Beze strachu, s vyhřívanými ponožkami
Adamczyková snowboarduje po zranění
Kotníkům, které si před rokem zlomila, musí věnovat zvýšenou péči. „Přidala jsem rozhýbání, zahřátí i natonizování, ale je těžké udržet nohy v teple, když je venku minus dvacet. Asi budu častěji nosit vyhřívané ponožky,“povídá vesele snowboardistka Eva Adamczyková.
Po letní svatbě závodí s novým příjmením, což kvituje slovy: „Ani se to neřešilo, jen si občas někdo dělá srandu, jak se to vyslovuje.“
Přiznává, že se na sněhu stále necítí tak sebejistá jako před zraněním. Ale jinak byste sotva poznali, že si loni pádem v cílové rovince přivodila tak vážné zranění.
Hovoří vyrovnaně a cílevědomě. Má radost, že se až nečekaně rychle vrátila do kolotoče Světového poháru, zároveň však nebere čtvrtfinále jako úspěch.
„Nechci být zbytečně přešťastná, když mám pořád rezervy,“hodnotí pro MF DNES svůj první start v elitním seriálu, který zvládla o minulém víkendu v Les Deux Alpes.
Podruhé do boje s elitou zasáhne dnes v kvalifikaci v italské Cervinii.
Při premiéře ve Francii po pátém místě v kvalifikaci nastoupila i do hlavního klání, v těžkých podmínkách čtvrtfinálové rozjížďky skončila na třetím, nepostupovém místě.
„Jsem hlavně ráda, že jsem mohla závod odjet,“ohlíží se. „Můžu jezdit normálně v trati, ještě na začátku září jsem si nemyslela, že to zvládnu takhle rychle.“
Vždyť teprve v červnu jí lékaři vyndali šrouby z nohou, až pak se
Adamczyková mohla pořádně opřít do tréninku. „Bylo těžké cokoli plánovat,“přibližuje nyní.
Nicméně díky pozitivním signálům z přípravy se s trenérem Markem Jelínkem rozhodli pro start na listopadových závodech nižší kategorie FIS na Pitztalu. Adamczyková se tam třetí příčkou definitivně utvrdila, že už má i na Světový pohár.
A po prvních startech může realisticky hodnotit, jak její tělo reaguje na zátěž.
Přístup jako před zraněním
„Pohyblivost určitě ještě nemám jako před zraněním, ale jezdit se s tím dá. Kotníky jsou citlivé ve frontsidových zákrutech, je vážně znát, když jsou zatáčky rozbité a jedu je po špičkách. Musím být opatrná.“
„Taky vím, že ještě nejsem vyježděná. Jak se vám změní pohyblivost
kotníků, musíte si zvyknout, že třeba dřep děláte trochu jinak, že prkno reaguje trochu jinak. Trvá, než získáte cit pro sníh. Cítím se bezpečně, jízda taky působí bezpečně, jen hledám rovnováhu.“
A jak to má s psychikou, která dostala v minulých měsících zabrat?
„Člověk je vždy opatrný a nervózní, když se vrací. Ze začátku to bylo nepříjemné, nevíte, co si můžete dovolit, když to zabolí. Každopádně do toho chci jít naplno. Pokud mě kotníky nebolí a cítím se bezpečně, snažím se k jízdám přistupovat stejně jako před zraněním.“
Aby přetrvávající omezení co nejrychleji odstranila, minulý týden ve francouzském středisku po Světovém poháru ještě zůstala, aby využila tamní sněhové podmínky a odjezdila se soupeřkami kontaktní jízdy, které jí stále scházejí.
„Snažím se zlepšovat a maximalizovat pohyby. Jsou to drobnosti, jako že nohu dopnete na maximum, ne jen napůl. Jinak jezdím poměrně dobře, nedělám zásadní chyby, ale pořád mi chybí detailnější věci jako maximalizace pohybů, větší odrazy, detailnější nájezdy nebo aerodynamická poloha.“
Když bude fungovat zdraví
Zdánlivé maličkosti, ale coby olympijská šampionka ze Soči si uvědomuje, že bez nich se na vrchol nevyškrábe.
K nejvyšším metám totiž pořád míří.
Třeba už v této sezoně, jejímž vrcholem bude na přelomu února a března mistrovství světa v Gruzii.
„Když mě nic nebude bolet, pokusím se odjet celou sezonu. Věřím, že to normálně půjde. Kdybych se udržela zdravá a vydržela až do března, bylo by to skvělé,“nastiňuje Adamczyková.
Vzhledem ke špatným sněhovým podmínkám má do konce roku v harmonogramu už jen jediný ostrý start: dnes a zítra v Cervinii.
„Další závody jsou pak až na konci ledna. Mezitím bych chtěla vyjet na trénink do Rakouska, taky by nevadilo, kdybych trochu zesílila, takže přes Vánoce se soustředím na posilovnu a fyzičku.“
A až se sžije s novým fungováním kotníků a přidá zmíněné vychytávky v podobě vyhřívaných ponožek, bude chtít znovu řádit.