Radost nemocným dětem
Loutky v nemocnici zpříjemňuje malým hospitalizovaným pacientům svátky už 18 let
PRAHA Vánoce jsou především časem, který se má trávit v kruhu přátel a rodiny. Ne všichni ale měli letos tu možnost strávit svátky doma u vánočního stromečku po boku svých nejbližších. Mezi ně patří například děti, které poslední dny musely trávit v nemocnici. Právě v těchto časech, více než kdy jindy, pomáhá děti rozptýlit a přivést na veselé myšlenky spolek Loutky v nemocnici.
Radost nemocným dětem přinášejí členové spolku už takřka 18 let. „Nápad přinést loutky do nemocnice dostal kamarád a spolupracovník mojí maminky pan Otokar Seifert, imigrant žijící v Ravensburgu. Já jsem mu dramaturgicky pomáhala jak v Ravensburgu, tak třeba ve Stuttgartu. To mě přivedlo k myšlence zavést něco podobného s dalšími dvěma přáteli i u nás,“vysvětluje zakladatelka a předsedkyně spolku Marka Míková.
Přes tisíc návštěv za rok
Na začátku herci docházeli jen do motolské nemocnice, kde odehráli zhruba dvanáct představení za rok. V současné době už je to ale ročně více než tisícovka návštěv nemocnic a léčeben po celé České republice po celý rok. Navzdory tomu, že hlavními diváky loutkových představení jsou děti, snaží se spolek rozveselovat také seniory, a tak mezi vybranými místy nechybějí
ani léčebny dlouhodobě nemocných nebo domovy pro seniory. „Také staroušci velmi hezky reagují na naši práci. Moc rádi s námi především zpívají písničky,“sděluje producent spolku Jakub Matějka.
Ještě před Štědrým dnem rozdávali loutkáři svou „medicínu“ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Krči. Vánoční svátky strávili v motolské
nemocnici, kam míří i dnes. U loutek se pravidelně střídá 27 stálých herců, přičemž jejich řady občas doplní i slovenští umělci ze sesterského spolku. „Jsou to zpěváci, loutkáři, herci a je mezi námi i jedna psychoterapeutka,“vysvětluje Míková.
Pro nejmenší děti loutkáři sehrávají především klasické pohádky, jako je Červená karkulka, ale navštěvují na odděleních také dospívající děti, pro které mají v repertoáru třeba Prodanou nevěstu nebo Malého prince. „Funguje to báječně, protože loutka je velmi podobná hračce. Děti se jí tak nebojí, hrají si s ní a povídají a přitom úplně zapomenou, že jsou nemocné,“vyzdvihuje Míková.
Během adventního a vánoční období si loutkáři na vystoupení berou maličké betlémky, se kterými improvizují za zvuku koled. Speciálně na svátky nazkoušel spolek hru Cesta do Vánoc. Příběh složený z lidových barokních textů a doplněný o koledy se odehrává v bohatých kulisách s velkými vyřezávanými marionetami.
„Návštěvy v nemocnicích jsme letos doplnili i o představení v loutkových divadlech, tak, aby děti, které nás znají z nemocnic, za námi mohly přijít do opravdového divadla. A jako poděkování za jejich práci zveme i lékaře a další zdravotnický personál,“říká Matějka s tím, že představení hrají také v léčebnách, kde je na to prostor.
Noví diváci z Ukrajiny
Nemocné pražské děti nebyly letos jediné, které potřebovaly na chvíli zapomenout na těžkosti a chmury. Začátkem března totiž do Prahy začaly proudit desetitisíce Ukrajinců, kteří prchali před válkou v jejich domovině. Většina z nich přitom byly matky s jejich vystrašenými a zmatenými dětmi.
Právě Loutky v nemocnici město požádalo o pomoc v rámci Krajského asistenčního centra, které pro uprchlíky vzniklo. A herci postupně působili na všech místech, kde centrum fungovalo, tedy v Městské knihovně, Kongresovém centru a nakonec i ve Vysočanech. Například v Kongresovém centru děti se svou tahací harmonikou a loutkami tučňáků bavil i známý klaun a herec Jiří „Bilbo“Reidinger.
„Děti jsou všude stejné, rády se smějí a loutky zkrátka fungují vždy. Loutka žabáka kváká ve všech jazycích stejně,“podotýká Míková. „Naučili jsme se řadu ukrajinských písniček, které zpíváme dodnes, protože nemocných dětí z Ukrajiny je tu pořád hodně,“dodává.
Spolek dokonce hrál ve vlacích, kterými uprchlíci přijížděli. Herci jim přitom rozdávali omalovánky se slovníčky, čímž se snažili alespoň trochu pomoct s jejich začleňováním v nové zemi.
Děti jsou všude stejné, rády se smějí a loutky zkrátka fungují vždy.
I pro zocelené herce, kteří už přihlíželi bezpočtu dětského trápení, byla tato zkušenost obrovsky náročná. „Při mojí první návštěvě v Městské knihovně to bylo šílené. Lidé tam čekali i tři dny, než se na ně dostala řada. Děti nevěděly, co se s nimi děje. I pro nás, kdo jsme zvyklí na ledacos, to bylo těžké emočně ustát,“vzpomíná Hana Grančicová, jedna z hereček, která se na chodu asistenčního centra podílela a momentálně působí ve vánočních představeních.