Prvně přinese dárky Ježíšek
Ukrajinští uprchlíci oslaví poprvé české Vánoce. Uvaří si svá tradiční jídla, „ruský“lednový termín už ale nechtějí.
Poslední Vánoce slavila rodina Ukrajinky Mariny letos od 6. ledna doma v Záporoží. Podle tamních tradic po východu první hvězdy na oblohu se s manželem a jejich dvojčaty sešla u postní večeře, při níž se podává dvanáct jídel. Mezi nimi třeba kompot uzvar, knedlíky s brambory a zelím, pirohy, ryby, houby nebo boršč. Na stole nechyběl ani prostřený talíř navíc, kdyby znenadání přišel nečekaný host.
„Na svatou noc 6. ledna jsme s dětmi nosili tradiční pšeničnou kaši kuťu kmotrům a prarodičům a zpívali jim koledy. Děti dostaly za odměnu dárky, sladkosti a ovoce. Pak jsme zasedli ke svátečnímu stolu a přivítali Vánoce,“vzpomíná.
Teď je ale všechno jinak. Marina se sestrou, dalšími ženami a jejich dětmi uprchla na jaře před ruskými vojsky do Ostravy, a jak říká, z úcty ke všem, kteří jim při útěku pomohli a poskytli její rodině azyl, bude slavit vánoční svátky podle českých zvyků.
„Dětem ve školce o místních zvycích a vůbec Vánocích hodně vyprávějí. Děti to všechno kolem zajímá, a tak jim prostě uděláme také svátek na český Štědrý den. Sejdeme se s přáteli, uvaříme si oblíbená jídla a oslavíme Vánoce. Děti dostanou drobné dárky,“plánuje.
Sovětský svaz už ne
Není jediná, i další uprchlé Ukrajinky a jejich děti si už měsíc osvojují tuzemské pojetí adventu, poprvé se setkaly se zapalováním svící na věnci, zpíváním českých koled nebo pečením českého cukroví.
„Chceme to dělat tak, jak to dělá zbytek světa, a oprostit se od tradic
Sovětského svazu. Myslím si, že je to tak správné. Nazdobili jsme si byt, dekorace vyrábím se starší dcerou, chodí do první třídy. Zpívá mi také koledy a těší se na dárky a vánoční kouzla. Její největší přání je, aby se tady objevil tatínek. Takže s ním určitě uspořádáme videohovor,“zmiňuje Hanna, původem z Dnipra.
Ostatně k západnímu pojetí Vánoc a hlavnímu svátečnímu dni 25. prosince se Ukrajina po vypuknutí války přiklonila i oficiálním stanoviskem vlády. Tamní pravoslavná církev, která dosud uznává juliánský kalendář, dala svým věřícím možnost výběru. „U nás v rodině to tak máme od roku 2014. Nechceme mít společné svátky se zemí agresora. Chceme je slavit jako Evropané. Nepodporovat moskevský patriarchát,“souzní s rozhodnutím Kyjeva Hannina kamarádka Elena.
V některých Ukrajincích jsou však rodné tradice zakořeněné velmi hluboko. Odvíjejí se od církevních zvyků. A vymazat je ze dne na den není pro spoustu uprchlíků, ale i těch, kteří v Česku žijí dlouhodobě, nic jednoduchého.
Mládí i Bůh
„Ukrajinci jsou silně věřící lidé, vše, co je spojeno s církví, má v jejich vnitřním světě významné místo. Svatý večer a následující den, kdy se chodí koledovat, jsou obzvlášť u starších lidí považovány za až posvátné dny. Mají s tím spojeno mládí, vzpomínky, Boha. To, že vláda letos přenesla datum Vánoc, ještě neznamená, že ze dne na den všichni začnou slavit Vánoce 25. prosince. Potrvá roky, než si na to lidé zvyknou,“vysvětluje Katalin
Holiš, jedna z pracovnic Ukrajinské iniciativy Jižní Moravy v Brně.
A tak spousta rodin bude oslavovat Vánoce dvojí. Třeba i proto, že pro Ukrajince jsou svátky především o setkávání a víře, méně už o darech. Dvojí svátky plánuje slavit i Marina Gorodetska. Její fotoateliér ve Zlíně, který si otevřela po útěku před válkou, zdobí baňky z rodného Charkova. Nechce se odchylovat od lednové tradice, kterou dodržovala celý život. „24. prosinec strávím já a moje devítiletá dvojčata s českými přáteli, v lednu je pozvu k nám, aby poznali naše tradice,“říká Gorodetska.
Co to znamená slavit dvojí Vánoce, ví už dobře pětadvacetiletá Iryna Cholodová. V Olomouci žije od osmi let. Ačkoli jí prosincový termín i menší důraz kladený na ruské zvyky přijde příhodnější, dvojí oslavy si neužívá. „Nikdy mi to úplně nevyhovovalo, protože člověk se nevěnuje naplno jedné ani druhé tradici. Tady se třeba dávají na Štědrý den dárky, ale na Ukrajině chodí 18. prosince Mikuláš a naděluje dětem pod polštář,“srovnává. Některé obdarovává i o silvestrovském večeru děda Mráz. Nutno dodat, že dary jsou mnohem drobnější.
Přesto si právě na přelomu roku část rodin „rozbalí“ten největší dar. Marina se sestrou a dětmi se už 25. prosince vypraví do Mukačeva na slovensko-ukrajinských hranicích. Setkají se tam s manželi, kteří zůstali a bojují. „Strávíme s nimi Nový rok. Děti je neviděly deset měsíců a velmi jim chybí. Každý večer manželům voláme a domlouváme se, jak ten čas strávíme. Budeme zase spolu. Aspoň na chvíli,“těší se Marina.