I kdybych řekl, že budu hrát zadarmo, trenér se mnou stejně nepočítal.
Vážně ne?
Vůbec. Měl jsem smlouvu do konce sezony, klidně mě mohli nechat celé jaro sedět na lavičce. Neudělali to, naopak mi vyšli mi vstříc a pustili do Řecka. Na sedm a půl roku v Berlíně budu vzpomínat jenom v dobrém. Nejsem uražený.
Odkdy jste tušil, že to tak dopadne?
Syn Andreas měl koncem října začít chodit v Německu do školky. Ale já se v září dozvěděl, že se mnou Hertha neprodlouží smlouvu. Tušil jsem, že v zimě přijde změna, proto jsme Andyho nakonec ani do školky nedávali. Vyřešíme to v Řecku.
Když tedy neumíte lhát: slevit z finančních nároků, zůstal byste v Berlíně?
Ne. I kdybych řekl, že budu hrát zadarmo, trenér se mnou stejně nepočítal.
Ale čistku v klubu dělá Fredi Bobic, někdejší renomovaný reprezentant. Jaký je?
Dělá svou práci. Před třemi lety přišel nový investor a vložil do klubu obrovské peníze, jenže z mého pohledu je vyhodil oknem. Většina hráčů, které Hertha přivedla za velký balík, už je pryč. Peníze zmizely, tým se nezlepšil a investor bouchnul do stolu. Proto přišel Bobic.
Prý vám slíbil rozlučku před plným Olympijským stadionem.
Mám od něj přislíbené pozvání, že se v průběhu oficiálně rozloučím s fanoušky. Zatím na to nebyl čas. Toho osmého prosince jsem byl připravený k přípravnému zápasu, půl hodiny před výkopem mi volal manažer Ondra Chovanec, že klaplo Řecko, ať už nenastupuju.
Jaké bylo rozloučení v kabině?
Hlavně jsem rád, že jsem to stihl. Pozdravil jsem všechny kluky i realizační tým. Asi to tak mělo být. Svůj poslední zápas za Herthu jsem odehrál v Hannoveru, byl to přátelák na začátku prosince. Moje déja vu.
Jak to myslíte?
I poslední utkání za Freiburg bylo v Hannoveru. Prohráli jsme tehdy a spadli do druhé ligy. S Herthou jsme naopak vyhráli a já dal gól. Tím se pro mě kapitola Německo uzavřela.