EU má strop na plyn 180 eur
Po měsících sporů se ministři shodli na celoevropském stropu velkoobchodních cen plynu
Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela slaví. „Další nesplnitelná mise splněna. A stejně jako je to v té filmové sérii, i tato poslední výzva byla pravděpodobně nejobtížnější,“vtipkoval včera večer na tiskové konferenci v Bruselu. Důvod k radosti byl jednoznačný. Těsně před koncem českého předsednictví EU se na jednání, které vedl, podařilo dotáhnout dohodu o celoevropském zastropování cen plynu. Opatření se týká velkoobchodních kontraktů mezi dovozci a obchodníky nebo dodavateli a má zabránit výrazným výkyvům ceny na burze, které se děly například v létě.
Shoda byla nakonec téměř jednomyslná, pro strop zvedlo ruku i Německo, přitom ho dlouhé měsíce odmítalo. Zdržela se rakouská strana a Holanďané. Proti bylo jediné Maďarsko. „Vyjednávání do poslední chvíle se vyplatilo,“uvedl pro novináře zdroj z předsednictví.
Opatření je poměrně složité, zřejmě proto, že se snaží vyhovět co nejvíce státům. Strop by se měl automaticky aktivovat v případě, že cena plynu v klíčovém virtuálním místě Title Transfer Facility (TTF) bude tři dny v řadě nad 180 eury (asi 4 360 korun) za megawatthodinu (MWh). Zároveň musí být nejméně o 35 eur (850 korun) výše než průměrná cena zkapalněného zemního plynu (LNG) ve světě. Pokud bude LNG stát třeba 160 eur, posune se evropský strop na 195 eur, aby si stále udržoval odstup oproti cenám ve světě a neodrazoval provozovatele tankerů se zkapalněným plynem od cesty do Evropské unie. „Nejde o pevný strop, ale spíše o dynamický,“komentoval to Síkela. Pokud se strop spustí, bude trvat nejméně 20 dní.
Strop se týká specificky měsíčních, tříměsíčních a ročních kontraktů. Tím pádem se nedotkne například spotového trhu. I když se odvíjí od virtuálního obchodního místa TTF, v němž se obchodují čtyři pětiny všeho plynu v EU, bude se týkat i jiných obchodních hubů.
Strop se bude moct spustit od 15. února, přičemž unijní regulátoři ACER a ESMA budou ještě do té doby vypracovávat dopadové studie, na základě kterých se vyhodnotí, zdali rizika opatření nepřevažují nad benefity.
Strop se zárukami
Německo volalo po silných zárukách, že se strop „vypne“, pokud bude mít nežádoucí důsledky. Ostatně na to, že opatření může poškodit soukolí evropského trhu, upozorňovala i samotná burza a Evropská centrální banka. „Pouhá přítomnost stropu výrazně zvyšuje pravděpodobnost jeho spuštění,“varovala burza ICE. Evropští vyjednavači proto do opatření vložili řadu pojistek. Strop se automaticky zruší, pokud kvůli němu bude růst spotřeba plynu nebo pokud bude odrazovat tankery s LNG od dodávek do EU. Německého ministra hospodářství a klimatu Roberta Habecka nakonec k pozvednutí ruky pro strop nepřiměly jen tyto záruky, ale také další opatření, které sice po minulé radě bylo již uzavřené, teď se ale znovu otevřelo. Jde o rychlejší povolování staveb obnovitelných zdrojů energie. Původně se mělo vztahovat hlavně na fotovoltaiku, včera se do něj dostaly i větrné elektrárny a připojovací infrastruktura. Úřadům se v rámci tohoto opatření nastaví pevné termíny, dokdy musí rozhodnout o povolení stavby. Společně se stropem a rychlejším povolováním obnovitelných zdrojů vchází v platnost i další opatření, které měli ministři předjednané – pravidla společných nákupů a solidarity.
Na zavedení stropu okamžitě reagovalo Rusko. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že stanovení stropu je „nepřijatelným útokem na tržní ceny“. Informovala o tom ruská agentura Interfax.
Překvapivý vývoj dne
Když ráno přicházel ministr Síkela na jednání, zřejmě nepředpokládal, že se podaří nalézt téměř jednomyslnou shodu – právě naopak. Dlouhé měsíce byly státy rozdělené na „stropaře“a odmítače limitu v čele s Německem. „Byl bych velmi rád, kdybychom našli řešení, na kterém se shodnou všechny státy, ale obávám se, že to nebude úplně možné a že mým úkolem bude dosáhnout rozhodnutí, které schválí kvalifikovaná většina států,“uvedl ráno Síkela. Zároveň evropští ministři už opravdu chtěli dohody dosáhnout. Minulý týden je k tomu vyzvali jejich šéfové – lídři unijních států v podobě premiérů, kancléřů a prezidentů. A tak to vypadalo, že nelze jinak než odmítače, mezi něž patřily kromě Německa Rakousko a Holandsko, jednoduše přehlasovat.
V průběhu dne ale vyplynulo, že navzdory dlouhodobému odmítavému postoji Německa se shoda s ním až do poslední chvíle hledala. „Troufnu si tvrdit, že i pro státy, které jsou velkými zastánci přijetí tohoto opatření, je důležité mít Německo nějakým způsobem na palubě,“komentovala to ještě před oficiálním potvrzením dohody Helena Truchlá, hlavní analytička projektu České zájmy v EU.