Legendou i oficiálně. Jak Mašita šířil slávu
Ve své době byl velkou motocyklovou hvězdou. Obdivovaný fanoušky, vzorem pro mladé. Několikanásobným mistrem Evropy i vítězem slavné Šestidenní. Květoslav Mašita si zaslouží označení legenda.
Dnes obdrží i oficiální potvrzení. Na galavečeru k vyhlášení novinářské ankety Sportovec roku 2022 převezme cenu Emila Zátopka pro české sportovní legendy. Zařadí se po bok nejen Emila a Dany Zátopkových, ale i Věry Čáslavské či Jiřího Rašky.
„Beru to jako ocenění nejen pro sebe, ale i ostatní motocyklové reprezentanty,“říká pětasedmdesátiletý Mašita. „Je pocta se zařadit k takovým osobnostem, které šířily slávu naší země.“
Na šíření slávy měl samozřejmě velký podíl i on.
Jméno Mašita bylo pojem. I ve světě. Šestkrát se stal vítězem Šestidenní, mnohými přezdívané jako motocyklová olympiáda.
V rámci mistrovství Evropy vyhrál 33 soutěží a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vybojoval deset titulů evropského šampiona v řadě. Což už něco znamenalo, vždyť tou dobou se ještě nejezdilo individuální mistrovství světa a na to evropské se sjížděli nejlepší ze všech kontinentů.
Uznání se mu dostalo i po konci kariéry. Skončil třetí v české anketě Motocyklový závodník století a jako dosud jediný Čech byl i uveden do Síně slávy Mezinárodní federace motocyklistů.
Kdo nepadá, nezávodí
Ano, že něco takového dokázal, je samozřejmě do jisté míry i dílo štěstí. Měl dobré kolegy, stroje, nezastavilo ho vážné zranění. Ovšem bez obrovského talentu a píle by to také nešlo.
Už jako malý kluk obdivoval motocykly. Miloval sledování závodů. Ta rychlost. Ty skoky! S partou si v lese u rybníka postavili dráhy a proháněli se na kolech. Při tom si představovali, že pod sebou mají řvoucí motor.
Ještě mu nebylo ani patnáct, když od souseda dostal první motocykl Pionýr a záhy si ho přestavěl k obrazu svému. Aby byl lehčí, rychlejší. Zkrátka závodní stroj.
Na startovní čáru se postavil o pár měsíců později. První klání sice nevyhrál, ovšem získal cenné zkušenosti, navázal důležité kontakty.
A jeho sportovní cesta byla od té doby jasná.
„Závodění mě bavilo,“vzpomínal kdysi. „Kolikrát to bolelo, ale kdo nepadá, nezávodí a nemůže ani vyhrávat.“
Tak úspěšný byl i právě díky oddanosti a lásce k motorkám. Na dvoukolovém stroji jezdil celoročně. Že prší nebo je mráz?
Nevadí.
„Dneska, když vidím kluky, řeknou: Prší, nikam nepůjdeme,“vzpomínal pro sbírku Paměť národa. „To je právě asi škoda. Pamatuju si, že v zimě byla taková fujavice, že nebylo na metr vidět. A trenér: Jedem, jedem, to si projedete.“
Trénoval prý třífázově. Běhal, posiloval a zdokonaloval se v řízení. Byl technicky nadaný, fyzicky i mentálně odolný. špičku a přestoupil do Dukly Praha – týmu světové třídy, mezi motoristickou smetánku. Neztratil se, naopak. Stal se vůdčí osobností. Od roku 1968 kraloval evropským šampionátům a o dva roky později poprvé slavil první titul i na slavné Šestidenní. To všechno pochopitelně nedokázal sám. „Měl jsem spoustu skvělých kolegů, kamarádů. Velkou zásluhu na tom měly i naše motorky,“říkal.
Jeho vavříny jsou spjaté se stroji Jawa. Mašita se v nich výtečně vyznal. K dispozici měl sice mechaniky, rád si je ale spravoval sám a konstruktérům navrhoval, kde a jak je zlepšit.
A když mu nějaký nápad nepovolili? Do ruky vzal klíč a jal se vylepšit motorku vlastními silami.
„Potom jsem ale musel šéfkonstruktérovi podepsat reverz, že jestli se motorka rozbije, tak za to můžu já,“líčil. „Tím, že jsme je tlačili, aby se motorka vyvíjela, vydržela dlouho na špici.“
Doprovázel prezidenta Havla
Kariéru ukončil v roce 1980 a ani poté na motocykly nezanevřel. Deset let trénoval v Dukle a díky umění za řídítky se dostal i do blízkosti Václava Havla.
„Když se stal prezidentem, byla Dukla oslovena, aby dala dohromady motocyklový tým, který bude doprovázet státní návštěvy,“vzpomínal. „Přivezli nové nablýskané a nadupané motocykly BMW a my jsme po nocích na letišti nacvičovali jízdu společně s řidiči prezidenta. Odjeli jsme několik státnických návštěv a potom tuto práci předali Hradní stráži, na výcviku jejíchž jezdců jsme se také podíleli.“
Po konci trenérské dráhy v Dukle si založil opravnu motocyklů. Ta se ale příliš neuchytila a Mašita posléze odešel do penze. I v ní se však věnoval trénování a závodům v buginách.
A teď se stává sportovní legendou i oficiálně.