Až nám tu nastaví totalitu hyperkorektnosti
Dva muži si pod neprůhlednými přezdívkami Veselé kokešátko (Jakub Slach) a Osamělá veverečka (Ernesto Čekan) píší na internetové seznamce. Každý na druhém konci tuší ženu, takže když se sejdou na smluveném rande, nestačí se divit. Kokešátko dává Veverečce košem a odchází domů. Případu se ale chytne právník a dosud neúspěšný politik (Milan Enčev), který v odmítnutí někoho jen proto, že je muž, vidí potenciál, jak zviditelnit svou stranu Liga tolerance. A začíná soud.
Tak zní hlavní zápletka divadelní hry Vy nejste žena, pane!, kterou přímo pro pražské Divadlo Radka Brzobohatého napsal Karel Janák. Známý režisér se zde chtěl humornou formou vypořádat se současným „trendem hyperkorektnosti“. Divadlo novinku nastudovalo v režii Lukáše Buriana a vedle zmíněných se zde představí Romana Goščíková či třeba Simona Postlerová.
Kabaretní odlehčení
Burian Janákovu vtipnou a vlastně docela dotaženou hru oživil písňovými vstupy. Herci tak jednotlivé scény doplňují zpěvem známých českých hitů, převážně pojednávajících o lásce. I když divák může přemýšlet, zda bylo takové oživení v poměrně dlouhém představení vůbec nutné, je třeba uznat, že všichni herci zde podávají dobré pěvecké výkony a vstupy přispívají k celkově odlehčené, kabaretní atmosféře večera.
Hlavní předností kusu jsou ale vtipné dialogy a scénky, ve kterých herci zpětně odehrávají události u soudu řešené. Čekan se Slachem se zde skvěle doplňují, svou roli rádoby tolerantního politika si užívá i Enčev.
Původní situační komedii však Janák
rozehrává dál, když v druhé polovině nechává Ligu tolerance vyhrát volby. Náhle se sami strůjci hyperkorektního světa ocitají v osidlech nové totality. Zde už začíná být hra i inscenace možná příliš doslovná, autorův varovný prst ční z děje opravdu okatě.
Pro velkou část diváků však může být takové varování v souznění s jejich pohledem na dnešní svět.
— Tomáš Šťástka