Ještě mě mohou povolat
Eva Pavlová pracovala v armádě a má stále hodnost podplukovnice.
Zatímco kandidát na prezidenta Petr Pavel působí stále klidně, jeho žena Eva má dle svých slov emocí na rozdávání. Jako první dáma by se zaměřila na rovnost žen ve společnosti i podporu samoživitelek, kterou kdysi sama byla. „Přála bych si, aby manžel vyhrál v prvním kole,“říká Pavlová.
Váš muž vypráví historku, že když vám oznámil své rozhodnutí kandidovat, vaše reakce byla nepublikovatelná. Jak to?
Nechcete přímo to slovo, že ne? (smích) Bylo to něco v duchu, jestli se nezbláznil. Řekla jsem ale, že to zkusíme. Jsme celoživotně zvyklí mít nějaký cíl. Ale nebylo to zase tak, že by přijel na motorce domů a řekl mi, že chce být prezident. Lidé za ním po besedách často chodili a ptali se ho, jestli by nechtěl zkusit kandidovat.
S mužem objíždíte republiku už několik měsíců, máte ještě síly do finiše?
Před dvěma lety mi našli zhoubný nádor štítné žlázy. Tím, že byl zapouzdřený, tak jsem nemusela na ozařování, ale chvíli trvalo, než jsem se psychicky i fyzicky dala dohromady. Takže aktivit v rámci kampaně jsem se na začátku příliš nezúčastňovala. Přidávala jsem se postupně.
V kampani vedle muže jste hodně vidět. Zůstanete aktivní i po jeho případném zvolení?
Navázala bych na období z jeho zahraniční mise v NATO, kdy jsem také manžela doprovázela. Není to jen o tom, že jako manželka stojím při svém muži. Chápala bych to jako reprezentaci českých žen, vystupováním, výměnou názorů s jinými ženami, ale také módou a oblékáním.
PARTNEŘI
kandidátů na prezidenta
Manželovi někteří vyčítají, že vůbec neprojevuje emoce a vše řeší s až ledovým klidem. Je takový i v soukromí?
Když mluvíme o emocích, já bych je zase mohla rozdávat. U manžela se ale domnívám, že je dobře, že zachovává klid a má emoce pod kontrolou. Srdce ale manžel má, jen to tak nedává najevo.
Na co konkrétně byste se zaměřila?
Je toho hodně. Rovnost žen a jejich obtěžování, situace žen samoživitelek, nefunkčních rodin. Nedávno jsem vypomáhala u jednoho mediačního centra a vrátily se mi všechny vzpomínky. Myslela jsem si, že se situace zlepšila, ale bohužel se rozvádí velká spousta manželství.
Co byste s tím mohla dělat? Začíná to komunikací a výchovou k zodpovědnosti už na základních školách. Lidé si musí uvědomit, že cokoliv udělají, tak za to musí nést zodpovědnost. Už při vstupu do vztahu by se měla otevírat širší témata.
Může se nám narodit dítě. Víme, co to obnáší?
Zmiňujete rozvody, máte jeden za sebou... Vidíte jako významný problém vysokou rozvodovost i kvůli své zkušenosti?
Samozřejmě, ta linka tam je. Je vidět, že když se jeden z dvojice s problémem nesrovná a nese si s sebou nevraživost, nenávist, tak si pak děti vytvářejí špatné vzorce do budoucího života. Určitě si s sebou něco nesu. Stejně jako třeba u tématu samoživitelek, jelikož jsem jí sama nějakou dobu byla. Někde je to lepší – třeba v armádě – jinde ještě ne.
I vy jste byla členkou KSČ. Váš muž se k tomu už vyjádřil, ale jak se na to zpětně díváte vy?
Samozřejmě, že nás to trápí a mrzí. Žili jsme v nějaké době, kdy jsme si mysleli, že to, co nám říkají, tak prostě je. Byla to naše naivita. Myslím si, že nám ta zkušenost ale vlastně oběma pomáhá, protože dnes už víme, co bylo špatně. Muž díky tomu umí odhalit zlo a dokázal odhadnout spoustu věcí dopředu, jako byla hrozba Ruska.
Proč jste do strany vstoupila vy?
Moji rodiče ve straně nebyli, takže už jako mladá jsem měla problém dostat se na gymnázium. Když jsem se rozhodovala, kam dál, rozhodnutí padlo na armádu, protože jsem byla hodně sportovně založená. Jenomže role žen v armádě v té době nebyla vůbec jednoduchá a já jsem mezi těmi chlapy chtěla něco dokázat, proto jsem si chtěla dodělat vysokou školu. Tím, že mí rodiče nebyli v armádě, ani v KSČ, tak přihláška do strany byla podmínkou.
Máte vojenskou hodnost – podplukovnice v záloze. Máte vůči armádě ještě nějaké závazky?
Svou vojenskou knížku ještě mám. Dá se říct, že do důchodového věku jsem armádě ještě k dispozici. Pokud by došlo k nějakému konfliktu, tak mě můžou povolat a nasadit.
Proč jste z armády odešla?
Mým posledním působištěm byl Generální štáb, se zahraničními vojenskými atašé. Služební poměr jsem pak ukončila kvůli manželově misi, kdy jsme se stěhovali do Bruselu.
Kvůli kariéře jste se mnohokrát stěhovali. Byla byste ochotná se přestěhovat do některého z prezidentských sídel?
Tohle bych řešila až jako poslední věc. Nejprve by se měl Pražský hrad zpřístupnit lidem.
Kdyby se váš muž stal prezidentem, jaké má atributy pro to, aby tu funkci vykonával dobře?
Má v sobě klid a rozvahu. Je to člověk důvěryhodný, slušný, chytrý, umí si zjednat respekt. Mnoho věcí se naučil při jednáních v NATO. Mluví anglicky, francouzsky a umí taky rusky. Poslouchat v dnešní době zprávy v ruštině je výborné know-how.
Vnímáte, že jeho vojenská minulost v souvislosti s válkou na Ukrajině hraje u jeho podporovatelů velkou roli?
Podle mě ano. Voják, který měl zbraň u hlavy, dnes moc dobře ví, co se na Ukrajině děje. Nikdo z nás válku určitě nechce a můj muž si prošel konfliktem v Jugoslávii.
Koho byste manželovi přála v druhém kole jako soupeře?
Přála bych si, aby druhé kolo nebylo a manžel vyhrál v prvním kole.
Celý rozhovor na iDNES.cz