Po sKORO NA mizině je Liga o ligu níž
Zatímco internetový seriál sKORO NA mizině se stal kultovním hitem, následující projekt téhož tvůrčího týmu Liga mužské moudrosti už zažil přijetí daleko vlažnější, třebaže vznikl opět výhradně za peníze fanoušků.
Jenže tehdy diváci platili osazenstvu ostravského divadla Mír v čele s Třemi tygry, které kvůli epidemické uzávěře čelilo skutečné existenční hrozbě a vyšlo z ní bez fňukání právě díky originální nadsázce zasazené do vlastního prostředí.
Díky ní získali Albert Čuba, Štěpán Kozub či Robin Ferro status hereckých hvězd, mají jiné projekty včetně filmů a do Ligy mužské moudrosti přešel z hlavních představitelů pouze Jiří Langmajer.
Nicméně obměna tváří by tolik nevadila, klíčový důvod, proč Liga mužské moudrosti spadla vedle sKORO NA mizině o pomyslnou ligu níž, leží ve scénáři včetně volby tématu. Proti minulé inspiraci tvrdou realitou, dováděnou autorsky až k černé absurditě a vrcholné sebeironii, se tentokrát příběh vymýšlel uměle, takříkajíc od stolu a ještě s očividným kalkulem, jak chytit aktuální módní vítr.
Jenže útok na diktát hyperkorektnosti už dávno není ani nový, ani statečný, naopak už se zdá vyždímanější než hyperkorektnost sama. Totéž se dá říci o vidlácké poetice, Liga mužské moudrosti se vezla na vlně buranských komedií,
jejichž hrdinové jsou více či méně omezení, provinční, potrhlí, hrubozrnní, leč v jádru dobromyslní a zdravý selský rozum u nich nakonec vítězí nad vnější manipulací, v případě Ligy konkrétně nad mechanicky přejatým bojem za ženská, rasová, sexuálně menšinová a jiná práva.
Ne náhodou se v internetových diskusích často zmiňovala příbuznost Ligy s cyklem Most!, ovšem propast mezi oběma seriály neleží pouze v rozdílných produkčních možnostech, nýbrž hlavně ve scenáristickém zacházení s humorem, potažmo s kategorií trapna, které může být záměrné, či nezamýšlené. V Mostu! se více dařilo první, v Lize druhé variantě, a to čím blíže finále finále, kdy se proklamovaná drzost měnila přes provoplánové vtípky až v lacinou smířlivost.
Krotká bouře
Ve zkratce, lokální hospodskou pospolitost rozvrátila žaloba za znásilnění, kterou podala žena na vlastního manžela. Novodobou dívčí válku přenesenou až do volební kampaně hasí romský kandidát na starostu, soudu předsedá nebinární stvoření v podání Petra Čtvrtníčka a v premiérové páté, současně závěrečné epizodě se happyendová „síla české justice“dobere zjištění, že se vlastně nic nestalo a všichni se mají rádi.
Dokonce i nejbojovnější feministka se v slzách omluví, načež vyjde najevo, že ji poháněla vlastní zkušenost s domácím násilím. Natolik krotkou bouři ve sklenici vody by člověk čekal spíš od opatrné veřejnoprávní dramaturgie.
Ze slibované rebelie zbylo pár bonmotů typu „Petr Bezruč a Milan Baroš, naši moudří předkové“, znovu několik milých hereckých objevů a především otázka, kam se tým vydá příště. Upozorňuje, že „něco nového bude nejdříve za tři měsíce“, a k tradiční prosbě o diváckou podporu přidává nabídku čepic či triček, což na půdě internetových sbírek znamená běžnou praxi, nikoli oslnivý nápad hodný stvořitelů zázraku s názvem sKORO NA mizině.
Liga mužské moudrosti
50 %