Del Torův Pinocchio ukázal, že i pod dřevem buší srdce
Perfektně zpracovaný a poctivě odvyprávěný příběh pro celou rodinu nabízí aktuální verze Pinocchia, který na Netflixu uvedl Guillermo del Toro.
Svůj vysněný projekt představil před koncem roku uznávaný oscarový režisér Guillermo del Toro. Autor snímků Faunův labyrint či Tvář vody totiž na streamovací platformě Netflix uvedl premiéru své verze Pinocchia. Nyní už klasickou pohádku, kterou čtenářům poprvé v roce 1881 představil italský autor Carlo Collodi, se del Toro rozhodl vyprávět pomocí loutek.
Výsledný Pinocchio tak kombinuje klasický příběh o dřevěném chlapci, který hledá své místo ve světě, s del Torovou imaginací. Původem mexický tvůrce vždy balancoval na hraně pohádky a hororu a jinak tomu není ani v aktuálním snímku.
To ovšem neznamená, že by nevzniklo celovečerní dílo vhodné pro celou rodinu. Právě naopak, del Torův důraz na temné stránky příběhu dodávají jeho Pinocchiovi na atraktivitě. Takovéto jemně hororové, nebo spíše groteskní ladění děti bez problémů snesou. Ovšem nejen proto je novinka na hony vzdálená unifikovaným rodinným animákům, které rok co rok plevelí naše kina.
Fázová animace
Del Toro se totiž svého Pinocchia rozhodl vytvořit klasickou metodou fázové animace. Všechny loutky, všechna prostředí tak museli tvůrci pro film mnohokrát a v nejrůznějších velikostech a detailech vyrobit a pak pečlivě nasnímat pohyb po pohybu. Časově náročná metoda možná nemusí v časech počítačových efektů dávat ekonomický smysl, výsledek ale stojí za to.
Pokud si divák po samotném snímku pustí ještě půlhodinový film o filmu, vedle technikálií a podrobností výroby pochopí i lásku, se kterou tvůrci novinku dělali. Del Torovi při popisu tvorby sálá z očí až dětské nadšení, ke kterému zjevně strhl celý svůj tým. Ono srdce, které tvůrci do projektu zjevně vložili, lze přitom vypozorovat nejen ze zapálené mluvy. Je totiž patrné i ze samotného snímku. Důraz na detaily, počítačem nedosažitelná přirozená hloubka obrazů či cílené omyly, kdy postavy třeba nedovřou dveře či se zamotají do šňůrky od prolétávajícího balonku... To vše jsou drobnosti, které pomáhají budovat přitažlivě okouzlující svět.
Del Toro příběh dřevěného panáčka zasadil do meziválečné Itálie. Právě obě světové války jeho děj rámují. Řezbář Geppetto přichází o syna v závěru té první, kdy rakouská letadla shazují bomby na italské horské městečko. Pinocchia si po letech truchlení vyřeže v záchvatu opilecké noci. To už ovšem ulice dávno zdobí portréty Benita Mussoliniho a sám místní podesta brzy usoudí, že nesmrtelný dřevěný chlapec bude ideálním vojákem do nadcházejících konfliktů.
Del Toro příběh o Pinocchiovi protkal několika mystickými postavami, všechny jsou spojené nafialovělým nasvícením. Mluvící cvrček je Pinocchiovým pomocníkem a vlastně vypravěčem. Tlející králíci doprovázejí mrtvé na onen svět a připomenou tvorbu Burtona i Švankmajera. A konečně dvě sestry, víla a sfinga, symbolizující život a smrt. Jedna Pinocchia oživila, druhá mu pak vysvětluje pravidla a vrací ho zpět mezi živé.
Jsou to ale i reální hrdinové, kteří pomáhají tvořit tento magický svět. Ustaraný Geppetto a přísný podesta, každý jinak, přesto oba shodně ztvárňují věčný svár otce se synem. Speciálně záležet si pak tvůrci dali na postavě majitele cirkusu, který Pinocchia okouzlí, upíše a odvede.
Výsledný Count Volpe je totiž kombinací hned několika postav z původní pohádky, především hromotluka Mangiafuoca a vykutálené Lišky. Těm všem a vlastně i zmíněnému Mussolinimu se musí Del Torův hrdina opakovaně vzpouzet. Zatímco oni představují rigidní a mrtvolný řád totality, Pinocchio je podvratný živel, nečekaný a nezvladatelný prvek, symbol emocí a živočišnosti.
Českého diváka patrně zaujme ztvárnění mořské nestvůry, která své hrdiny opakovaně schramstne. Není totiž příliš daleká podobě tvora, kterého do dobrodružství Barona Prášila naanimoval Karel Zeman.
Zda jde o náhodu, či nepřiznanou poctu, můžeme jen spekulovat. Právě ve finále a bojích s mořským tvorem však Pinocchio poprvé za dvě hodiny ztrácí, vypravěčská radost se zde trochu zadrhne, patrně ve snaze dodat příběhu více napětí a akce. Samotné finále a kýžené uzavření celého příběhu ale přesto v divákovi zanechá vědomí, že už dlouho neviděl tak poctivě vytvořený a odvyprávěný animovaný příběh vhodný pro celou rodinu.
Když Del Toro přebíral Oscara za Tvář vody, mnohým to nebylo po chuti, až si pro něj půjde za Pinocchia jako animovaný film roku, nebude patrně pochybovat nikdo.
85 % Pinocchio Guillerma del Tora
Netflix