Ukočíruje Bibi svou vládu?
Zákaz fotbalu o šabatu? Izrael jen pro ultraortodoxní Židy? Kam až se dá radikálům ustoupit
Jestli si ten fotbal neprosadíš... Tahle věta možná bude aktuální i v Izraeli. Může se to zdát jako nadsázka, ale nápady na zákaz hraní fotbalu, či dokonce zastavení provozu elektráren o šabatu, při sestavování koalice od stran zastupujících ultraortodoxní Židy skutečně zazněly.
I když sekulární zbytek země jim vysvětlil, že přes týden pracuje a sobota odpoledne je jediný volný čas na zábavu, není jisté, že se toho nápadu ultraortodoxní zcela vzdali. Nejspíš to i těžko chápou, když polovina jejich mužské populace do práce nechodí a žije z dávek.
Designovaný premiér Benjamin Netanjahu, přezdívaný Bibi, se snaží o těžko přestavitelné kompromisy. Na jedné straně pravicoví radikálové a silně náboženské strany, na straně druhé budoucnost Izraele a jeho postavení ve světě. Z diaspor jsou znatelné obavy.
Ostatní politici totiž spojenectví s Bibim odmítli. Aspoň do té doby, než se očistí z obvinění z korupce. Jenže bývalý premiér k soudu nechce, touží po imunitě a tu mu radikálové za účast ve vládě přislíbili.
Aby se vlk nažral...
Cena je vysoká. Třeba Itamar Ben Gvir, lídr strany Židovská síla, požadoval ministerstvo vnitra. Je možné, aby na takovém postu byl někdo, koho pro jeho rasistické postoje a vyvolávání nenávisti soudili a ani nevzali do armády? Anebo aby ministrem obrany byl Gvirův volební, krajně pravicový spojenec a proslulý homofob Becalel Smotrič,
který se vojenské službě roky vyhýbal studiem v ješivě? Pravda, někdy kolem svých třiceti let šel do armády dělat úředničinu, ale pak zhruba po roce utekl do politiky. Přitom muži, Izraelci, vyjma řady ultraortodoxních, mají vojenskou službu na tři roky.
Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, vyrábějí se různé funkce, ohýbají se pravidla i zákony a dělí ministerstva. Tak třeba pro Ben Gvira má být post ministra pro národní bezpečnost. Problém je v tom, že na poslední chvíli byl poslancům předložen zákon, který ubírá pravomoci policejnímu řediteli a dává je Ben Gvirovi. Mnozí varují před ztrátou nezávislosti policie, a tedy i před větším násilím, neboť bezpečnostní síly ztratí důvěru.
„Odborník“vedle „experta“
Už teď je to s bezpečností špatné. Příkladem je Negev, který ovládají beduínské gangy. Ostatně právě neschopnost zjednat pořádek vedla mnohé k tomu, že to hodili krajní pravici. Jenže nejsou to jen Arabové, problémy jsou i v ultraortodoxních čtvrtích Jeruzaléma, kde některé komunity neuznávají Stát Izrael. Kvůli stavbě tramvajové trati, obchodu se smartphony nebo optice – žena v reklamě na brýle prý vypadala vyzývavě – tam hoří ulice. Nejnověji tam při nepokojích byla vážně zraněna matka jedenácti dětí.
Budou tedy policisté, nad kterými jsou ultraortodoxní a krajně pravicoví politici, měřit stejným metrem? Někteří Arabové už dávají najevo, že si to nenechají líbit.
Pro Smotriče, který je otevřeně pro anexi palestinského Západního břehu a který podporuje výstavbu kontroverzních židovských osad, což je proti mezinárodnímu právu, vzniká ministerstvo pro záležitosti
Západního břehu. Zdaleka nemá být jediným na slovo vzatým „odborníkem“ve vládě. Jicchak Goldknopf z ultrakonzervativní strany Sjednocený judaismus Tóry má jít na ministerstvo pro místní rozvoj.
„Ona je nějaká krize bydlení?“reagoval při setkání s novináři. „Vidím, že všude se hodně staví,“podivoval se nad informací, že letos rekordně vyskočily ceny bydlení.
Jsou to doslova cirkusová salta, které Netanjahu předvádí. Aby byla koalice, musí se ohnout pravidla – aby se lídr ultraortodoxní strany Šas mohl stát znovu ministrem, i když byl odsouzen kvůli daňovým deliktům. A ne poprvé, už v minulosti seděl skoro dva roky za braní úplatků ve funkci ministra vnitra.
Termín pro sestavení koalice už jednou prezident prodloužil, nejpozději dnes vyprší Bibimu ten nový. I když vláda ještě nebyla jmenována, už vede Izraelce do ulic.
Poslední kapkou byl nápad rozbít ministerstvo školství. Zdá se, že každý z radikálů chce budoucí generaci vychovávat po svém. Jednotná pravidla už teď neplatila, například ultraortodoxní se učí hlavně náboženství, angličtina nebo biologie jim nic neříkají. To je také jeden z důvodů, proč je mezi nimi vysoká nezaměstnanost. Některé oblasti, které řešilo ministerstvo školství, jsou teď přiřazovány jiným ministerstvům. Vypadá to, že zůstane jen skořápka.
„Je nás většina“
Asi šedesátiletá Talija se narodila v Bratislavě, ji a jejího muže si pamatuji před volbami. U centra Horev v Haifě s izraelskými vlajkami a transparenty bojovali za sekulární Izrael. Poslední dva týdny tam jsou zase, k tomu jim hraje rokenrol. A nejen tam. Zatímco Češi mají Václavák, Izraelci často demonstrace pořádají na dopravních uzlech. Řidiči jim na podporu troubí klaksony.
„Co čekáte? Vždyť je čerstvě po volbách,“ptám se. „Doufáme aspoň v pomalé změny. Aspoň v to, že pro Netanjahua bude důležitý okolní svět,“říkají s tím, že sekulárních a moderních Židů je v Izraeli většina. Ale jejich zástupci byli nejednotní, někdy jsou odtrženi od reality a jejich voliči neposlouchají rabíny.
Netanjahu slibuje, že status quo mezi sekulárními, reformovanými a ultraortodoxními, které bylo přijato při vzniku Izraele, se nezmění. Problémy ale čeká. Zjevně se pojišťuje zákonem, podle něhož budou mít jeho poslanci těžší případné přeběhnutí z jeho středo-pravicového Likudu.