Pasta a úděl těch z kolektivu. Jiným fandíte, u něj se bavíte
Cestou do kabiny minul mě i další novinářské kolegy a jen se zazubil: „Ještě přijdu, slibuju!“David Pastrňák si sundal zbroj, v níž zrovna vycvičil Lotyše. A když jen v pantoflích ťapkal zase do mixzóny, už z dálky volal: „Já říkal, že dojdu zpátky, ne?“
Vrátil se na rozhovor, stejně jako po dekádě smutku vrátil hokejové reprezentaci medailovou radost.
Oblíbený „Pasta“se na mistrovství světa ukázal po čtyřech letech. Poprvé v národním týmu nebyl jen hvězdičkou, ale superstar z NHL se smlouvou na miliardu.
A nezklamal. Nerozhodila ho rozpačitá nálada v týmu. Nezavalila ho tíha očekávání, která už semlela nejednoho sportovce. On naopak dokazoval, v jakou osobnost v šestadvaceti letech dorostl.
Jistě, neprokličkoval k olympijskému titulu. Neprostřílel se ani ke světovému zlatu, leč „jen“k bronzu. Ono se navíc také těžko poměřuje, zda se někdo oháněl lépe s holí než krajan s raketou, pádlem nebo flintou. Ještě víc jsou biti v podobných anketách členové kolektivů. Prvenství
se nedočkali individuality jako Holík, Nedomanský, Hlinka nebo Masopust, Viktor či Panenka, ač je národ v danou dobu zbožňoval víc než kdejaké olympijské medailisty. V samostatné historii země nikdy nekralovali machři typu Satoranského, Poborského nebo Rosického, dokonce ani Petr Čech.
Vlastně je docela úsměvné, že křídlo Boston Bruins letos v ryze hokejovém hlasování obsadilo druhou příčku. Zlatou hokejku třímal útočník Palát, jehož hlasující zřejmě odměnili za celoživotní dřinu a předchozí Stanley Cupy. Dle hokejové ankety nejlepší hráč sezony se ve Sportovci roku nevměstnal ani do první desítky, skončil šestnáctý. Je jasné, že nad výkony za mořem převážily služby vlasti. Navíc o výsledcích rozhoduje širší novinářská obec, která víc odráží názor lidu. Umístění naznačuje Pastrňákovu popularitu i jeho přesah.
Nebyl by úplný úlet, kdyby se podobně jako předloni stal králem všech českých sportovců. Někdy nezáleží jen na úspěších, odstínu medailí nebo počtu gólů. Důležitější je inspirace, vliv, přístup nebo obyčejná lidskost, kterou jsme denně vídali v Tampere či při následných oslavách. Neměl by zapadnout ani Pastrňákův osobní příběh, který by s ním rozhodně nikdo neměnil. Na květnovém MS zářil necelý rok poté, co se rozloučil se synem Viggem – jen pár dní po jeho narození.
K Pastrňákovu dobru tedy připište profesionalitu i lásku ke sportu, kterou opakovaně předvádí na ledě. Zatímco mnohým krajanům u obrazovek nebo na tribuně fandíte, u něj se bavíte. Jde o podstatu hokeje, kterou on ještě povyšuje.
Vynesla ho k bronzovým časům. Na světovém šampionátu i ve Sportovci roku.