Milion českých chudých

Experti spočítali, kolik lidí je u nás skutečně v nouzi.

Tak tohle dneska nesu na úřad, musela jsem si pořídit pořádný šanon,“ukazuje Markéta Šulcová objemnou složku, v níž má seřazené formuláře a nejrůznější listiny.

Na jeden z pražských úřadů práce míří za poslední týdny už poosmé. Jako samoživitelka si chce vyřídit příspěvek na bydlení. „Původně jsem si všechno zařizovala elektronicky, jenže mi nefunguje elektronický podpis, neustále to hlásí chybu a nejsem schopná sehnat nikoho, kdo by to vyřešil. A tak chodím s takovou horou papírů,“krčí rameny Šulcová.

Dvacet papírů v každém patře

Přitom právě Šulcová má předpoklady pro to, aby byrokracii zvládla snadněji. Vede neziskovou organizaci Zajíček na koni, která pomáhá jiným lidem v horší životní situaci s vyřízením podpory.

„Sama o sobě soudím, že formulářům, podmínkám i jednotlivým krokům rozumím, že se v tom orientuji. A stejně se s úřednicemi vídám na můj vkus až moc často. Co pak dělají lidé, kteří v tom doslova plavou, situaci nerozumějí a třeba se i stydí si o dávky říct?“zamýšlí se Šulcová. Terénní sociální pracovníci její obavy potvrzují. A právě nepřehlednost a nízkou informovanost označují za největší dvě překážky, které lidi drží v pasti chudoby. Právě těch je v Česku podle projektu Neviditelní více než milion.

„Nejčastěji pomáhám nízkopříjmovým rodinám, tedy i samoživitelům a samoživitelkám s žádostmi o dávky hmotné nouze a státní sociální podporu. Lidi jdou do prvního patra úřadu, kde vyplní čtyři žádosti na pět členů domácnosti, takže dvacet papírů. Pak jdou do druhého patra, kde musí vyplňovat úplně to stejné. Je to komplikace, která lidi demotivuje. Často se v tom nevyznají a někdy na další pokusy rezignují,“popisuje Radka Hamáčková z Diakonie České církve evangelické.

Obdobné problémy řeší i chudí senioři, a jak poukazuje Aneta Mundok Nitschová z organizace Život 90, při návštěvě úřadů jim může zkomplikovat domluvu i jejich zdravotní stav. „V přeplněné vydýchané místnosti se jim dělá nevolno. Zažili jsme situace, kdy důchodci pouštěli své vrstevníky se posadit. U přepážky není slyšet, co říká úřednice. Zato si všichni moc dobře uvědomují, že je slyší ostatní čekající. Je to stigmatizující a nekomfortní,“kritizuje Nitschová.

Podle průzkumu, který v říjnu a listopadu mezi odborníky z neziskové a akademické sféry provedlo Centrum ekonomických a tržních analýz, by administrativní zátěž mohlo snížit například prodloužení období, po jehož uplynutí se musí opakovaně dokládat nárok na určité dávky. Ideální by bylo prodloužení lhůty ze tří měsíců na půl roku nebo rok. „Situace, ve které se lidé pobírající příspěvek na bydlení nacházejí, se nemění tak rychle. I dokumenty, které je potřeba dokládat, jako je vyúčtování za elektřinu nebo výše nájmu, zpravidla mají roční interval,“poukazuje ředitel výzkumného centra Aleš Rod.

Nedosažitelné příspěvky

V průzkumu se hodnotily i jednotlivé státní příspěvky, podle toho, jak obtížné je vyplnit dokumenty s nimi spojené.

„Nejsnadněji se lidé dostanou k rodičovskému příspěvku. Naopak propadla mimořádná okamžitá pomoc. Je to paradox, protože právě k ní by se lidé měli z logiky věci dostat nejpružněji, třeba když se jim rozbije pračka. Zároveň se potvrzuje, že lidé netuší, co od této dávky mohou očekávat, protože se zdůrazňuje její individuálnost,“podotýká za analytický tým centra Filip Bláha. Z šetření dále vyplynulo, že lidé z neziskového sektoru jsou často těmi jedinými, kteří dokážou lidem v nouzi efektivně poradit. Ačkoli se některé z informací dozví například senior po úrazu už v nemocnici, často je nestihne dostatečně vstřebat. A podobné je to i na úřadech práce, kde jsou lidé často odkazováni jen na rady v letácích.

Přetížené úřady práce

Podle zaměstnanců úřadů práce je ale aktuálně situace na jejich pobočkách kritická. „Vyplácíme nové dávky, které ještě před časem nebyly. Například jednorázový příspěvek na dítě, humanitární dávky či solidární příspěvek pro domácnosti, které ubytovávají ukrajinské spoluobčany,“přiblížila ředitelka úřadu práce v Jihlavě Šárka Kubátová.

V posledních dvou měsících pak úřady sklízejí velkou dávku kritiky, že nestíhají podpory od státu vyřizovat včas. Vyšší zájem občanů souvisí nejen s novými dávkami, ale i s aktuální energetickou krizí.

Podle odborníků z neziskového sektoru je nutné zvýšit počet zaměstnanců úřadů práce a také jim navýšit mzdy. „Nástupní plat úředníka za přepážkou je 19 800 korun. Víc by si vydělali u pokladny v Kauflandu,“upozorňuje ředitel sociálních a vzdělávacích programů organizace Člověk v tísni Jan Černý.

S tím by se podle Černého mělo pojit i snížení frekvence, jak často musí příjemci sociálních dávek dokládat, že na ně mají stále nárok.

Podle Aleše Roda ale není řešením směřovat do státní správy více peněz, byť to může úředníky motivovat. „Efektivita neporoste. Úředníci totiž bohužel nejsou placení a odměňovaní za to, kolika lidem pomůžou a vyřeší jejich situaci, ale za to, že jejich případy pouze řeší,“vysvětluje Rod.

Naopak výrazně může pomoci digitalizace a sdílení údajů o lidech mezi jednotlivými úřady. „Digitalizace neznamená, že úředníkům dáte do ruky počítač. Spočívá v tom, že část lidské práce nahradí technika a úředníkům se uvolní ruce na práci s potřebnými,“soudí Rod.