Pink Floyd v lockdownu a znovu na farmě zvířat
Hudební fandové v poslední době opět skloňují jméno Pink Floyd. Někdejší kapela, v níž působil zpěvák, baskytarista a skladatel Roger Waters, o němž bude ještě řeč, se připomněla remasterovanou reedicí alba Animals z roku 1977. Nahrávky, která tvoří třetí část volné trilogie, započaté deskami The Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here, přičemž stojí neprávem tak trochu v jejich stínu.
Pětipísňová sbírka, textově svázaná konceptem inspirovaným Orwellovou Farmou zvířat, je syrová a surová. Původní temná atmosféra se remasteringem trochu projasnila, poodkryla linky a zvuky, které v původní verzi nebyly tak zřetelné, stále je to ale trudná a tíživá deska. Těžko bychom na ní hledali hit typu Money, Wish You Were Here nebo Us And Them z předchozích desek. Animals je tvrdý monolit z jednoho kusu, přesto plná úchvatných momentů, jedinečných i v kontextu diskografie Pink Floyd.
Zcela nová zvířata
Až na více než čtvrthodinový epos Dogs je album celé dílem Rogera Waterse. Dominantní roli na něm ale hraje kytara Davida Gilmoura. Sólo ve zmíněné Dogs, na níž se podílel i autorsky, je ryzí výron muzikantské geniality a jasnozřivosti. Jako ostrý šlehanec do tváře dodnes působí i skladby Pigs nebo Sheep. A jak už bylo řečeno, nový zvukový kabát se nespokojil s pouhým oprášením původního zvuku. I ten, kdo má tuhle desku hluboko pod kůží, bude při poslechu remasteru několikrát velmi překvapen, čeho všeho si předtím nevšiml.
Bez Gilmoura jen poloviční
Do minulosti sáhl při natáčení aktuálního šestiskladbového EP The Lockdown Sessions zmíněný Roger Waters. V tomto případě jde rovnou o znovu nahrané a nazpívané skladby Mother, Vera a Comfortably Numb z dvojalba The Wall, dále Two Suns In The Sunsets a The Gunner's Dream z dovětku ke Zdi The Final Cut, ve skutečnosti ale už spíše prvního Watersova sólového alba. Song The Bravery Of Being Out Of Range pak Roger Waters vyňal z desky Amused To Death, kterou vydal v roce 1992.
Asi není překvapením, že nové verze se originálům nevyrovnají. Mother chybí Gilmourovo kytarové kreslení, ještě palčivější je jeho absence v Comfortably Numb 2022 a jakkoliv Vera v původní podobě burácí orchestrálním patosem až na samou hranici únosnosti, v kontextu The Wall je právě takto neodmyslitelná. Plusem tohoto Watersova počinu je opravdu luxusní, prostorový zvuk, ale jinak není důvod proč nesáhnout po originálu. The Lockdown Sessions je spíše pozvánkou na jeho patrně rozlučkové turné než plnohodnotným počinem.