Top finále! A zlatý Messi
Nejlepší finále v historii? Možná! Raduje se Argentina a její bůh.
Ten scénář mu snad musel kdesi nahoře napsat sám fotbalový pánbůh. Nebo možná krajan Diego Maradona, který je – přinejmenším pro Argentince – jeho zosobněním.
Ačkoli... Snad ani oni by ale nedokázali vykouzlit příběh, který si včera prožil Lionel Messi ve finále fotbalového mistrovství světa.
Tak tomu říkejme třeba osud. Argentina slaví třetí světové zlato, Messi první. Obhájce z Francie porazila na penalty po senzačním utkání, které servírovalo fanouškům fotbal z jiné planety.
Šest gólů, z toho dva v prodloužení, na závěr penaltový rozstřel.
Hattrick Francouze Mbappého, první finálový od roku 1966. Fůra šancí, parádních akcí, výtečných brankářských zákroků, maximální emoce, nervy, excelentní výkon rozhodčího Marciniaka.
A navrch happy end pro Messiho, argentinského kapitána, který se v pětatřiceti letech konečně dočkal trofeje, na niž celou kariéru čekal. Snad ani slza mu neukápla. Jakmile bylo hotovo, jen se zubil od ucha k uchu. Až tehdy odhodil tvář pekelně soustředěného morouse, která ho provázela téměř celý turnaj. Najednou mu nevadilo ani to, že než zvedl zlatou trofej, předávající šejk ho navlékl do podivného hábitu se zlatým lemem.
Finále Messiho dokonale odměnilo za výjimečnou kariéru, která sice ještě nekončí, ale pomalu se překlápí do závěrečné části.
Po třiadvaceti minutách suverénně proměnil penaltu. Devět minut před pauzou pomohl rozjet akci, která vedla ke gólu na 2:0: jeho dávný parťák Di María, nečekaný trumf pro finále, po své trefě neudržel slzy štěstí. Ale na ty bylo ještě brzy.
Francouzi sice poprvé trefili branku až deset minut před koncem, jenže penalta, kterou se štěstím proměnil Mbappé, je nakopla. Rychle vyrovnali, soupeře najednou mleli a Argentinci se modlili, aby se drama protáhlo aspoň na 120 minut.
Málokdo si umí představit, co museli hráči na obou stranách prožívat, když finále v prodloužení gradovalo. Pro jednou se hrálo úplně jinak, než bývá v takových chvílích zvykem: žádné taktizování, vítězila zběsilá touha po zlatém pokladu.
Kdo se na vteřinu otočil zády, propásl šanci – tak rychle se hra otáčela a útoky přelévaly. Když Messi dorazil za čáru ránu náhradníka Martíneze,
vypadalo to už na konec, ale ruka Montiela a druhá Mbappého penalta ve 118. minutě poslala zápas do penaltového finiše.
Že jej nakonec rozsekl z puntíku právě Montiel, to už je jen další hříčka osudu – rozhodly dvě zahozené penalty Francouzů.
A teď se přihlaste: kdo by si po prvním utkání pomyslel, že se Messimu vážně splní zlatý sen?
Ještě ani měsíc neuběhl od chvíle, kdy Argentinci zažívali možná nejhrozivější ponížení v historii. Kdo zblízka pozoroval, jak tisíce fanoušků v modrobílých dresech mlčky a se sklopenými hlavami mizí ze zlatem obaleného stadionu Lusail, zatímco všude kolem nich křepčili Saúdové, nadšení z vítězství 2:1, viděl, jak vypadá zlomený národ.
Argentina se porážkou dostala pod nepředstavitelný tlak: každý zápas pro ni byl jako finále. O to těžší se najednou zdála Messiho mise.
Jenže ten maličký muž s hustým vousem dokázal velkou věc. Nejenže světu předvedl, že je i v pětatřiceti fotbalovým supermanem, který umí sám rozhodovat, ale hlavně ukázal, jak úžasně dospěl vnitřně.
Až Messi, model 2022, byl tím lídrem, kterého si Argentinci vždy přáli mít. Nekácel se z dílčích neúspěchů, neuhýbal před zodpovědností, celý turnaj z něj vyzařovalo maximální odhodlání. To vše přenesl na spoluhráče, kteří mu na oplátku vytvářeli nejlepší možný servis.
V jeho včerejším výkonu jako by se zrcadlila touha celého národa, který slaví sice potřetí, ale poprvé bez výrazné poskvrny. V roce 1978 na domácím mistrovství čelil podezření, že si koupil vítězství 6:0 nad Peru a postup ze skupiny. O osm let později zase všechno zastínila Maradonova boží ruka.
Až teď Argentina napsala bezchybný zlatý příběh. Ten o Messim.