Rybova mše zazní na nejstarších varhanách
V Týnském chrámu varhaník ovládá nástroj z roku 1671. V repertoáru má většinou barokní a předbarokní skladby
STARÉ MĚSTO Profesi varhaníka zdědil Petr Čech po svém otci. Nyní se chystá na vánoční vystoupení v chrámu Matky Boží před Týnem, v němž jsou vůbec nejstarší pražské varhany z roku 1671.
„Hrát budeme 25. prosince na Boží hod v 9.30 u Týna. Vybrali jsme Brixiho Missu Pastoralis a 8. ledna ve stejném čase pravidelně předvádíme Rybovu Českou mši vánoční,“uvádí k vánočnímu programu Petr Čech.
Hlavním týnským varhaníkem je už osmnáct let. Nabídku dostal už na škole, protože tehdy končil předešlý varhaník. „Když se této činnosti věnujete dlouho, tak příprava už tak náročná není,“vysvětluje varhaník.
V Čechově rodině se podle něj láska k hudbě dědí. „Ostatně to se v uměleckých kruzích stává velmi často. Maje babička byla zpěvačkou a měla vystudovanou konzervatoř ve Vídni. Také dědeček zpíval v kostelním sboru, ale nebyl profesionál,“vzpomíná Čech. Nejprve hrál od pěti let na klavír. S varhanami začal až zároveň se vstupem na konzervatoř v patnácti letech.
„Nejdříve jsem chodil na ostravskou konzervatoř, na tu pražskou jsem nastoupil až do pátého ročníku. Konzervatoř se studuje šest let – nejprve čtyři roky do maturity, pak další dva do absolutoria. Do Prahy mě nalákalo více možností hrát na různé kvalitní nástroje.
Důležitost souhry s farářem
Po konzervatoři jsem odešel na Akademii múzických umění. Studoval jsem též v německém Stuttgartu. Od návratu do české metropole učím na Pražské konzervatoři, kterou řídím od roku 2018,“popisuje Čech svoji hudební cestu. Zároveň ale dodává, že v kostele nejde jen o hudební vzdělání.
„Na kůru je varhaník hodně osamocený a souhry s farářem se dosahuje až dlouhodobou spoluprací. Je dobré, pokud jsou oba v kostele stabilně a neprobíhají nějaké
časté změny. Oba si k sobě musí najít cestu, aby se mše povedla,“říká ke své práci. Při vystupování v chrámu jsou podle něj sváteční dny před Vánocemi náročnější.
„V předvánočním období přidáváme ještě jednu mši ranní rorátní, která začíná ještě za tmy. Není výjimkou, že v rámci jednoho dne hraji třeba i na třech mších,“vysvětluje Čech.
Na programu jsou během adventu různé liturgické písně. „Prostor
pro adventní hudbu není sice tak velký a dochází dokonce ke ztišení varhan. Když pak přijde vánoční doba a oslava, lépe vynikne, že se varhany rozbouří v plné síle a slavnost narození Krista ohromí,“popisuje.
Repertoár je v Týnu ovlivněný také stářím samotných varhan, jejichž stavitelem byl Hans Heinrich Mundt z Kolína nad Rýnem. Varhanářskému řemeslu se vyučil u Hieronyma Artmanna a svoji dílnu si zřídil v domě U zlaté štiky v Dlouhé třídě nedaleko kostela.
„Kvůli stáří nástroje máme v Týnu do jisté míry omezený repertoár. Například nejde zahrát romantické a soudobé skladby. Vybíráme proto převážně českou barokní a předbarokní hudbu,“říká Čech. Důvodem omezeného výběru skladeb je podle Čecha ten, že varhany mají menší rozsah klaviatur pro ruce i pedály.
Společně s dalšími hudebníky zkouší na vánoční koncertování pravidelně každý čtvrtek. Sbor se připravuje dva až tři měsíce. Společně s varhanami další hudebníci cvičí asi týden před koncertem.
Sbor Notre Dame, tedy Matky Boží, působí v kostele pravidelně, stejně jako orchestr, který se připravuje zvlášť na každou samostatnou akci. V ansámblu jsou většinou profesionální hudebníci z filharmonií a z divadel nebo studenti konzervatoří.