Aha! Pomohly mi čočky
Před rokem bída, teď extratřída. Hokejový brankář Jan Lukáš drží Olomouc
David Krejčí už na Hané nezáří a ani rozpočtem vás klub neohromí. Přesto olomoučtí hokejisté patří k extraligové špičce. Jak to? V bráně totiž mají Jana Lukáše. „Jsem v šoku, jak hrajeme,“říká. „Pro všechny to je velké překvapení. Dokonce jsme se už dvakrát dostali do novin! Pořád se píše o Spartě, Kometě nebo Třinci, tak už lidi znají i nás.“
Konečně?
I na Moravě hrajeme hokej (sarkasticky). A dokonce i ve Spartě jsou kluci z Moravy. Ale to už je práce vás novinářů. My samozřejmě články vnímáme. Když může někdo z kabiny dostat naloženo, lidi se ozvou. Vím, že třeba Rosťa Olesz a další si rádi píchnou. Sranda přispívá pohodě.
Zastihl jsem vás v dobré náladě?
Asi jsem uvolněnější i proto, že se po zranění vrátil Braňo Konrád a nemusím se cítit tolik pod tlakem. V dnešní době nemůžete odtáhnout celou sezonu sám, hůř se pak dostává z krize. Přijde menší zranění, vy to tlačíte... Je dobré občas vyčistit vzduch a začít nanovo.
Jenže vás se teď drží famózní forma. Úspěšnost zákroků na 94 procentech, přitom minulou sezonu jste se propadl na 89. Čím to?
Pořídil jsem si čočky... (smích) No fakt, dlouho jsem chytal bez nich. Ale neděste se, není to žádná velká věc, mám jen půl dioptrie. Kromě toho jsem po operaci kyčle, která mě trápila dlouhodobě. Podzim jsem začal jako vyměněný, však jsem taky dostal pochvalu.
Zažíváte v Olomouci mikroslávu?
Trochu i jo. Pod helmou naštěstí obličej není moc vidět, ale lidi se baví a chodí na zimák. Je to malé město a Hanáci jsou škatule. Moc necestujeme a máme rádi to svoje. Ale taky se to vyvíjí, vždycky se tu fandilo fotbalu, teď myslím, že nás lidi vnímají
víc. Podpora v našem svatostánku je výborná.
Ten je proslulý svým chladným prostředím. Jak se v takové zimě chytá?
Musím říct, že to je téma. Když tu trénujeme v zimě v minusových teplotách a pak dorazíme na Spartu, kde mají snad dvacet stupňů, člověk se fakt zapotí. Ještě když vás třeba zamknou ve třetině. Pro soupeře to u nás asi taky není snadné. Člověk ztuhne, když na něj dlouho nic neletí, a pak máte co dělat, abyste se rozhýbal.
To používáte jako tajnou zbraň?
Jasně, okna necháváme otevřená neustále a výhodou je, že nemusíme tolik mrazit a ušetříme z rozpočtu. Ale rána nejsou příjemná, a to my trénujeme kolem dopoledne. Jirka Ondrušek a Braňo by mohli vyprávět, jak jsou nadšení, když sem vodí svoje děti v šest ráno. Sen každého člověka... Pro všechny rodiče klobouk dolů. I já mamce s taťkou moc děkuju.
Jaký máte vztah s parťákem a zároveň konkurentem Konrádem?
V kabině se aspoň pozdravíme... Vtipkuju! Troufám si říct, že jsme se skamarádili. Já mu říkám brblo a přiznám, že občas ho má člověk plné zuby, jak je se vším nespokojený. O výstroji třeba posloucháte nekonečný příběh od chvíle, co mu přijde nová. Zase aspoň víte, že je všechno v pohodě. Jak přestane brblat, něco se stalo. Potřebuje být v tom svém diskomfortu, bereme to s nadsázkou.
Takže tady sedí předsudky o tom, že brankáři jsou trochu jiní?
Úplně. Jsme individualisti v týmovém sportu, a když na sebe necháváš střílet gumovou věc ve stokilometrové rychlosti, musíš být trochu blázen. I já to o sobě vím a už jsem s tím přestal bojovat.
Olomouci patří třetí místo. Tak vysoko by vás čekal málokdo.
Parta spolu drží už dlouho, obměňuje se jen lehce. Navíc přišel asistent trenéra Boris Žabka a dal nám s Honzou Tomajkem řád. Zůstáváme pokorní a skromní.
Odchod Davida Krejčího do NHL vám neublížil?
Možná to je taky důvod, že nás Davča už nebrzdí! (smích) Teď vážně, moc nám pomohlo, že jsme ho sezonu mohli sledovat a učit se od něj v kabině i na ledě. Dodal nám impulz.
Sedí vám víc, že se o vás bez Krejčího tolik nepíše?
Těžko říct, oboje má svá pro a proti. V Olomouci není takový tlak na výsledky jako v ambiciózních týmech, máme klidnou štaci a možná si můžeme dovolit něco, co by se jinde bralo hůř. Můžeme jen překvapit, což se nám daří každý rok. A vy každý rok píšete, že jsme outsideři.
Rozpočtem se mezi ně řadíte.
Vždyť všechno není o penězích, ty vám na ledě nehrají. Podívejte na fotbalový šampionát, jak se zamíchal. Ale ne že bych ho sledoval, mám tříletou dceru a osmiměsíčního syna a oba nedávno prodělali chřipku. Jako rodič to snášíte hůř a přejete si, abyste byl nemocný za ně.
Minulý týden Kari Jalonen nominoval do reprezentace. Nepokukoval jste po pozvánce?
Možná na mě Kari nemá číslo... Ne, podívejte: beru to tak, že máme v Olomouci období, které bych hlavně rád protáhl. Máme dost zkušených gólmanů, kteří mají výborná čísla dlouhodobě. U nás chyběl Braňo a trenéři mě museli nechat hrát. Naštěstí mi to lepilo. Když budu takhle chytat ještě tři roky, třeba to klapne. Pro mě by to samozřejmě byl sen.
Byl se Kari Jalonen v Olomouci podívat?
Jo, dokonce za námi došel do kabiny. Ještě jsem u reprezentačního kouče nezažil, aby byl v takovém kontaktu. Sledoval trénink, přišel za hráči. Myslím, že to o něm hodně vypovídá. A když kluci vidí zájem, mají o to větší motivaci.
Lidsky na vás působil jak?
Znám ho už ze Lva, když jsme hráli KHL. Pracuje pečlivě, zarputile a smysluplně. Nevím, jestli si mě pamatuje, tehdy jsem byl pěkné trdlo bez vousů. Ty mi narostly právě až po kuřatech v Rusku.
Prosím?
Nevím, čím je dopovali, ale po půl roce v Rusku mi vyrašily vousy. Je to opravdu země neomezených možností... Pěkná místa, ale hodně drsná. Ale ten nepoměr věcí byl dost znát.