Jak kapři sežrali Mississippi
Americká válka za miliardu: při pohledu na boj o Velká jezera a zamořené řeky si uvědomíme, jak hodný je ten náš český kapr.
Vzpomenete si určitě na nějaký film, jak americká armáda válčí mezi mrakodrapy s dinosaury, přerostlou gorilou nebo Marťany, i když nic takového se nikdy nestalo.
Je pozoruhodné, že Hollywood zatím nenatočil drama o tom, jak americká armáda vede boj s kapry, protože to se opravdu děje.
Stojí to už stamiliony dolarů a válka s kaprem je vedena podle štábních plánů, Amerika kvůli ní buduje dokonce tři obranná pásma.
Není to úplně stejný kapr jako ten náš. Říkalo se mu asijský kapr, pak přišla politická korektnost, takže oficiálně se mu teď ve vládních dokumentech říká invazivní kapr, „aby to nevrhalo špatné světlo na asijskou kulturu a lidi“a aby se „odstranila rasistická souvislost“.
V Česku bychom řekli, že to jsou dva druhy amura a dva druhy tolstolobika. Tyhle ryby patří mezi kaprovité. V Americe se jim ve všech případech říká kapr: kapr velkohlavý, stříbrný, travní a černý.
Právě vedou invazi do vodního srdce Ameriky, protože aortu už obsadili. Přitom to začalo úplně nevinně.
To bylo tak: koncem 60. let přemýšleli farmáři na jihu USA, jak se zbavit řas a plevele, jimiž zarůstaly zavlažovací kanály mezi poli. Protože byla válka ve Vietnamu, někoho napadlo přivézt odtud kapry, kteří tam kanály a rýžoviště čistí. A tak se kapři šířili na jihu a všichni byli spokojeni.
Jenže v roce 1993 při velkých povodních spláchla voda kapry z kanálů do Mississippi a bylo zaděláno na pohromu. Kaprům se tam dařilo ještě líp než v kanálech. Nastala populační exploze, z předvoje spláchnutých se stala mnohamilionová armáda, která plula pořád na sever, jako když po řekách teče hořící nafta.
Jen v řece Illinois je podle výpočtů biologů 10 až 25 tisíc tun kaprů. První tam byl uloven v roce 1999. Teď je jich tam 1 200 na kilometr.
Tihle kapři se nejen množí a rychle rostou, ale taky hodně a rychle žerou. A tak vytlačují původní americké ryby, které byly doma v povodí Mississippi v širokém pásu napříč Amerikou od Louisiany až po Wisconsin. Táhnou řekami Missouri a Ohio a rozlezli se do patnácti států. Ostatní ryby s nimi nemohou soupeřit. Kapři jsou dominátoři. Na některých místech představují až 95 procent biomasy.
A teď stojí před Michiganským jezerem. To je něco jako americký Stalingrad. Nesmějí projít. Ve hře je sedm miliard dolarů ročně a Kanada.
Operace Zastavit kapra
Sedm miliard je částka, kterou na Velkých jezerech, k nimž Michiganské
jezero patří, ročně vygeneruje komerční sportovní rybářství a služby kolem něj. Pokud by jezera – mimochodem mají rozlohu jako Černé moře – ovládl kapr, prý by šla rybařina ke dnu. Amur a tolstolobik nejsou v Americe zrovna považováni za sportovní rybu, protože jsou to zkrátka jen „carps“, kapři.
Vedle toho každý rok loďařský průmysl kolem jezer otočí patnáct miliard. Jistě by se nepřestaly vyrábět všechny lodě a turisté by nepřestali jezdit kvůli tomu, že pod vodou jsou kapři, ale kapr by s tímhle byznysem určitě zatřásl jako Spielbergův žralok molem.
A navíc je tady Kanada. Velká jezera jsou jako obrovská přestupní stanice. Ústí totiž do nich kanadské řeky, kam by kapři jistě zamířili.
Takže do hry vstoupila americká armáda. Operace by se mohla jmenovat Zastavit kapra.
V létě začali ženisté před Michiganským jezerem stavět tři pásma obrany. Lokální média to nazvala „vodní dům hrůzy“, ale všechno je to výkřik nejnovějších technologií. Proti kaprům jde vysloveně high-tech.
Prvním zákopem je hluk. Speciální podvodní reproduktory mají vydávat zvuky v takové frekvenci, která kapry přinutí ustoupit. Problém je, že tu správnou frekvenci ještě nikdo nezná. A tak má zasáhnout druhá linie obrany, bublinková mříž.
Něco jako přehradná palba. V cestě vodním tokem bude stát zařízení vyrábějící nekonečnou bublinkovou zeď, která má ryby odradit. A následovat bude elektrická bariéra. Kapři zkrátka budou dostávat elektrickou ránu jako krávy u ohradníku. Je to složité, protože součástí má být také izolační systém, aby ránu nedostaly posádky lodí.
A na konec mají být zdymadla, která při proplouvání plavidel vyplivnou všechnu říční vodu z komory zpět, aby do Michiganského jezera neproklouzl ani jeden kapří potěr.
Celé to má stát již řečené stamiliony, má se to vyšplhat k miliardě. A to do toho nepočítáme peníze, které rybáři dostanou od státu za chyceného kapra: v případě černého je to sto dolarů za kus, za ostatní dvacet centů za kilo.
Tak tohle všechno musí Američané dělat kvůli kaprovi.
Budeme mu říkat tuňák
Ale do boje s kaprem vytáhli i píáristé. Jistě, zní to trochu jako z Woody Allena.
Znamená to buď, že na kapra je hodně peněz, nebo že kapr je opravdu velký problém.
Někdo už vymyslel slogan „Když kapry nemůžeme zastavit, tak je sníme“. Jenže v tom je potíž. Amerika nemá kapry ráda. Mají špatnou pověst po tom našem vánočním kapříkovi. Do Ameriky byl dovezen po roce 1870 a nikdy ji nedobyl. Přijde jí, že má příchuť bahna.
Asijský kapr, přestože je to vlastně amur a tolstolobik, na tu pověst doplácí. Není o něj zájem. A tak zasáhli píáristé.
Co je po jméně? tvrdil Shakespeare, ale cynická zkušenost marketérů říká něco jiného. Kdysi dávno přinutili Ameriku zamilovat si ošklivé chlupaté ovoce zvané čínský angrešt tím, že ho přejmenovali na exoticky znějící kiwi. Dokázali, že si zamilovala strašidelnou patagonskou rybu toothfish, česky ledovka, i když doslova by to byla zubatka. Prostě jí dali obchodní jméno chilský mořský okounek, přestože nebyla z Chile, ani to nebyl okoun. Zachutnala tak, že jí najednou hrozilo úplné vylovení.
A tak se píáristi vrhli na kapra. Nejdřív se mu říkalo silverfin (stříbroploutvý), pak třeba širuba (japonsky to znamená stříbrný), ale taky říční králík. Nejodvážnější název byl bezesporu „kansaský tuňák“. Ale nic se neujalo.
Teď je to copi
A tak experti na reklamu z jedné významné chicagské firmy přemýšleli a organizovali různé průzkumy veřejného mínění, brainstormingy a focus groups, až to měli. Celý ten proces trval dva roky.
V létě kapr, tedy carp, dostal nové americké jméno. Teď je to copi. Má vyvolávat dojem Středozemního moře, Řecka, Itálie a Azurového pobřeží. A prý to zní, jako by to byla čerstvá, dobrá ryba.
Vtip je v tom, že odborníci vědí, že asijský kapr, tedy amur a tolstolobik, vůbec nechutná jako kapr. A že chutná dobře. V testech, kdy lidé chutnali rybí maso, aniž věděli, co to je, porážel i v Americe lososy a tresky. Ale to jméno…
Takže teď se ukáže, co zabere. Vymyšlené jméno, nebo vojenská akce. Nebo jestli to kapři všechno jako obvykle převálcují a poplavou dál.
Aspoň vidíme, jak hodný je ten náš český líný kapr, jemuž se za to, chudákovi, nakonec odměníme tím, že ho obalíme v rozemletém rohlíku a sníme.