Zapnout, vypnout? Energetický ostrov je jen hezký sen

Elektrárna není jako počítač. „A zkusil jste to vypnout a pak zase zapnout?“bývá nejčastější dotaz ajťáků. Ale takhle to v energetice opravdu nefunguje, tady se musí trochu plánovat dopředu.

Od léta můžeme pozorovat, co zanedbaná údržba jaderných elektráren způsobila v energetice ve Francii s dosahem do okolních evropských zemí. Navzdory masivně podporované a hbité stavbě obnovitelných zdrojů energie (OZE) tyto kapacity výrazně chybějí a například Německo se už prakticky trénuje na eventuální blackout. Evropská komise nařídila od 1. prosince pětiprocentní úspory v době odběrových špiček. A to i přesto, že v Německu prodloužili provoz posledních tří jaderných bloků a povolali zpět do služby tři již odstavené uhelné elektrárny. Britská vláda, zelenější než celá EU, odsouhlasila otevření nového uhelného dolu.

To je užitečné si připomínat nyní, kdy u nás běží silná kampaň na podporu takzvané komunitní energetiky. Je připravena novela energetického zákona, která má usnadnit provozovatelům a spotřebitelům sdruženým do komunit budování OZE s vyšším výkonem a jejich připojování do sítě. Je to správný krok, ale na sliby, čeho všeho krásného se tím docílí, je zapotřebí si dát pozor. Už proto, že je vyslovují především dodavatelé OZE a ekologičtí aktivisté.

První se týká soběstačnosti. Komunity nevytvoří žádný izolovaný energetický ostrov. Budou připojeny k distribučním sítím nejen jako dodavatelé přebytků elektřiny, o kterých básní fotovoltaické firmy, ale také jako odběratelé v období slabého výkonu vlastních OZE. Takže opatrně s tou nezávislostí, decentralizací a demokratizací.

Druhý slib se týká úspor, totiž láce, za niž komunity elektřinu získají. Zůstat připojen k distribuční síti znamená čerpat její služby. Není jich málo a levné také nejsou. Letos se ceny za distribuci podílejí na konečné ceně elektřiny zhruba 40 procenty. Nároky na síť rostou a porostou i jejich náklady. Investice se týkají posilování sítí (při nárůstu připojeného výkonu OZE), dispečerského řízení, ochrany atd., také se často hovoří o výstavbě chytrých sítí. Totéž se týká přenosové soustavy. Tyto služby je nutné provozovat, a tedy hradit neustále, do značné míry nezávisle na aktuálním odběru energie. Lze si to představit tak, že za váš městský byt musíte platit nájemné i v létě, přestože na měsíc odjedete na chatu.

Jen společnost ČEZ si nyní na vylepšení a posílení své distribuční sítě půjčuje od Evropské investiční banky více než 19 miliard korun, mimo jiné také proto, aby obsloužila 80 tisíc nově přihlášených připojení OZE. Zkrátka nejde o žádné drobné.

Jednou z „nejviditelnějších“služeb provozovatelů přenosové a distribučních soustav je zajištění spolehlivé a kvalitní dodávky elektřiny. Energetické komunity i velcí dodavatelé s tím zřejmě automaticky počítají v zimě, kdy výkony OZE jsou maličké. Ale i v létě může nastat několikadenní počasí pro obnovitelné zdroje nepříznivé. Dodavatelé pak musí potřebnou elektřinu dokoupit. Udělají to na volném trhu (burze), kde se takových poptávek naráz sejde hodně a energie pro okamžitou dodávku bude hodně drahá. Enormně drahá.

Výrobci musejí nastartovat své rezervy, tzv. podpůrné služby. Zvýšit výkony, roztopit záložní elektrárny. To hodně stojí. A nechají si za to ještě lépe zaplatit. Jednak nejsou žádní dobrodinci, jednak netuší, kdy se jim podobný obchod naskytne příště. A zálohy musí držet pořád.

Ve výsledku tedy služby distributorů, platby za dodávky „záložní“elektřiny a jiné náklady mohou výrazně snížit či zcela vymazat slibované komunitní úspory z vlastní výroby. To je také pádný důvod, proč vedle podpory obnovitelných zdrojů udržovat i systémové zdroje.

Nejen jaderné, o nichž je u nás už prakticky rozhodnuto, že budou. Několik desítek let budeme potřebovat i zdroje klasické, uhelné. Pro ty bude nutné mít dostatek paliva. Přičemž zcela mimo diskusi je nyní otázka prodloužení těžby hnědého uhlí. Naopak, stále platí těžební limity a útlumové programy.

Podmínky další těžby a provozu uhelných elektráren nechť jsou přísné, ochrana životního prostředí a krajiny není nic jako mimochodem a u nás je od 80. let brána velice vážně. Ale ať jsou rozumně splnitelné a hlavně, ať jsou řečeny včas. Připravit ložisko k těžbě je úkol na několik let. Elektrárna opravdu není počítač.

Služby distributorů, platby za dodávky „záložní“elektřiny a jiné náklady vymažou slíbené úspory.