Když jdete virózu rozběhat, je to pro srdce riziko
Až devadesát procent kuřáků nad čtyřicet let chce přestat kouřit, ale už jsou tak závislí, že to jde těžko, říká kardiolog Vladimír Tuka.
Lidské srdce za den přečerpá pět až sedm tisíc litrů krve a stáhne se až stotisíckrát. Je to stroj, který nemá obdoby a pracuje téměř bezúdržbově. Nebo to aspoň tak vypadá. „Srdce a cévy potřebují, abychom se aspoň trochu hýbali,“říká kardiolog Vladimír Tuka.
Možná se mi to jen zdá, ale v mém okolí přibývá aktivních lidí v produktivním věku, které znenadání postihne infarkt, objeví se srdeční arytmie nebo jiné potíže se srdcem a cévami. Jak to vidíte vy?
Platí, že nemoci srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí nejen v Česku, ale i na světě, až druhá v pořadí jsou onkologická onemocnění. A nesportovci jsou mnohem ohroženější než sportovci. Tím nemyslím jen vrcholové. I u amatérského sportovce vás víc překvapí, když se vyskytne problém, může to však být nějaká ze skrytých vrozených vad. Ale jedna okolnost je u sportovců přece jen rizikovější…
Že neumějí být v klidu…
Když má běžný člověk chřipku, je mu tak zle, že 14 dnů nevyleze z postele. Sportovci to po pár dnech nedá, což je problém. Lidé navyklí na pohyb daleko častěji přecházejí virózy, pokoušejí se je takzvaně rozběhat.
Je viróza i rýma? Taky by se neměla přecházet?
Není rýma jako rýma, někomu se spustí v chladném počasí skoro automaticky, nebo může jít o rýmu alergickou. Ale pokud už cítíte bolest svalů, je to varovný signál. Když bolí klasický příčně pruhovaný sval, je dost pravděpodobné, že viry se množí i v srdci. Takže neběhám, jdu si lehnout. Protože když dojde k zánětu srdečního svalu, je doporučeno omezit pohyb na tři až šest měsíců. A tohle dokáže vydržet jen málokterý sportovec.
Říkáte sportovec – tedy muž. Je pravda, že srdce je v mladším věku v ohrožení víc u mužů než u žen?
Je to tak. Třeba infarkt v mladším věku a u sportujících jedinců je u mužů až sedmkrát častější než u žen. Roli hraje hormonální výbava, ženy jsou víc chráněny, ale kolem pětapadesáti šedesáti let se to srovnává.
Mohl byste pro jistotu definovat pojem „sportovec“?
Za běžného sportovce se považuje člověk, který trénuje čtyři až pět hodin týdně. V USA pro ně mají označení vysoce aktivní jedinci.
Čtyři hodiny týdně, to není tak moc, ta skupina nebude malá.
Takový objem pravidelného pohybu není vzácný. Jde o lidi, kteří běhají, jezdí na kole, amatérsky hrají fotbal. Pro výskyt různých obtíží spojených se srdcem je také důležitý věk, pomyslná hranice je okolo pětatřiceti. Do té doby se vyskytují potíže vrozené, různé arytmie, ale i ty přechozené virózy a záněty svalů. U vysoce aktivních jedinců v kategorii 35+ se už projevují problémy, které se věkem nakumulovaly. Vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol, ne každý má zdravý jídelníček, hodně se solí, ne málo sportovců kouří. Z pohledu kardiologie hrozí například ateroskleróza, tedy ucpávání cév. Velmi rizikovou skupinou jsou jedinci, kteří aktivně sportovali v mládí, ještě třeba na vysoké škole. Po studiu budovali kariéru a v nějakých pětačtyřiceti se rozhodnou ke sportu vrátit. Za mě – nejrizikovější skupina, protože několikaletá pauza je znát, ale stále vzpomínají, jak to šlo ve dvaceti.
Měli by se vracet pozvolna.
Ne všichni to dokážou. Když porovnám profesionální sportovce a tyto velmi aktivní jedince, tak profi sportovci mají několik výhod: jsou zaměřeni na jednu disciplínu, mají realizační tým, neřeší nic než sport. Amatérští sportovci – třeba maratonci – mají práci, rodiny a zároveň ambice, které někdy převyšují ambice vrcholových sportovců.
A ani životospráva nemusí být příkladná.
Protože obvykle normálně pracují, asi ani být nemůže. Tihle lidé mají dvoj- až trojnásobnou stresovou zátěž. Proto je považuji za velmi rizikové. Radil bych jim, aby si aspoň jednou za čas nechali změřit krevní tlak, zjistili hladinu cholesterolu, doporučil bych i EKG. To je základ, který udělá praktický lékař v rámci prevence. Pokud se chystají běhat více než deset kilometrů, měli by se nechat vyšetřit tělovýchovným lékařem, který by udělal zátěžový test. Vyšetření
není hrazené pojišťovnou, ale já bych je doporučil. Tito lékaři mívají i trenérské zkušenosti, takže jsou nejen schopni odhalit případná zdravotní rizika, ale můžou i poradit s tréninkem.
Zaregistrovala jsem, že lékaři už tolik nevarují před kávou.
Káva je zdravá. Tedy záleží na přípravě, nejméně zdravý je český „turek“, u něj je to vidět na první pohled, protože na hladině jsou mastná oka. Nejzdravější je filtrovaná káva, ale i tři až čtyři espressa denně jsou v pohodě. Kofein u sportovců zvyšuje výkon.
Energetické nápoje tak chválit nebudete…
To opravdu ne. Mají smysl jen ve výjimečných situacích. Třeba když jedu delší trasu autem, vím, že kafe už nezabere, zastavím, protáhnu se a ten energeťák si dám. Maximálně před větším závodem, ale pokud se energetické nápoje užívají často, ztrácejí efekt. Při vyšetření sportovce se ptám, zda a jak často energetické nápoje užívá, zajímají mě i potravinové doplňky a vždy varuju před preparáty alternativních medicín, protože v nich bývá špatně kontrolované množství účinné látky.
Co když velmi aktivní jedinec kouří?
Kouření zhoršuje výkonnost. Nikotin stimuluje, ale tím, že zvyšuje metabolismus, ubírá energii nejen na sportování.
Jsou aspoň o něco lepší elektronické cigarety nebo zahřívaný tabák?
V elektronických cigaretách je méně přídatných látek, v tomhle jsou méně škodlivé než klasické cigarety, které jsou hodně devastující. Alternativy škodí o něco méně, ale škodí.
Nemáte pocit, že se kouří méně?
Ubylo kuřáků klasických cigaret, přibylo kuřáků alternativ, v celkových počtech číslo mírně klesá. Zajímavý problém řešili kardiologové v USA, kde hodně klesl počet kuřáků klasických cigaret, zřejmě proto, že tabákové firmy začaly alternativy prezentovat jako zdravé kouření. To však neexistuje. Jenže mladá generace na slogan už skočila. Opravdu je nejlepší nekouřit. Máme jasná čísla z Hamburku, kde zavedli přísná omezení kouření na veřejných prostranstvích a dost výrazně tam klesl počet infarktů.
Donutili kuřáky s kouřením přestat.
Určitě snížili počet lidí, kteří kouřili pasivně. Přestat s kouřením není jen tak, je to těžká závislost. Říká se, že až devadesát procent kuřáků nad čtyřicet let chce přestat kouřit, ale už jsou tak závislí, že to jde těžko. Kdykoliv přestat je lepší než nepřestat nikdy, protože efekt je nečekaně rychlý, začnou se čistit plíce, zlepší se dech. Po roce, roce a půl abstinence se člověk dostává na poloviční riziko, než kdyby dál kouřil, a po třech letech – co se týká kardiovaskulárních onemocnění – je jako nekuřák. To, co v životě vykouřil, ovšem zůstává v buňkách, takže riziko nádorových onemocnění tolik neklesá. Ale u onemocnění srdce a cév je efekt znatelný.
Jsou podobná čísla u alternativních způsobů kouření?
Zatím ne. Nejhorší varianta je, když se alternativa kombinuje s klasickou cigaretou, byť jen občas.
Lidé, kteří se rádi hýbou, obvykle nosí chytré hodinky. Dá se říct, že můžou zachránit život třeba sledováním tepové frekvence?
V klidu bych tepovku sledoval, v zátěži už je to trochu sporné. Přesný údaj vám dá hrudní pás, hodinky můžete mít špatně utažené. Ale určitě jsou přínosné pro sledování trendů, dobré je běhat stejné trasy a pak porovnávat čas, tempo a tepovou frekvenci. Když obvykle běháte na sto třiceti tepech a najednou máte sto padesát pět, tak je vám asi jasné, že se něco děje. Je to signál, že se s tělem něco děje, třeba začínající viróza, a není dobré jít do extrémní zátěže. A výhoda je, že takové hodinky mívají lidé 24 hodin denně.
Já je tedy na noc sundávám.
Taky s nimi nespím, jenže některé programy sledují i spánek, dokážou spočítat dobu potřebnou pro regeneraci, takže znám sportovce či aktivní jedince, kteří si je vůbec nesundávají.
Nenutí někdy hodinky k aktivitě až moc? Když nám radí: je čas se hýbat!
Jsme dospělí lidé, takže bychom se měli naučit s technologiemi pracovat a občas se od nich odpoutat. Toto jsou zdravé motivace v době, kdy je člověku dobře, jinak to úplně dobré není. Neměli bychom se nechat stresovat a chodit přes hranu. Přemíra vůle a extrémní soutěživost taky není zdravá. Například pacienti po infarktu můžou znovu začít běhat, ale už by neměli závodit, alespoň ne v prvním roce. Kdyby se nechali strhnout atmosférou, vyhecovat, mohlo by to pro ně být nebezpečné. To samé platí pro kolektivní sporty, obyčejný fotbal, protože vám to nedá a v extrémním tempu se rozběhnete na branku. Je lepší si chodit jen tak zaběhat, a když tělo hlásí, že stačí, tak stačí.
Co jsem na světě, prodlužovala se průměrná délka života člověka. Poslední roky se trend aspoň v Česku nečekaně otočil. Může za to covid?
Trend se obrátil už před covidem. V populaci se naplno začala projevovat obezita a cukrovka, nemáme pod kontrolou základní rizikové faktory – hladinu cholesterolu v krvi, vysoký krevní tlak, ten má stále hodně lidí, aniž o tom vědí, životní styl se zhoršil. Doma uklidí robot, nákup přiveze kurýr, práci zvládneme přes počítač, pohybu je extrémně málo. Pokud se s tím něco neudělá, naše děti budou žít kratší dobu než my.
Co s tím, z vašeho hlediska...
Teď to bude extrémně těžké. Kombinace covid, válka na Ukrajině a ekonomická krize bude mít velký negativní vliv na psychosociální stav lidí. Pokud si nedokážou zaplatit kvalitní jídlo, sahají po tom, co jim umožní krátkodobě snížit úzkosti a deprese, tedy cigarety, méně zdravá jídla chudá na živiny, takže začnou přibírat. Pokud jsou v psychosociálním stresu, chodí méně k lékaři, méně užívají léky a vše se kupí.
Co můžeme dělat my sami?
Věci, které jsou levné – procházka v přírodě, jakýkoliv pohyb, chůzi zvládne každý. A méně potravin, ale kvalitnější. Netroufnu si však vcítit se do role samoživitelek a vícečetných rodin. I s obezitou je to komplikované, je dobré znát pozadí pacienta, bavit se s ním, člověk je pak překvapený, kolik problémů se za obezitou skrývá: rozvod, odchod dětí z domova, těhotenství. Ne vždy je důvodem přejídání.
Nestačí rada „tak nejez“.
Žijeme v obezitogenním prostředí a geny máme na to, abychom byli obézní. Jsme naprogramováni, že v době hojnosti musíme energii nakumulovat. Dnes ale máme energie až moc a vydáváme ji maximálně na pár kliků myší.