Bylo kouzelné vidět Prahu za covidu bez turistů
Britský velvyslanec Nicholas Archer po pěti letech končí. „Za tu dobu se podařilo Česko přesvědčit, že se k němu Británie po brexitu nechce obrátit zády,“říká.
VPraze působil během komplikovaných jednání mezi Británií a Evropskou unií ohledně podmínek brexitu, nyní se britský velvyslanec Nicholas Archer po pěti letech vrací zpět do Londýna. Vztahy mezi EU a Británií se podle něj během posledních let zklidnily a do budoucna věří v dobrou spolupráci. „Válka na Ukrajině ukázala, že jsme spolehlivými partnery. Pokud jde o opravdu důležitou věc, spolupráce nám jde dobře,“říká ve svém posledním pražském rozhovoru.
Opouštíte Prahu po pěti letech. Bude se vám stýskat?
Víte, že ano? Tato země mi přirostla k srdci, je to výjimečné místo. Ale zároveň se domnívám, že je dobré zůstat v pohybu. Je načase, abych uvolnil místo někomu novému.
Těšíte se zpět do Londýna?
Ano, i když Londýn není pro život úplně jednoduché místo. Ale pokud máte sílu se s tím městem vyrovnat, jeho výhody jsou obrovské. Potkáte tam celý svět.
Jaké si z Česka odvážíte dojmy?
Byl jsem tady ve velmi katastrofickém období. Zažili jsme pandemii covidu, teď válku na Ukrajině a její ekonomické důsledky. Zemřela královna, to bylo velké národní trauma. Zažil jsem tu toho víc, než bych předpokládal. I během toho jsem ale měl čas cestovat a poznávat různá místa Česka. Když se dívám zpět, objeli jsme jich opravdu hodně. A pokud vás nebo vaše blízké tragicky nezasáhl covid, pak bylo skutečně kouzelné vidět Prahu či Český Krumlov bez turistů, ve zcela jiném světle.
Do Prahy jste přijel za turbulentních okolností krátce po britském referendu o vystoupení z Evropské unie. Podařilo se mezitím zmírnit obavy a nejistotu, které tím na obou stranách vznikly?
Domnívám se, že během posledních pěti let se nám podařilo zmírnit v Česku nejistotu kolem Británie a zahnat představy, že se k Evropě a Česku obrací zády. Tak to skutečně není. Nyní je již podle mě zřejmé, že Británie o dění na kontinentu neztratila zájem, jak ukazuje i válka na Ukrajině. To je navíc vojenský konflikt, který spadá především pod NATO, jehož jsme součástí. Britové a Češi podle mého názoru také velmi dobře chápou, co vše je tady v sázce. Co se týče EU, chtěli jsme změnit náš vztah z členství na spolupráci. To ale neznamená, že bychom tuto cestu doporučovali ostatním státům.
Jak se v průběhu posledních pěti let měnil v Česku pohled na brexit?
Vždy jsem říkal, že jakákoli změna v životě, ať už osobní jako stěhování do jiného domu, nebo tak velká jako Británie vystupující z EU, je traumatická. To je fakt. Postupně se ale vše ustálí do nového normálu, na který si lidé zvyknou. Ten bude základem nové spolupráce, jako se to již nyní děje v případě obchodních vztahů. Tam se pravidla ustálila velice rychle, exportéři a investoři se jim také rychle přizpůsobili. Nedomnívám se, že by brexit obchodní vazby mezi Británií a Českem narušil.
A co se týče celkově obchodních vazeb mezi Británií a EU? Tam jsou přece ještě překážky, které je nutné překonat.
Jsou tam nějaké otevřené otázky, to nechci nijak zlehčovat. Pořád je dost práce ohledně severoirského protokolu, který musíme změnit tak, aby nebyl narušen velmi křehký mír v Severním Irsku. Z Prahy do toho tolik nevidím, nicméně na britské straně teď máme nový vyjednávací tým a myslím, že také Evropa si uvědomuje, co vše je v sázce. Snažíme se zůstat optimisty.
Jaké by bylo ideální řešení režimu Severního Irska? Podle odchodové dohody, kterou vyjednala vláda Borise Johnsona, vede hranice mezi EU a Británií v Irském moři a Severní Irsko zůstalo právě kvůli ochraně míru na ostrově součástí evropského obchodního prostoru. To chce nyní britská strana jednostranně změnit. Je to ale možné ke spokojenosti Británie i EU?
Jsem si jistý, že ano. A nyní to bude jednodušší než před třemi lety vzhledem k technologickým možnostem, které předtím byly jen spekulativní. Můžeme se již posunout k chytrým řešením, která zmenší množství papírování a byrokracie. To je první krok. Tím druhým je risk management, tedy kontrola rizik a celní provoz. V tomto ohledu není irská hranice o nic více problematická než jiné vnější hranice EU. To je podle mě také proveditelné. Není pochyb, že jde o problém, který vzbuzuje silné emoce. I ty ale běh času pomohl zmírnit. To vše nám umožní, abychom se dokázali bavit více pragmaticky.
Vždy mě překvapovalo, že právě režim týkající se Severního Irska bývalý premiér Johnson prezentoval jako svůj největší vyjednaný úspěch, který prosadil do odchodové dohody s EU. A přitom je to tak spletitý problém a právě ta část dohody, kterou nyní chce britská vláda jednostranně vypovědět.
Severoirský protokol zůstává největším problémem. Ten druhý problém pro nás ale je to, že nás jeho prostřednictvím Evropská komise drží jako rukojmí. Například tím, že nám neumožňuje podílet se na společných vědeckých projektech a výzkumu včetně vesmírného. A z toho jsme velmi frustrovaní.
Není to také dáno tím, že Johnson správně neodhadl situaci?
Podepsáním odchodové dohody si na sebe EU vzala za mír v Severním Irsku spoluzodpovědnost. V dohodě jsou ale pasáže, které nefungují a na které je v zájmu obou stran nutné podívat se znovu. Není to přitom tak dramatické, jak to někteří lidé v Evropě vidí. V dohodě je stanoveno, že pokud některé její části nebudou fungovat, jsou otevřené k dalšímu jednání. A přesně o to se nyní snažíme. Ale pokud se ptáte ohledně severoirského protokolu: Funguje? Ne. Očekávali jsme, že bude fungovat? To určitě ano. Situace v Severním Irsku je nyní velmi dynamická, dohodnutá dělba moci mezi republikány a unionisty se zhroutila. To je politická krize, která ohrožuje mírovou Velkopáteční dohodu. Proto usilujeme, aby části týkající se Severního Irska byly znovu otevřeny. Mír je pro nás důležitější než obchod.
Jednostranné vypovězení Severoirského
Nicholas Archer slouží jako velvyslanec Velké Británie v Praze od ledna 2018. Ve funkci zůstane do ledna 2023. Dříve působil mimo jiné na ambasádách v Dánsku, na Maltě a v Norsku. Z psího útulku s ním z Prahy do Londýna jede také oříšek Wolfie. Je ženatý, má dva syny.
protokolu ze strany britské vlády je tedy stále na stole?
Chceme znovu jednat o části dohody, v níž se píše, že pokud nastalá situace nebude fungovat, pak je třeba dohodu přehodnotit. Chceme ji přehodnotit i s ohledem na nové technologie, které jsou nyní pro zjednodušení obchodu k dispozici.
V Severním Irsku se od posledních regionálních voleb stále nepodařilo sestavit novou vládu, nejméně do května ani nebudou vypsány předčasné volby. Jak vážná je tamní situace pro udržení míru?
Jeden aspekt je, že není možné přijímat nové zákony, jen se tedy udržuje status quo. Nelze také přijmout nový rozpočet, vše je jakoby zamrzlé. To není dobré pro žádný politický celek. Další věc je, že čím déle budou mít protestantští unionisté obavy, že se stále více vzdalují od Británie, tím víc budou ztrácet důvěru v mírové ujednání ve Velkopáteční dohodě. Je to jako koroze, která s časem narůstá. Celkově situace není v pořádku v žádném z těchto ohledů.
Do jaké míry k této nestabilitě v Severním Irsku přispěl brexit?
Severoirský protokol nenaplnil politická očekávání. Není také žádným tajemstvím, že Velkopáteční dohoda vznikla v kontextu Evropské unie. A když se změní kontext, má to související důsledky.
V poslední době jsme v Británii viděli řadu politických změn, během krátké doby se ve vedení vlády vystřídali tři premiéři. Británie vždy byla symbolem demokratické stability, co se to děje?
Můžeme to vidět tak, že tyto změny ukazují na to, jak silná britská demokracie skutečně je. Změny sice proběhly, ale v rámci pravidel. Máme tento rok už třetího premiéra a rozhodně si nemyslím, že bude ještě čtvrtý. Přes personální změny vláda dál pokračovala v práci. Můžeme si o tom myslet leccos, ale podle mě to neukazuje na slabost britské demokracie, ale naopak na její sílu v tom, že všechny tyto změny dokázala v pořádku ustát.
Současný premiér Rishi Sunak má indický původ a indickou manželku, Indie se po jeho zvolení radovala, že nový britský předseda vlády bude „jejich“. Je to pro Brity vůbec důležité?
Je zajímavé, že přestože konzervativci by ze své podstaty měli být konzervativní, tedy méně vstřícní vůči změnám, tady to neplatilo. A obecně to ve společnosti ani těm, kdo nemají rádi změny, nijak nevadilo. O Sunakovi se sice říkalo hodně věcí, většinou se ale týkaly například jeho plánů ohledně veřejného rozpočtu. Kolem toho bylo hodně kontroverzí. Ale neslyšel jsem, že by někdo říkal: tak moment, nám teď bude vládnout Ind a hinduista?
Válka na Ukrajině je také v Británii hlavním tématem zahraniční politiky. V tomto případě spolupráce s Evropou probíhá dobře?
Je to vojenský konflikt, tou hlavní platformou pro diskuse je tedy primárně NATO. V tomto ohledu je celkem jedno, jestli jsme v EU, nebo ne. S Unií se ovšem snažíme spolupracovat například na tom, aby zcela nezkolabovala ukrajinská společnost, protože pak by jakákoli obnova státu byla velmi obtížná. A vidíme, že pokud jde o opravdu důležitou věc, spolupráce nám jde dobře.
Velvyslanec Velké Británie v Česku
Británie výrazně podporuje Ukrajinu finančně a vojensky, na tom panovala v zemi od začátku jednomyslná shoda?
Od začátku války bylo jasné, že musíme udělat vše pro to, abychom tuto agresi zastavili. Na počátku ruské invaze obecně panovaly dva různé přístupy k tomu, co se dělo: Buď začít konat, anebo to potichu přehlédnout a s Ruskem sice chladněji, ale přesto dál spolupracovat. To se stalo například po anexi Krymu v roce 2014, kdy evropská odpověď v podstatě neexistovala. Myslím, že z toho se řada zemí poučila. Tedy v tom, že cena za neodpověď bude příliš vysoká. A že Putin se sám od sebe nezastaví, dokud nebude zastaven.