Co může rozhodnout prezidentské volby

Za deset dní budeme v přímé volbě vybírat již čtvrtého prezidenta. Kandidátů je devět. Výběr je tedy velký, rozdíly mezi nimi značné, každý volič si může přijít na své. Kandidát, který dostane v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů, se stane prezidentem. V případě, že toho žádný nedosáhne, první dva s nejvyšším počtem hlasů postoupí do druhého kola, které by proběhlo o dva týdny později. Jeho vítěz usedne na pomyslný český trůn.

Podstatné informace o nich jsou již známé. Je ovšem možné, že se v rámci odhadů, spekulací a kritických hodnocení kandidátů, které dlouhodobě zaplavují média a zaplavovat je budou až do poslední chvíle, ve zbývajících dnech objeví nové skutečnosti. Ty pak mohou ovlivnit lidi, kteří dosud nejsou rozhodnuti, anebo občany, kteří by jinak k volbám nešli. Je jich dost, aby ovlivnili konečný výsledek.

Já rozhodně volit budu. Pokládám za svoji občanskou povinnost zajistit, aby na Pražský hrad usedla osobnost, která si bude vážit svých spoluobčanů a bude jednat v jejich zájmu. Dobré kandidáty máme.

Od roku 1971, kdy jsem dostal americké občanství, jsem v USA volil ve všech prezidentských volbách, celkem tedy devětkrát, šestkrát jako nezávislý volič, v posledních třech jako registrovaný demokrat.

Výběr mezi kandidáty byl v americkém tradičním systému dvou hlavních politických stran – Republikánské a Demokratické – snazší, než je tomu letos u nás v Česku. Ano, také je tam vždy kandidátů víc než jen dva, ale ti jsou většinou marginální, takže výběr je pro voliče relativně snadný.

Americkou politickou scénu a volby ovšem periodicky oživí nečekaný kandidát, významná osobnost. Stává se to v době, kdy je v populaci značná nespokojenost s oběma hlavními stranami a ty marginální strany pro ni nejsou atraktivní. Tato osobnost často dokáže ovlivnit výsledek voleb tím, že odebere určité množství hlasů kandidátovi hlavních stran.

V nedávné době to byl především podnikatel-miliardář Ross Perot, který kandidoval na prezidenta USA dvakrát – v roce 1992 získal 18,9 procenta a v roce 1996 jeho Reform Party 8,4 procenta hlasů.

Významný byl právník-aktivista Ralph Nader, který kandidoval dokonce čtyřikrát (1996, 2000, 2004 a 2008). Traduje se, že v roce 2000 jeho zisk 97 421 hlasů ve státě Florida zřejmě pomohl republikánovi Georgi W. Bushovi o 537 hlasů vyhrát Floridu nad demokratem Al Gorem, a tím mu zajistil i celkové těsné vítězství.

V našich prezidentských volbách je situace podobná tím, že kromě hlavních kandidátů máme i řadu minoritních. Žádný z nich sice hlavní přímo neohrožuje ani nevznikla nová strana, která by mohla volby podstatně ovlivnit, přesto závěrečný vývoj jednotlivých kampaní může překvapit.

Může se stát, že minoritní kandidát odstoupí a svým voličům doporučí jednoho z hlavních kandidátů. Tento přesun voličů by mohl podstatně ovlivnit konečný výsledek, kdy hlavní kandidát získá potřebnou většinu hlasů již v prvním kole a ke druhému vůbec nedojde. Já si přeji, aby se tak stalo, abychom nemuseli čekat dalších 14 dní na výsledek.

Také si přeji, aby se naším příštím prezidentem stala osoba či osobnost, která má nejen pevný charakter, podepřený ověřenými životními zkušenostmi, znalostmi ústavy a diplomacie, ale která také v úzké spolupráci s naší vládou uklidní rozjitřené proudy ve společnosti a bude též dobře reprezentovat naši republiku ve světě. Naděje, že k tomu dojde, tu rozhodně je.