vysílání nedělní šlágr Bangladéš versus Indie.
Můžeme se bavit o tom, že fotbal má kouzelnou moc a že znovu zafungoval jako celospolečenský fenomén, jenže celé tohle poněkud absurdní
představení má ve skutečnosti na svědomí jediný člověk.
Ten s iniciálami L. M. a číslem deset na zádech.
Jistě že miliony fanoušků má všude po světě i jeho portugalský rival Cristiano Ronaldo, popularita mohutně roste Francouzi Mbappému a spousta nestranných diváků snadno přilne k tančícím Brazilcům v čele s Neymarem, ale asi vážně jen Messi dokáže tak nevídaně pobláznit zemi, která s jeho domovinou nemá historicky pranic společného a kde k vyvolání fotbalové vášně zdánlivě neexistují vhodné podmínky.
Národní tým Bangladéše je v žebříčku FIFA na 192. místě z 211 zemí.
Profesionální liga se v zemi poprvé rozehrála až v roce 2007.
Přesto teď, když vrcholí Messiho poslední velká reprezentační mise, rostou na náměstích velkoplošné obrazovky, desetitisíce lidí vyrážejí kvůli časovému posunu do ulic třeba i v jednu ráno a pak v tlačenici šílí, kdykoli se argentinský bůžek jen přiblíží k míči. A co teprve když dá gól, což se na mistrovství povedlo už třikrát: z televizních záběrů vidíte, jak jeho nadšení obdivovatelé v extázi skáčou z davu na pódium před obrazovku a tančí jako smyslů zbavení.
Tak mocná je Messiho aura. Teď ovšem jde v první řadě o to, jestli ji zvládne využít i na hřišti.
I v pětatřiceti dokáže v pravý čas vytasit některou z nadpřirozených schopností, ale když chcete, chybky na něm taky najdete.
„Messi je určitě nejnebezpečnější argentinský hráč. Pořád umí šanci vytvořit spoluhráčům, a dokonce i sám sobě. Ale když je u míče soupeř, moc týmu nepomůže,“prohlásil naplno nizozemský kouč Louis van Gaal. „V tom je naše šance.“
Messiho zase žene touha získat poslední trofej, která mu ještě chybí. Po žádné nikdy netoužil víc a teď má zřejmě poslední šanci.
Tímhle příběhem teď žije nejen celá Argentina, ale i Bangladéš.