Naděje není řešení
„Neumím plakat, ale tahle situace bude pro naši firmu hodně těžká,“říká podnikatel Jan Školník o energetické krizi.
Broumovská firma Hobra vyrábí filtrační desky, ročně utrží stovky milionů korun, má více než sedmdesátiletou tradici a zakázky po celém světě. Poslední rok ale prochází zkouškou kvůli vysokým cenám elektřiny a plynu.
Jaký byl uplynulý rok pro firmu Hobra?
Komplikovaný, dopadly na nás zvýšené ceny energií. U plynu jsme šli na dvojnásobek ceny, elektřina nám podražila trojnásobně. Působíme globálně, máme zákazníky jak v Americe, tak v Asii, kde s energiemi nezažívají to, co my v Evropě. Rok 2022 byl na jednu stranu bezvadný, protože nám rostly objemy výroby, ale na druhou stranu se dramaticky propadla marže, což je ze střednědobého hlediska riziko.
Zdražení, které uvádíte, je meziroční? Došlo k němu v rámci nové smlouvy?
To ani nebyla nová smlouva, ale refixace cen. Když neoddělíme elektřinu a plyn a budeme je brát jako energie dohromady, tak nám zdražily na trojnásobek oproti roku 2021. Nová smlouva přichází na řadu až se začátkem roku 2023. Letos budeme platit ještě dvakrát tolik co vloni, takže šestinásobek roku 2021.
Jak se vám sjednávala smlouva na rok 2023?
V průběhu roku 2021, ještě předtím, než všechny tyto problémy začaly, jsme dostali informaci, že náš stávající dodavatel opouští B2B segment, tedy že přestává dodávat energie firmám. Na konci roku 2021 jsme začali vyjednávat s novými potenciálními dodavateli a už tenkrát se k tomu stavěli vlažně. V únoru začala válka, a to už s námi nejednal vůbec nikdo. Říkali: Nemá to smysl, nevíme, co bude, nemůžeme smlouvu uzavřít. Oni to měli popravdě taky hodně komplikované. Smlouvu jsme uzavřeli teprve před měsícem poté, co začalo být jasné, že přijde zastropování. Díky tomu se situace stala předvídatelnější pro všechny.
Jak hodnotíte cenový strop elektřiny a plynu zavedený vládou? Když jsme spolu naposledy mluvili, říkal jste, že když se to týká jen 80 procent nejvyšší průměrné spotřeby za posledních pět let, pro firmu, která roste, to může být nevýhoda.
Problém je, že 80 procent není vztaženo na měrnou spotřebu, ale na absolutní spotřebu. Ve chvíli, kdy vám poslední roky rostou výkony, vyrábíte toho víc, tak měrná spotřeba sice klesá – realizujete energeticky úsporná opatření a do jednotky výrobku dáváte méně energie než dříve, zato absolutní spotřeba energie roste.
My sice patříme do kategorie malých a středních podniků, ale jsme hodně energeticky náročný provoz. Předtím než začaly ceny růst, energie představovaly pět procent našich nákladů, v roce 2022 to bylo už dvanáct procent, letos se budeme blížit 20 procentům. A to i přesto, že zvedáme ceny.
Jak se jako podnikatel rozhodujete, do jaké míry promítnete zvýšené náklady do cen pro zákazníky?
To, co vyrábíme, v Česku nikdo další nevyrábí. Poměřujeme se s konkurenty ze západní Evropy, z Ameriky a Asie. Naše konkurence v Německu měla lepší ceny energií obecně. Nakupovala jiným systémem a měla je v podstatě ještě loni celou dobu stabilní.
Ameriky a Asie se zdražování energií vůbec netýká. Inflace, rostoucí ceny surovin a dopravy, tlak na mzdy – s tím se potýkáme všichni na celém světě. Ale energie jsou specificky evropským problémem a ještě na tom kontinentě nejsou podmínky rovné. Takže se na to reaguje hůře, zvlášť když jsme vůči ostatním v komparativně nevýhodné pozici.
Už jste přišli o některé zákazníky?
Ano. V západní Evropě, kde operuje i naše německá konkurence, jsme narazili na to, že zákazníci po nějakém ohlášeném zdražení přestali objednávat. Naštěstí to není úplně nárazové, protože se podepisují šesti- až dvanáctiměsíční kontrakty a nové smlouvy přicházejí vždy tři měsíce dopředu. Takže víme, s čím počítat.
Jak se podle vás vyvine konkurenční prostředí v příštích dvou až třech letech? Německo si zastropovává ceny energií níž, ve Spojených státech zase zřejmě budou nízké ceny pokračovat.
Neumím plakat, ale tahle situace bude pro naši firmu opravdu hodně těžká. Budí to ve mně mnoho
otázek. Jestli a jak je udržitelná evropská integrace, pokud by si Německo zastropovalo ceny opravdu níže. Pořád to podle mě není jisté, umím si představit, že se to ještě nějak vyřeší na evropské úrovni a podmínky budou stejné. My v souvislosti s energiemi řešíme vlastně dva problémy. Jednak ceny jako takové a jednak dostupnost energie.
Jak to myslíte?
V první polovině loňského roku se mluvilo o tom, jestli vůbec plyn bude. Kdyby nebyl, museli bychom hledat alternativní zdroj energie. Nakonec jsme našli možnost využití LPG (zkapalněného ropného plynu, jemuž se říká propan-butan, pozn. red.). Pořídili bychom si unikátní zařízení, které, když to zjednoduším, přeměňuje LPG na zemní plyn. Ale těch věcí, které leží před námi, je opravdu mnoho. Pro firmu o sto zaměstnancích a s obratem kolem 400 milionů je to velká výzva. Ale od toho jsme tady, od toho jsou managementy firem. Naštěstí jsme posledních deset let nic nepodceňovali a masivně jsme investovali jak do energetických úspor, tak do inovací, zvyšování produktivity, což vedlo k tomu, že jsme obchodovali s relativně slušnou marží. Ta nám teď dává čas, abychom přežili to nejhorší. Ale říkám si, kdyby to mělo trvat déle než dva tři roky, tak to může mít fatální následky.
Zmiňoval jste LPG. Stále o tomto řešení uvažujete, i když to nakonec s nedostatkem plynu možná není tak horké?
Jste si jistá, že příští zimu to bude lepší? Svět se stal nevyzpytatelným. Jsou to věci, které nemáme v moci, a naším úkolem je najít řešení, přizpůsobit se situaci. Nejsem si vůbec jistý, co se bude dít s cenami, vlády je asi nemohou držet zastropované donekonečna.
Kvůli velké míře nejistoty investici do LPG vážně připravujeme, abychom byli schopni ji realizovat v co nejkratším možném čase. Firmy obecně se nyní nevěnují inovacím svých produktů, ale řeší bezpečnost provozu. Management rizik jsme měli už před krizemi, ale nepočítali jsme například s tím, že když obchodujeme s restauracemi, v jednu chvíli kvůli koronaviru zavřou všechny restaurace v Evropě najednou.
Plány, jak omezovat rizika podnikání, musíme přehodnocovat. Pracujeme s čím dál tím méně pravděpodobnými situacemi. Jak říkají Američané: „Hope is not a solution.“Naděje, že to bude dobré, není řešení.
Přemýšlel jste nad tím, že byste firmu přesunul třeba do USA?
Zatím ne. I když určitě je to jedna z alternativ, o kterých je potřeba přemýšlet. Ale zatím jsme k tomu nepodnikli žádné konkrétní kroky. Věnovali jsme se spíš zabezpečení provozu tady v Česku. Jsme česká firma a považujeme to za svůj závazek. Pokud by to však bylo potřeba, o akvizicích v zahraničí můžeme uvažovat a zatím na ně ještě máme kapacitu.
V podcastu Proti proudu zazněla zajímavá věta, která se vztahovala k vašemu otci. Myslím, že jste říkal, že nevidí ve věcech problémy, ale příležitosti. Dají se i v této situaci vidět nějaké příležitosti?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale i řešení bezpečnostních rizik vede k inovacím. To, že potřebujeme razantně snižovat měrnou spotřebu energie nebo energetickou náročnost, je zřejmé. To, že potřebujeme diverzifikovat zdroje energie, to, že nás to vede víc do přemýšlení o komunitních energetických projektech v místě, kde působíme, to se přece dá považovat za nějakou příležitost. Já opravdu nejsem fatalistický v tom, že bych řekl: Bojujeme o život. Příležitosti hledáme.
V roce 2021 jste měli více než 300 milionů na tržbách a zisk zhruba 20 milionů korun. Jaké výsledky čekáte za rok 2022?
Předpokládám, že tržby budou okolo 380 milionů korun. Růst je způsoben dvěma vlivy – zvyšováním objemu výroby a zdražováním. Naštěstí je první vliv stále větší. U zisku bych řekl, že budeme rádi, když to bude nula, možná se ocitneme s jednotkami milionů v zisku.