Zastropujeme vše, ceny, platy, možná i liberální demokracii

Vpolistopadové historii naší republiky jsme nejdříve chtěli všechno pojmenovat. Poté jsme měli pocit, že žijeme ve virtuálním, respektive pravděpodobnostním světě. Teď jako bychom potřebovali, anebo snad dokonce museli všechno „zastropovat“.

A tady nastal drobný sémantický zádrhel. Hlídač spisovné češtiny na internetu se vzepřel. Také vydání slovníku češtiny v mojí knihovně kodifikuje toto dnes běžně známé sloveso jen v dokonavé podobě – jako třeba zastropit patro na stodole. Ale kdo dneska ještě zná a rozeznává nějaký dokonavý a nedokonavý děj?

O zastropování ceny elektřiny, plynu nebo potravin čteme a slyšíme teď denně. Z newspeaku většiny politiků a také některých ekonomů. A to ve smyslu nastavení horního limitu například platového, rozpočtového a tak všelijak podobně.

A tak jsme zase jako na začátku, víme, jak co pojmenovat. Ale v čem jsou příčiny? Stále je více a více zřejmé, že se zároveň zadrhl náš liberálně demokratický politický systém, a to v jeho velmi podstatné části, jakou je tržní ekonomika. Není přece normální, aby se některým společnostem bez zjevných inovací zvýšily zisky mnohonásobně; to je samozřejmě možné jenom spekulacemi nebo parazitováním.

Naše současná vláda se touto záhadou příliš nezabývá – raději zvolila defenzivní strategii, jak občanům finanční ztráty alespoň zčásti nahradit a kde na to sehnat obrovské peníze. Vážnou slabinou je, že nikdo nedokáže přijatou strategii občanům nějak srozumitelně vysvětlit. Navíc rozvíjíme diskuse, jak zpomalit valorizaci důchodů, jak prodloužit věk k jeho dosažení, jak zavést zdravotní připojištění… Jako bychom si nepamatovali, co před časem udělal s výsledky voleb třeba povinný třicetikorunový poplatek u lékaře.

S důsledky dalších krizí to vede k sociálnímu napětí, které v demokratických zemích nejenom názorově rozděluje společnost, ale – jako například ve Francii a Itálii – také posiluje její krajně politická uskupení.

A my často přesně víme, kdo vyvolal revoluci nebo vyhlásil válku, ale zapomínáme na to, že tomu předcházelo selhání liberální demokracie. Tedy to nejcennější ze starověkých demokracií, osvícenství a díla francouzských encyklopedistů.