Proč Tálibán válčí se ženami
Pro ženy se Afghánistán pod islamistickým hnutím stal klecí. Tálibánci ale věří, že konají dobro.
Když se Tálibán loni v srpnu po šokujícím stažení Američanů bleskově chopil v Afghánistánu moci, vypadalo to, že radikální islamistická organizace se hodlá distancovat od své krutovlády v 90. letech a představí světu umírněnější tvář.
Mimo jiné se Tálibán zavázal k respektování práv žen včetně studia na univerzitách.
Nyní se bradatí válečníci vybarvili a ukázali, jak naivní Američany při vyjednávání obalamutili. Žádný „moderní“Tálibán není a nebude. Mezinárodní uznání, prosperita země, to všechno zajímá jeho vůdce až na druhém místě. Jejich snahám jednoznačně vévodí prosazování ideologie, hluboce zakořeněné v jejich vlastní odrůdě politického islámu a prastarých afghánských kmenových kódech. Jejím základem je „přísnost na ženy“.
Podle vlastní verze islámského práva tálibánci postupně zakázali ženám prakticky všechno, co je v jiných zemích, včetně islámských, běžné a samozřejmé. Ženy a dívky nesmějí do parků ani do tělocvičen, v řadě odvětví mají zákaz pracovat, mají omezeno cestování, čelí plošnému zákazu vzdělávání, nesmějí se zaměstnat v nevládních organizacích, mají přísně předepsáno, jak se (ne)mohou oblékat.
„Afghánistán se stal pro ženy klecí,“řekla BBC afghánská akademička Humaira Kaderiová, která nyní žije v USA. „Přála bych si, aby bůh ženy vůbec nestvořil. Pak by s námi nemohli zacházet jako se zvířaty,“reagovala v slzách 19letá Afghánka, která se chystala nastoupit na vysokou školu.
Nejde jen o zmařené sny mnoha rodin, které chtěly mít ze svých dcer lékařky, učitelky nebo inženýrky. Nejde jen o škody, které to zdevastovanému afghánskému hospodářství přináší. Vypadá to, že mulláhové by ženy nejraději vymazali z povrchu zemského. Vlastně se to nedá jinak nazvat než cílená válka proti vlastním ženám. Proč?
Nábožensky podbarvený strach
To mají ti, kteří se považují za nepřemožitelné bojovníky, z něžnějšího pohlaví takový strach? Nebo co je za tímto urputným pronásledováním a ponižováním žen a dívek?
Podle znalců a psychologů nevychází u islamistů iracionální postoj k ženám z nějaké obecné nechuti k nim, spíše jde o nábožensky interpretovaný strach z nich jako zdroje pokušení, které může vést k hříšnému sexuálnímu chování. Byť by se „hříšně“choval muž, na vině je žena, protože ho „svedla“.
„To, co výhradně mužské tálibánské bratrstvo odlišuje od ostatních islamistických skupin, jsou vůči ženám vysoce represivní kmenové zvyklosti zakotvené v jeho ideologii,“tvrdí Muhammad Modek, bývalý afghánský velvyslanec v Egyptě. Základní součástí kmenových zákoníků je podle něho vymezení úzkého prostoru pro ženy. „Existují jako majetek mužů. Například znásilnění ženy není považováno za špatné kvůli samotnému fyzickému napadení, ale protože představuje pošlapání cti muže,“dodal.
V logice extremistů, pokud patriarchální sociální systém může ovládat prakticky každý aspekt života žen, zvláště ve veřejném prostoru, pak je riziko pokušení páchání hříchů v očích Boha zmírněno. Pokud už tedy ženy musí vstoupit do veřejného prostoru, pak se po nich požaduje, aby se staly „neviditelnými“.
V islámu sice neexistuje koncept prvotního hříchu, nicméně v průběhu jeho historie vykládali duchovní (muži) korán podle svých příslušných kulturních omezení. Tedy mužskou optikou tradiční patriarchální společnosti.
Útok na čest mužů
Řada tálibánců byla indoktrinována oním iracionálním strachem z žen od vesnických mulláhů při studiu v madrasách (seminářích), kde jim vtloukali do hlavy puritánský islám a navíc byli fyzicky izolováni od ženské populace. Všechny tyto faktory přispěly ke strachu Tálibánu z žen a ještě ho prohloubily. Proto se islamisté cítí být nuceni co nejvíce ženskou populaci omezovat a kontrolovat – aby veřejná sféra neupadla do chaosu vyvolaného ženami coby „zdroji hříchu“. Vlastně se domnívají, že tím „konají dobro a zakazují zlo“. Tvrdí také, že ženy a dívky, jimž je odepřeno vzdělání a zaměstnání, nemohou pro muže představovat „společenskou hrozbu“.
Prosazování ženských práv pak tálibánci vykreslují jako „útok na čest mužů“. „Tálibán definuje účel své války proti ženám jako očistu společnosti od hříchů,“uvedl profesor Alí Amiri, který před islamistickým hnutím prchl z Afghánistánu.
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk však předevčírem v reakci na stupňující se pronásledování žen v Afghánistánu uvedl: „Žádná země nemůže přežít, pokud vyloučí polovinu své populace.“